Thajsko a Kambodža 2010 – den pátý – Chiang Mai
- Pavla Řeháková
- 14.06.2010
- 0:00
- Změněno: 14.06.2010 | 10:54
Prohlídka města Chiang Mai spojená s přípravou na tří denní trek v džungli a nákupem obleku.
Příjezd
Noc ve vlaku byla docela pohodlná. Vlastně myslím, že jsme se za těch pár dní v Thajsku ještě nevyspali lépe.
Budíme se v 7:30. Podle jízdního rádu měl být vlak v Chiang Mai v 7:20. Pochopitelně tedy začínáme být nervózní. Vycházím z kupé a snažím se dozvědět, co se děje. Zjišťuji, že máme dvě hodiny zpoždění. Zalézáme proto zpět do postele.
V Chiang Mai jsme až v 9:30. Na nádraží se ještě naivně snažíme zjistit, zda nám nevrátí nějakou část jízdného, když měl vlak dvě hodiny zpoždění. Thajec za přepážkou nejprve nechápe, za chvíli mu to ale dochází a vypadá, že ho dotaz dobře pobavil.
Hledání hotelu
Před nádražím nás odchytává žena s nabídkou hotelu – zdarma nás odveze, ukáže nám pokoje a když se nám nebudou líbit, můžeme jít. Říkáme si, že se alespoň zadarmo svezeme do města, hned vzápětí nás ale napadá, aby po nás přece jen nechtěla něco zaplatit za dopravu, když ubytování odmítneme… Kromě nás nakládá do minibusu ještě několik dalších párů turistů.
Hotel je pěkný, vypadá celkem nově. Dva páry si berou dražší pokoje ve druhém patře. Z levnějších pokojů mají volný jen jeden. Líbí se nám, ale jeho dveře vedou do polootevřené haly s bazénem a recepcí, navíc jsou pouze z matného skla. Bojíme se hluku hostů, proto se loučíme a jdeme hledat jiný hotel.
Z hlavní ulice odbočuje spousta vedlejších uliček plných hotelů. Procházíme je, necháváme si ukazovat pokoje (Pavlík čeká u batohů, já jdu okouknout pokoj) a nějak si nemůžeme vybrat. Po předešlých dvou nocích v Kanchanaburi v hostelu Jolly Frog si chceme vybrat něco čistého, pohodlného a příjemného. Nic nám ale nepřipadá dostatečně dobré a zároveň levné.
Po prohlídce čtyř hotelů začínám být zoufalá. Připadám si jako nějaká fiflena, které není nic dobré. Na další se jde podívat i Pavlík, ale také jemu připadá pokoj vlhký a zatuchlý.
Mezi tím začíná být dost horko. Chceme si chvíli odpočinout, navíc jsme dnes ještě nejedli. Vracíme se na hlavní ulici, nejsou tu žádné kavárny, tak pokračujeme dále, směrem k centru. Přicházíme na malé náměstíčko. Na jedné jeho straně září zlaté oblouky znaku McDonald`s. Neodoláme jistotě světového standardu, který tato značka nabízí. Za 180 Bt si dáváme dvakrát míchaná vejce a kávu. Hned vzápětí se za tento “úlet„ stydíme.
Po snídani míříme do uliček na druhé straně hlavní třídy. Procházíme také kolem několika chrámů. U jednoho z nich nacházíme směrovku s nápisem “Hostel Chiang Mai Inn„ ukazující do nádvoří chrámu. Procházíme nádvořím na jehož protilehlé straně je průchod do úzké uličky. Hostel vypadá příjemně a klidně. Jdu se tedy podívat na pokoj.
Ukazuje mi ho mladá, energická dívka, která k mému překvapení mluví docela dobře anglicky. Pokoj není nic moc, ale už se nám nechce nikde bloudit, tak ho za 200 Bt za noc bereme.
Mr. Whisky
Zatím co slečna na recepci vyřizuje papírování, dáváme se do řeči s chlápkem, prodávajícím zájezdy. Máme v plánu jít na třídenní výlet do džungle.
Mr. Whisky, jak si muž říká, prodává také takové výlety, ale o dost dražší, než jsme očekávali. Za dvě noci a tři dny chce 6500 Bt za osobu, to je částka, kterou jsme chtěli utratit za oba. Nicméně si sedáme a necháváme si vysvětlit, co vlastně nabízí a proč je to tak drahé.
Jeho čtyři průvodci berou skupiny maximálně deseti lidí do divočiny. Spí se ve vesnicích v horách, kam nevede žádná cesta, jí se to, co se uloví a cestou učí průvodce turisty o džungli. Tento přístup se nám líbí, ale pochopitelně se nám nechce zaplatit tak vysokou cenu. Navíc se chceme poohlédnout také po jiných nabídkách. Jdeme se tedy ubytovat a potom projít po městě. Pokusíme se najít jiné cestovní kanceláře, zjistit co vlastně nabízejí a za jakou cenu.
Za pár dní máme v plánu přejet do Kambodži. Před odjezdem si chceme koupit průvodce Lonely Planet Cambodia. Cestou se tedy zastavujeme v několika knihkupectvích. Bohužel mají jen nové knihy za 800 Bt.
Z cestovních kanceláří jsme zklamaní. Většina prodejců je neochotná, o zájezdech toho moc neví, fotografie, které nám ukazují jsou na náš vkus trochu přelidněné (skupiny jsou po dvaceti až třiceti lidech). Rozhodujeme se nakonec vrátit do našeho hostelu a pokusit se alespoň snížit cenu. To se nám také daří. Nemáme dost bátů, tak se domlouváme, že zaplatíme v eurech. Usmlouvaná cena je 100 Eur za jednoho (100 Eur je asi 4500 Bt – v době naší cesty se euro pohybuje mezi 26 a 27 korunami a 100 bátů vychází v přepočtu asi na 60 korun).
Po uzavření obchodu se Mr. Whisky ještě ptáme, co v Chiang Mai stojí za vidění. Dostáváme mapu s několika zakroužkovanými chrámy. Je něco po poledni, takže máme na jejich shlédnutí ještě dostatek času. Do hostelu se musíme vrátit na schůzku v šest hodin. Máme se seznámit s průvodcem, se zbytkem skupiny a také dostaneme pokyny, co si s sebou zabalit na třídenní pobyt v džungli.
Prohlídka města
Chiang Mai na nás v porovnání s ostatními městy, která jsme zatím navštívili působí nejpříjemněji. Centrum města tvoří čtverec o straně 1,5 km, který byl v minulosti ohraničen městskými hradbami a vodními příkopy. Hradby jsou dnes patrné jen na některých místech, zachovány zůstaly především hlavní brány ve středu každé strany čtverce.
Ve městě se nachází velké množství chrámů (uvádí se, že ač je Chiang Mai o mnoho menší než Bangkok, je tu možné najít téměř stejný počet chrámů – přes 300). Většina z nich vznikala od 14. do poloviny 16. století, kdy bylo město důležitým náboženským centrem. V porovnáním s chrámy v Ayutthaya jsou ty v Chiang Mai zachovalejší a většina z nich se stále používá k původnímu účelu.
Obr. 1. Budhistický chrám
Obr. 2. Wat Phan Tao je postavený z týkového dřeva
Navštěvujeme Wat Bupharam, Wat Chiang Man, Wat Phan Tao a Wat Chedi Luang. Každý z chrámů má svou atmosféru, vládne v nich pohoda, hloučky mladých i starších lidí sedí na podlaze a baví se. Také my se dáváme do řeči s několika Thajci. Zjišťujeme, že je Chiang Mai oblíbené dovolenkové místo pro lidi z jihu. Thajci se nás vyptávají, odkud jsme, jak se nám v jejich zemi líbí. Využíváme tuto možnost a ptáme se jich na oplátku, co je pro Thajsko typické, jaký dárek máme přivézt domů a narážíme také na téma šití obleků. Dva starší pánové nám nezávisle na sobě doporučují krejčovství v blízkosti našeho hotelu. Prvního z nich považujeme za naháněče, ale když se o stejném obchodě zmíní i jiný Thajec v jednom z dalších chrámů, jsou naše pochybnosti rozptýleny.
Obr. 3. Wat Chiang Man
Čas mezitím postoupil. Blíží se pátá hodina. Bereme si proto za 40 Bt tuk tuk, abychom stihli schůzku v hostelu v 18:00. V krejčovství vybíráme typ obleku, látku, Pavlík si nechává brát míry, domlouváme všechny podrobnosti – za tři dny, až se vrátíme z džungle, přijdeme na zkoušku, potom pošlou oblek do Bangkoku, kde si ho před odletem vyzvedneme. Nakonec platíme 11300 Bt (sako, kalhoty, kravata, košile) platební kartou a s papírkem v ruce odcházíme na schůzku v hostelu.
Schůzka
Hned na začátku schůzky zjišťuji, že naší průvodkyní je dívka, která mi ukazovala pokoj. Jmenuje se Is. Kromě nás jsou ve skupině ještě dva Britové a pět Francouzů – celkem devět lidí.
Dostáváme seznam věcí, které si máme zabalit (mimo jiné mikinu, bundu, čepici, rukavice…věci, které nás vzhledem k dosavadnímu počasí dost překvapují, ale naštěstí jsme je potřebovali v Čechách před odletem, takže jsou zmačkané na dně našich batohů) a pokyny, jak to máme udělat. Do batohu se dá nejprve velký igelitový pytel a až do něj oblečení i spací pytel. Batohy i spacák nám půjčí, naše batohy a doklady zůstanou zatím uschovány v hotelu.
Po schůzce jdeme do pokoje a až nyní nám dochází neuváženost našeho nákupu v krejčovství. Na litování už je ale pozdě, takže nezbývá, než obchodníkovi věřit.
Noční market
V průvodci se dočítáme o nedělním nočním trhu v centru města. Máme štěstí, že je zrovna nedělní večer. Dáváme si sprchu a vyrážíme.
Hlavní ulice v historickém centru jsou uzavřené pro vozidla. Po jejich stranách se tísní jeden stánek vedle druhého, lidé postupují husím pochodem, snaží se alespoň zahlédnout nabízené zboží. Co se týká oblečení, sošek, lampiček, tašek a dalšího podobného zboží, nenacházíme tu nic, co by nás uchvátilo. Mnohem zajímavější je pro nás část, kde se prodává jídlo. Vše tu krásně voní i vypadá.
V jednom stánku tu prodávají i sushi. Je vyskládané na táccích podle druhů. Zákazník dostane kleštičky a nabere si, co chce. cena se pohybuje od 5 do 10 Bt. Bereme si několik kousků celkem za 60 Bt. Usazujeme se s naším úlovkem u jednoho stolku, kde již sedí mladý místní pár. Boj s hůlkami za chvíli se smíchem vzdáváme a bereme kousky do rukou. Thajci se na nás přátelsky smějí. Loučíme se s nimi a jdeme objevovat další pochoutky.
S přibývající nocí mi začíná být zima. Na jihu bylo dost teplo po západu slunce. Nenapadlo mě, že tady to bude jiné. Vyšla jsem si na noční trh jen v tílku. Kupuji si tedy lněný šál za 50 Bt. Pomalu míříme k hostelu. Cestou si na dobrou noc kupujeme ještě kelímek jahod (20 Bt). Do postele se dostáváme až kolem půlnoci. Ráno vstáváme v 6:30.