První celý den v emirátu Dubaj ještě ani z daleka nekončí. Vydáváme se do relaxačního centra Creek Park a poté na trh s kořením Spike Souk. Čeká nás vyhlídková jízda lanovkou a smlouvání o cenách.
Po krátkém odpoledním odpočinku voláme taxi a vyjíždíme směrem k veřejnému parku Creek Park.
Creek Park je relaxační park plný zeleně, klidu a míst vhodných pro odpočinek. Taxi nás přivede před jeden z mnoha vchodů, kde zaplatíme vstupné 5 Dirhamů a vcházíme dovnitř. Park je opravdu velmi rozlehlý a obsahuje velké plochy zeleně s umělým zavlažováním. Sám si říkám jaký musí být problém udržet v místních teplotách trávníky „živé“. Kromě trávníku jsou zde také palmy. Creek Park se nachází kousek od zátoky v emirátu Dubaj. Odtud také jeho název, slovo creek znamená zátoka.
Obr. 1. Já (Radim Dostál) v Creek Park v emirátu Dubaj
V Creek Parku je možné se svézt na velbloudovi, půjčit si šlapací čtyřkolky pro více lidí (dvě až čtyři osoby). Podle návštěvního řádu se v parku nesmí hrát míčové hry, není zde povolen přístup domácích zvířat a podobně.
Obr. 2. Creek Park – Dubaj
V parku jsou taky mnohé zajímavosti. Například velké sluneční hodiny a různé symboly zvěrokruhů. Ostatně podobné symboly jsou v emirátu Dubaj poměrné často. Arabové se tím snaží dát najevo, že astrologie vznikla právě v arabských zemích. Nejsem si jistý, jestli je to pravda. Krom těchto věcí je zde také spousta jiných věcí o kterých si nejsem jistý, jestli vůbec tuším, k čemu jsou.
Obr. 3. Creek Park – Dubaj
Ještě ani zdaleka nebyl západ slunce a tím pádem ani večerní modlitba. Nesmíme zapomínat na Ramadán. Park naštěstí není moc zalidněný a občas se můžeme napít.
Jedna z asi největších atrakcí v parku je klasická kabinková lanovka s výhledy na Dubaj. U nás jsme zvyklí, že lanovka vede na kopec. Zde jede lanovka po rovině a její smysl není přepravit osoby na vyšší místo, ale poskytnout cestujícím vyhlídkovou okružní trasu, která končí tam, kde začíná. Kupujeme si jízdenku na lanovku a úmyslně necháme jednu odjet. Před námi jsou totiž další lidé, kteří podle image a oblečení působí dojmem místních lidí a my chceme v lanovce bez omezení pít. Necháme je tedy jet a čekáme na další. Pořád jsou dost velká vedra a ještě se nesmí pít.
Okružní trasa má něco přes tři čtvrtě hodiny. Když nastupujeme je ještě světlo. V průběhu trasy proběhla večerní modlitba a zapadlo slunce. Jsme poměrně blízko rovníku a proto tma přichází velice rychle. Ještě z lanovky sledujeme noční Dubaj. Osvětlené mrakodrapy i dopravní tepny plné aut.
Obr. 4. Noční Dubaj z lanovky v Creek Park
Po vystoupení z lanovky se ještě chvíli procházíme kolem písečné pláže v parku podél Dubajské zátoky (Dubaj creek). Je zde sice písečný břeh, ale nejsem si jistý, jestli slouží jako pláž a jestli je zde povoleno se koupat. My však v anonymitě tmy vcházíme minimálně po kolena do moře.
Poté, co se vyřádíme v Dubajské zátoce vycházíme z Creek Parku, bereme taxi a jdeme na trh s koření Spike Souk. Spike Souk je úzká ulička plná různých obchůdků převážně s kořením. Je plná typické arabské atmosféry tržiště, kde se ještě smlouvá o cenách. Již jsme zde dnes byli, ale v noci je zde teprve živo. Celá ulice je zastřešená, což je patrně ochrana před sluncem přes den. Obchody jsou malé místnosti v domech podél ulice. Místo dveří mají igelity, které uzavírají vnitřní prostor, aby zde mohla být účinná klimatizace. Ano klimatizace, ta je v Dunaji opravdu všude.
Kupuji zde na památku nějaké koření ve stylovém balení, nějaké fíky (Čerstvé fíky jsou úplně jiné, než „to“, co se prodává u nás.) a také čajový set. Stylovou konvici a šest malých šálků na čaj ve velikosti asi velké štamprle. S nákupem čajového setu mám spojenou zvláštní zkušenost. Když se prodávajícího (anglicky) zeptám, kolik celý set stojí, odpovídá mi, že 150 Dirhamů. To je normální, v zemích, kde smlouvání o cenách je součást kultury, je normální nadsazení první ceny. Řeknu mu, že je to moc a začínáme smlouvat. Cena se snižuje na 140, pak na 130. Na to rovnou řeknu, že 100 považuji za moc, cena se snižuje na 110 s tím, že je konečná. Chci alespoň 100, on trvá na 110 a chvíli se dohadujeme. Pak si uvědomuji, že se dohaduji o 10 Dirhamů, což je necelých 50 Kč a že ta hádka vlastně přestává být pro mne důstojná. Milan mě upozorňuje, že skutečná cena bývá asi mezi polovinou a dvěma třetinami původní ceny, kterou prodávající navrhne a doporučuje mi, ať jdeme pryč. Já nad tím vším mávám rukou a rozhodnu se čajový set koupit. Mám jej do dnes doma a demonstrativně v něm servíruji čaj návštěvám. Zbývá jen celou historku dokončit. O pár dní později jsme byli v jednom z největších obchodních centrech v Dubaji, kde tento čajový set stál 66 Dirhamů.
Více fotografií můžete vidět ve fotogalerii Dubaj 2011.
V srpnu roku 2011 jsem společně s Milanem, Stáňnou a Michaelou navštívil emirát Dubaj ve Spojených Arabských Emirátech.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů