Druhý den se vydáváme ze Špindlerovy Boudy přes hraniční hřeben s výhledy na dvě polská plesa a zpět přes Luční boudu a Údolí Bílého Labe. Článek pojednává o cestě ze Špindlerovy Boudy na polední kameny.
Nejprve vyjedeme autobusem ze Špindlerova Mlýna na Špindlerovu Boudu. Špindlerova Bouda se nachází ve Slezském sedle, kam jezdí ze Špindlerova mlýna autobus.
Špindlerova Bouda je horský hotel na Slezském sedle kousek od státní hranice mezí Českou Republikou a Polskem. Po výjezdu na Slezské sedlo sice neprší, ale je zataženo a k dešti nemá počasí příliš daleko. Usedáme ve Špindlerově boudě na pivo s naivní představou, že se počasí umoudří, Dle wikipedie je Špibdlerova Bouda z roku 1784. Dnes se je ze Špindlerovy Boudy na první pohled velmi luxusní a patrně i drahý horský hotel.
Počasí se neumoudřuje, tak nakonec vycházíme do mírného mrholení. Zdržíme se asi tři čtvrtě hodiny a vycházíme po červené a zelené turistické značce směrem na Sněžku a začneme mírně stoupat. Vcházíme do Polska a nějakou dobu půjdeme Polskem. Napravo občas vidíme vrchol Malý Šišák (Mały Szyszak) , který se ztrácí v mlze, stejně jako se ztrácí naše cesta.
Po pár minutách přicházíme k polskému turistickému rozcestníku Pod Małym Szyszakem, kde se od nás odpojuje zelená turistická značka pokračující po asfaltové cestě a pokračujeme dále už prudším stoupáním lesní cestou po červené turistické značce.
Zleva obcházíme vrchol Malý Šišák a po necelé půl hodině přicházíme k nepojmenovanému rozcestí, které nás informuje, že jsme od Špindlerovy Boudy jeden a půl kilometru. Rozcestí je české, nikoliv polské a to přesto, že jsem přesvědčen, že jsme na polské straně. Nacházíme se na cestě česko-polského přátelství. K našemu dílčímu cíli na Polední kameny nám zbývají 2 kilometry. Pokračujeme tedy dále.
Obr. 1. Polední kameny – Słonecznik, Krkonoše
Po necelé tři čtvrtě hodině chůze přicházíme na Polední kameny. Cesta je po hřebeni bez nějakých významných stoupání nebo klesání. Polední kameny (polsky Słonecznik) jsou zajímavý skalní útvar, který stojí za shlédnutí. Nachází se na cestě česko-polského přátelství na polské straně. Dle legendy si zde měl Krakonoš stavět svůj palác, což se mu nevyvedlo a Polední kameny zde zbyly. Jsme tedy Krakonošovi na stopě. Zleva se k nám připojuje žlutá turistická značka.
Obr. 2. Polední kameny – Słonecznik, Krkonoše
Po cestě jsme trochu zmokli a teď je navíc zima. Začíná foukat a proto se nám zde nechce příliš zdržovat. Uděláme několik fotek a mizíme.
Po žluté turistické značce začíná přicházet skupinka polských dětí po vedením několika řeholních sester.
Obr. 3. Polední kameny – Słonecznik, Krkonoše
Pokračujeme po červené turistické značce. Asi po čtvrt hodině přicházíme k nepojmenovanému polskému rozcestí, kde se k nám zleva připojuje zelená turistická značka. Cesta stále vede po hřebeni téměř po rovině. Po levé straně se objevilo pleso Wielki Staw. Pleso Wielki Staw se nachází asi o necelých dvě stě metrů níže, máme ho tedy jak na dlani. Samozřejmě fotíme jak pominutí.
V červenci 2012 se vydává Radim s Jardou do Krkonoš po stopách Krakonoše. Podaří se jim ho vypátrat?
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů