Dnes se vydáme na zajímavou cestu, kdy značnou část půjdeme přímo po hraničním chodníčku. Vyjdeme na jednu rozhlednu, ale různých pěkných výhledů bude skutečně požehnaně. Jako východisko si dáme osadu Vižnov.
Do Vižnova se dostaneme, pokud chceme použít hromadnou veřejnou dopravu, jen autobusem z Meziměstí. Ostatně dnes pod něj také Vižnov patří, i když má za sebou dlouhou historii. Jméno Vižnov se vyskytuje v roce 1355 ve spojení s rytířem Jarošem z Vižnova. Jeho tvrz ale stávala v Dolním Vižnově.
Obr. 1. Kostel Vižnov
Dominantou vesnice je značně mladší památka, barokní kostel U sv. Matky Anny, který stál již zmíněného roku 1355, ale v dnešní podobě je z let 1723 až 1727. Architektem kostela byl slavný stavitel Kryštof Dientzenhofer. Vižňov patřil pod panství pánů z Adršpachu a pak i dalším šlechtickým rodům, do majetku broumovského kláštera se dostal na kratší čas roku 1434, na dlouho pak roku 1499. Šlo ale vlastně o dvě vsi, bývalý Horní Vižnov je dnešní vsí. Z Dolního Vižnova se stalo Meziměstí, připomínaného jako Halbstadt roku 1408. Jako novodobou zajímavost uvedeme zdejší geopark.
Začátek výletu bude u turistického rozcestníku v centru obce, na hlavní silnici kousek nad kostelem. Prochází tudy žlutá a začíná modrá značka. My jejich služeb ale nevyužijeme, i když se s nimi později na cestě setkáme. Dáme se ke kostelu, projdeme geoparkem a nad ním se vydáme po značkách cyklotrasy, začátek je u značky „zákaz vjezdu motorových vozidel“. Cesta nás dovede v mírném stoupání až na hranice, kde stojí turistický přístřešek. Tady také narazíme na zelenou polskou značku, která sem přichází od Noweho Siodla a pokračuje po hranicích. Jak jsme si řekli, i to je náš cíl, takže zahneme vpravo a jdeme po hraničním chodníčku. Jde o cestu mezi poli a pak lesem vystoupáme na vrchol Obirka (781 m. n. m.).
Na Obirce se cesta lomí vpravo, takřka na východ. Klesneme do sedla Homole, kde končí zmíněná žlutá z Vižnova a černá z Polska. My ale pokračujeme po hranici a vystoupáme na vrchol Kozina 796 (m. n. m.). Odtud jsou pěkné výhledy do okolní krajiny. Opět klesneme do sedla znovu vyjdeme na vrchol, tentokrát na Kopicu (803 m. n. m.). Je tady cesta zvlněná, takže mírnými klesáními a stoupáními dojdeme pak i s modrou značkou na Ruprechtický Špičák (881 m. n. m.). Zdejší železná rozhledna je vysoká 33 metrů, ale vyhlídková plošina je ve výšce 22 metrů nad zemí. Na vrchol vede 100 schodů. Rozhledna byla otevřena v roce 2002, jde o velmi podobnou stavbu, jaká je na vrchu Val u města Králíky. Z vyhlídky lze přehlédnout Broumovskou kotlinu a hřeben Broumovských stěn, Hejšovinu, část Boru, Ostaš, Orlické hory, Turov, Teplicko-Adršpašské skály a vzdálenější Rýchory a Krkonoše.
Obr. 2. Ruprechtický Špičák
Od rozhledny se dáme po žluté značce jižním směrem a klesáme poměrně prudce až na složitou křižovatku s lesní silnici, po které je vyznačena cyklostezka 4002. Jdeme dál po obou značkách až do údolí Vodní strž s Ruprechtickým potokem. V místech, kde značení přechází přes potok a lomí se na druhém břehu prudce vlevo, odbočíme vpravo do údolí. Jdeme ale jen pár metrů a zahneme po lesní cestě vlevo do stráně. Cesta nás vyvede na okraj lesa, ale pak opět vklouzne mezi stromy. Pozvolna vystoupáme na křižovatku, kde se potkáme s modrou značkou. Po té se dáme vlevo a pozvolna klesneme přes osadu Pomeznici do Vižnova.
Obr. 3. Výhled z Ruprechtického Špičáku na polské město Gluszycu
Trasa měří 14 km, nejvyšším místem je Ruprechtický Špičák 881 m. n. m., nejnižším pak start a cíl s výškou 468 metrů nad mořem. Šli jsme stále po pěkných cestách, takže nám ani nepřišlo na rozum, že jsme nastoupali skoro 900 metrů. Trasa je vcelku vhodná i pro terénní kola, ale jsou zde některá ostřejší stoupání a klesání.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů