Cesta do Malého Tibetu – Indie – přílet
- Lenka Churavá
- 15.10.2007
- 0:00
- Změněno: 12.10.2007 | 17:33
Na základě touhy poznat tajemství tajemných kultur a náboženství orientu a touhy po šplhání na vrcholky Himalájí
11.7.2007 Středa
Na základě touhy poznat tajemství tajemných kultur a náboženství orientu a touhy po šplhání na vrcholky Himalájí jsme se rozhodli se vydat do oblasti nového bydliště tibetských uprchlíků, do oblasti Indických Himalájí. Nalákaly nás knihy Martina Mykisky o životě s rodinou v Zanskaru a o legendární cestě po zamrzlé řece Zanskar. V oblasti Ladaku chodívaly karavany se zbožím z Tibetu do Indie. Po okupaci Tibetu Čínou obchody téměř ustaly.
Ačkoli začátek vypadá romanticky a tajemně a vzrůstá v nás nadšení z dálek, zažíváme hned první den rozčarování na Moskevském letišti. Letadlo odlétá z Ruzyně v pořádku v 10.35h. V Moskvě jsme ve 13 h našeho času a 15h moskevského. Čekáme asi hodinu. Poleháváme po chodbách, protože tady nejsou žádná křesla. Kouří se tady všude, ale to ještě netušíme, že tohle je tady ta nejmenší nevýhoda. Jdeme k naší Gate k letu do Delhi v 16.30h. U brány není ani noha. Změnili bránu, tak se přesouváme. V hale už sedí početná skupina Indů s rodinami. U checkingu není nikdo, i když letadlo už má odlétat. Vzápětí se dozvídáme, že let do Delhi je zrušen.
Obr. 1. Přílet do Moskvy
Posílají nás k okénku s nápisem Transfer Office. Tam už se mačká horda lidí. Jediný chlapík u okénka neví kam dřív skočit a během půl hodiny se mu nepodaří vyřešit vůbec nic. Jenom nám tvrdí, že se rozbilo letadlo, a že buď poletíme zítra večer a nebo můžeme letět přes Bangkok. Do Bangkoku je to štreka a ještě bychom tam čekali 7 hodin na let do Delhi. Nakonec vybírá letenky od všech cestujících do Delhi a posílá nás pryč, ať prý přijdeme za hodinu. Za hodinu stojí už u okénka další horda jiných lidí z jiného letu. Vyptáváme se co a jak, ale chlapík neví nic. Kolem postávají a posedávají další cestující včetně matek s malými dětmi a starých Indů s turbany a dlouhými vousy. Otcové indických rodin se snaží domoci informací.
Po nějaké době nám ucpávají pusu kupóny na večeři. Máme se najíst a přijít po osmé hodině. Jdeme nahoru do restaurace Taj-Mahal. Ptáme se, zda zde platí kupón na 11 Eur, který jsme právě obdrželi. Říkají že platí. Bereme si jídelní lístek a zjišťujeme, že nám to vystačí akorát na šašlik a Bonaquu. Na objednávku čekáme hrooozně dlouho. Obsluhují tu 4 ženské, ale rozhodně se nepředřou. Navíc nosí každý talíř zvlášť, jak to po jednom ohřívají v mikrovlnce.
Vracíme se k přepážce. Pořád se neděje nic. Pak z kanceláře nahoru vyleze mluvčí Aeroflotu, který výborně mluví anglicky a snaží se nám všechno vysvětlit, ale v podstatě nic neví. Říká, že se to na tomto letu stává často, že Indové zruší let (teď to zase svádí na Indy, no jo.)Tvrdí alespoň, že dostaneme hotel, ale neříká kdy. Takže nás to neuspokojuje a ještě dlouho ječíme na paní v kanceláři, která s námi odmítá komunikovat. Čekáme. Teď už všichni před kanceláří. Společné příkoří nás začíná sbližovat. Přátelíme se s Francouzi, Němcem, Španěli, Holanďanem a dokonce s Mauricijcem a se spoustou Indů a s Poláky.
Zkoušíme vyjednat jednodenní vízum, abychom si mohli zítra prohlédnout Moskvu, ale nejde to. Budeme snad trčet v hotelu? Někteří už odletěli do Bankoku a už se asi nedovíme, zda se rozhodli lépe než my nebo ne. Jediná dobrá duše na celém moskevském letišti nás pouští k Internetu, což je naše spása. Máme v Delhi navazující let a nemáme číslo na leteckou společnost King Fisher, abychom let mohli odložit. Opíšeme čísla z Internetu a napíšeme email našemu ubytovateli ve Shrinagaru, aby věděl, že přijedeme o den později. Už je kolem půlnoci a zrovna, když Peťa píše email, začne paní zmateně rozdávat boarding pasy a ukazovat na jednotlivé pasažéry postupně prstem se slovy ty půjdeš do hotelu, ty ne. Dostanu svůj boarding pas, ale Petrovo se někam ztratil, a když jdeme všichni vyvolení k bráně, rusáci se diví, že Petr nemá boarding pas. Naštěstí už nedělají problémy a prostě ho tam napíšou. Po vyčerpávající proceduře opuštění letiště nás odváží autobus do protějšího hotelu Novotel.
Obr. 2. Moskevské letiště-výhled z hotelu Novotel
12.7.2007 Čtvrtek
Hotel vypadá velice dobře (asi čtyři hvězdičky) a my jsme rádi, že spíme. Druhý den zjistíme, že před našimi dveřmi do pokoje sedí pohraničník, a že my se nedostaneme dál, než na chodbu. Výhled máme jen na letiště. Trávíme celý den zavřeni na pokoji hraním her, zašíváním poutek na batohu (šitíčko nám tady půjčili) a psaním deníčku. Jídlo nám nosí na pokoj. V podstatě se máme jak prasata v žitě, celý den se válet, ale takhle jsme si hned druhý den naší dovolené nepředstavovali.
V 16.45h pro nás přijíždí autobus na letiště. Dole na recepci nám rozdají naštěstí letenky, takže u nepříjemného okénka dneska stát znovu nebudeme. Let má zpoždění, ale nakonec vzlétáme letadlem staršího typu, které se při vzletu a přistání trochu klepe. Indové jsou během letu velmi čilí. Navzájem se zdraví, živě konverzují a chodí si neustále pro pití nebo na toaletu. K večeři si můžeme vybrat kuře nebo rybu. Ryba je výtečná. Vzlétli jsme 19.45h a dolétli ve 3.40h ráno místního času. (5hodin letu). Když letadlo přistálo, všichni si oddechli a zatleskali.