Do lázní Luhačovice se jezdí za zdravím, ale zdraví se dá načerpat i jinak, než jen při masážích, ale i zdravým pohybem. Nechceme lázeňskou péči a její procedury nijak zlehčovat, ale chceme pozvat klienty i návštěvníky na zajímavý výlet do okolí. Výlet ale začneme v nedalekých Pozlovicích, kam se snadno dostanete autobusem, ale je to i kousek pěšky.
Městys Pozlovice se připomíná v roce 1287, kdy zde bylo sídlo vladyky Soběhrda, kostel s farou a snad i škola. Největší památkou je kostel sv. Martina, původně dřevěný, ale kamenný od poloviny 17. století, v dnešní úpravě z roku 1792. Roku 1758 byly Pozlovice Marií Terezií povýšeny na městečko.
Výlet začneme na hlavní křižovatce v obci pod kostelem, blízko obchodu, hasičské zbrojnice, fary apod. Prochází zde modrá značka, po které se vydáme k severu, tedy na Starý Světlov. Je to kousek po silnici, a pak již lesními cestami pod hrad. Ten se uvádí již ve 13. století, patřil do sféry šlechtického rodu Šternberků, v polovině 15. století hrad patřil uherskému magnátovi Pankrácovi od Sv. Mikuláše, proslulému vůdci loupežníků. Hrad proto roku 1449 moravští stavové od něho koupili a prodali Burianu z Vlčnova. Za bojů mezi Jiřím Poděbradským a uherským Matyášem Korvínem byla hrad pobořen. Dnes z něho zbylo něco zdiva a hlavně mohutné příkopy a valy.
Obr. 1. Starý Světlov
Od hradu pokračujeme po zelené do Maleniska. Zdejší poutní ční vysoko nad vsí, je zde i malé parkoviště a poutní hospoda. Kostel se otevírá v sobotu a v neděli, je zde i průvodce. Kostel byl založen po objevu „zázračné“ léčivé vody, která zde pramení. Váží se k tomu mnohé pověsti, a to i o uzdravení majitele panství hraběte Wolfganga Serenyiho. Ten tu nechal vystavět dřevěnou kapličku, která pak byla přestavěna na kostel, jako známé poutní místo.
Obr. 2. Malenisko
Malenisko opustíme po silnici, kterou sejdeme do Provodova. Mineme hřbitov a sběrový dvůr a na kraji obce odbočíme neznačenou cestou vpravo směrem k malému provodovskému hřbitovu. Klesneme k potůčku a za ním odbočíme vlevo a pozvolna stoupáme zalesněnou strání na hřbet. Zde zahneme vpravo a vystoupáme k téměř 11 metrů vysoké pískovcové skále, zvané Čertův kámen. Skála byla součástí opevnění hradu Rýsova, po kterém tu zbyly vlastně jen příkopy. Nedochovaly se o něm žádné zprávy, snad to byl skromný předchůdce hradu Starý Světlov.
Obr. 3. Čertův kámen – Rýsov
Před skalou narazíme na značky naučné stezky Pod Starým Světlovem, která nás provede přes vrchol hřebene Čertův kámen (542 m. n. m.) až k Oberskému vrchu (483 m. n. m.). Ten se údajně jmenuje podle obrů, kteří zde žili. Ale je pravdou, že se tu opravdu nalézají stopy starého hradiště, snad Keltů či Avarů?
Za vrcholem Oberský nás značka opustí vpravo a my pokračujeme po hřbetu rovně. Klesneme na lesní silničku, pod kterou se mírně stočíme vlevo a strání sejdeme do osady Pradlisko. Ta se poprvé uvádí roku 1594, že se tu údajně pralo prádlo ze Starého Světlova. Pokud jsme šli správně, měli bychom v osadě dojít přímo k pěkně upravenému sirovodíkovému pramenu, místními nazývaném Sirčena.
Po silnici se dáme vpravo a dojdeme opět na značky NS, kterou jsme opustili na Oberském. Po značkách se dáme vlevo a vystoupáme do Řetechova. Tato osada Luhačovic se uvádí již v roce 1412, mineme zde kapličku sv. Anežky České. Od rozcestníku poblíž kapličky se dáme vlevo po NS a žluté značce, ale po 50 metrech odbočíme vpravo a silničkou klesneme do Pozlovic.
Trasa měří 14 km, nejvyšším bodem byl Starý Světlov 636 m. n. m., druhým Čertův kámen 542 m. n. m. a třetím Řetechov 438 m, n. m., nejnižším bodem bylo Pradlisko s výškou 297 metrů nad mořem. Celkové převýšení na trase bylo asi 660 metrů. Trasa není vhodná pro cyklisty.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů