Ráno máme v šest snídani a v sedm vyrážíme na vytoužený Großes Wiesbachhorn. Před námi už tam jde dvojice kluků z chaty. Za 2½ hodiny jsme nahoře. Hrozně fouká, ale nahoře je trochu závětří. Fotíme se s vrcholovým křížem a jdeme zase dolů pod kopec.
Obr. 1. Vrchol Großes Wiesbachhorn
Obr. 2. Výhled cestou Großes Wiesbachhornu
Obr. 3. Výhled cestou Großes Wiesbachhornu
Tam si dáváme chleba od snídaně a jdeme zase stejnou cestou dolů.
Obr. 4. Heinrich-Schwaiger-Haus
V chatě si dáváme skvělou polívku se sýrovým knedlíkem, limo, čaj s rumem, pivo a čaj. Pak se ještě bavíme s paní domácí a jdeme dolů. Cestou potkáváme výletníky, co jdou na víkend nahoru, má být ale špatné počasí, takže alespoň udělají tržbu, jak budou sedět na chatě.
Dole u přehrady akorát jede autobus dolů do Kaprunu (10 a půl eura/osobu). Cestou se vyhýbá s protijedoucími autobusy – semafor na jednosměrce. Auta sem nejezdí. Cestou jede autobus chvíli za stádem krav, než stádo odbočí k farmě. Dole jedeme dalším autobusem za 5,30 do Zell am See na konečnou (4 min) – na severu jezera, zastávka za vlakovým nádražím. Tam je drogerka, takže rychle kupuju jelení lůj a šampón a píšu domů. Za 15 minut nám jede č. 70 na Seekamp (5. stanice za Jachtklubem). Je to kemp na severu hned u jezera. Kolem jezera je cyklostezka, která vede až do Kaprunu. Jen co postavíme stan, prší. V noci ale přestane a pak už je pěkně i celý následující den.