Cesta na Preikestolen
- Milan Šeděnka
- 22.05.2017
- 0:00
- Změněno: 30.06.2017 | 19:48
Preikestolen je jedna z největších turistyckých atrakcí v Norsku. Není se co divit, sledovat z kraje skály o výšce 604 metrů je opravdovým zážitkem.
Stavanger
Preikestolen (v překladu Kazatelna) je obrovský kvádrovitý skalní blok vysunutý ze svislé skalní stěny a tyčící se 604 metrů nad hladinou Lysefjordu v Norsku poblíž města Stavanger.
Když už se ocitám ve městě Stavanger, říkám si, že bych si tuhle atrakci neměl nechat ujít. Problémem je jen to, že výstup můžu uskutečnit poslední den pobytu a navíc musím být ve 12:00 na letišti. Norové mi nedávají šanci (neb je to údajně na celý den), ale po prozkoumání údajů z map jsem přesvědčen, že se to stihne, jen musím vyrazit brzy ráno. Přemluvil jsem kolegu Zdeňka a společně s Víťou (ten nám dělal řidiče) usedáme v 5 ráno do auta a míříme na trajekt. Hned po pár metrech nás ovšem zastaví policejní hlídka a jelikož jsme den předem slavili výhru našich hokejistů nad Norskem, Víťa nadýchá nepatrné množství alkoholu v krvi. Do limitu (v Norsku to je 0,2 promile) se sice vleze a policistovi se to nezdá a nechá nás cca 20 minut čekat a provede kontrolní dechovou zkoušku. Ta dopadne stejně a s nějakými řečmi nás nakonec pouští. Do přístavu přijíždíme přesně, okamžitě vjedeme na trajekt a plujeme do městečka Tau. Po asi 30-ti minutách jsme v Tau a pokračujeme 25 kilometrů ke vstupnímu bodu trasy na Preikestolen. Je zde velké parkoviště (zatím úplně prázdné) a nějaké turistické centrum (zatím zavřené).
Obr. 1. Plánek cesty na Preikestolen
Je 7:05 a začínáme se Zdeňkem stoupat. Trasa by měla být vždy kousek strmý výšlap a delší rovinný úsek. Délka výšlapu je 3,8 km a jsem přesvědčen, že do hodiny budeme nahoře. Cesta je kamenitá, takže se člověk nemusí obávat bláta ani po několika deštivých dnech. Přesně podle mapy cesta prudce stoupá (cca 300-400 metrů) a pak následuje delší rovinka. Čím výše se dostáváme, tím víc je toho ke koukání (a tím víc se natahuje doba výstupu). Nejprve, po zhruba polovině cesty, procházíme kolem dvou jezírek s písečnou pláži, kde se v létě dá koupat. Počasí nám přeje, je slunečný den a mít více času, určitě bych se při cestě zpět vykoupal. Po další delší rovince a stoupání (stoupání je většinou děláno kamenitými schody) se nacházíme na hranici fjordu a dál není nic jiného jen díra a dole LyseFjord. Výhled je to vskutku fascinující a tak se opět na pár minut zastavujeme, rozhlížíme a fotíme.
Obr. 2. Cesta na Preikestolen
Zbytek cesty na Preikestolen vede na hranici 600m vysoké skály, šířka cesty je asi 2 metry a se zábradlím si tady nikdo hlavu nelámal. Je 8:30 a konečně se ocitáme na slavné „Kazatelně“. V tuto chvíli si naplno uvědomuji, jak skvělým nápadem bylo vyjít tak brzy ráno. Místo, kde běžně přes den posedávají desítky lidí je úplně prázdné, navíc sluncem ozářené.
Preikestolen
Jdeme na kraj skály a děláme fota. Překvapivě nemám problém dojít až na kraj, koukat kolem sebe a vidět tu prázdnotu pode mnou, ale že bych si sedl na úplný kraj skály a nohy spustil dolů, jako to tady mají lidé v oblibě, tak to zase ne 🙂 Na skále jsme asi půl hodiny a pak vyrážíme stejnou cestou zpět, přece jen čas nás bohužel tlačí. Věřím, že se zde dá poklidně strávit daleko více času.
Obr. 3. Preikestolen
Cestou zpět potkáváme víc a víc turistů a je jasné, že Preikestolen čeká dnes jeden z typických turistických dnů. Ještě je důležité dodat, že kromě parkoviště je celá cesta zadarmo a ani na vrcholu se nevybírá žádné vstupné (ale taky zde není žádná hospůdka).
Cesta zpět zabrala asi hodinu a parkoviště již bylo slušně zaplněno. Navštívíme zdejší turistické centrum, kde mě lehce překvapilo, že je zde možné vypůjčit si na výšlap kompletní oděv, včetně bot. Kupuji si nějaký suvenýr a pak už se jen umýt, převléct a hurá do auta a na letiště.
Závěrem bych dodal, že není třeba brát úplně vážně informace, jak složitý a náročný je výstup na Preikestolen. Pro člověka, který občas zajede na hory je túra spíše pohodová cesta a důvod toho, že nám cesta nahoru trvala víc než jsem si myslel, byl jen v častých zastávkách na krásných místech, které prostě člověk nechtěl jen tak bez povšimnutí minout.