Hory
- Lenka Churavá
- 13.01.2014
- 0:00
- Změněno: 2.06.2014 | 22:22
Vyrážíme do hor. Zvolili jsme cestu neobjednání taxi a jedeme zkusit stopovat na odbočku.
15.8.2012 středa
Vyrážíme do hor. Zvolili jsme cestu neobjednání taxi a jedeme zkusit stopovat na odbočku. Tam se dostaneme nadvakrát, protože nejprve vystoupíme u odbočky na Bagmaran místo na Amtkel. Z odbočky se jede ještě hůř. Dost daleko jdeme pěšky. Nic tu moc nejezdí a když jo, tak jsou plní. Nejprve nás vzal chlapík z Mačary do Mercheuli. Pak z Mercheuli do Marani. Z Marani do Oktomberi. V Cebeldě v magazinu nakupujeme maroženoje a perníčky. Pak mašinoj s klukama před vesnici Amtkel. Tam kus pěšky – je to ještě prý 10 km na most přes řeku Amtkel. Zastavuje nám cestovka s ruskými turisty. Průvodce nás vítá jako slovanské bratry a vypráví cestou o Abcházii.Vyhodí nás na odbočce, kde už nám zbývá jen asi 2 km na most.
Obr. 1. Most přes řeku Amtkel
K obědu sníme dva chleby a rajče. Jdeme 2 km na most. Cesta přes most míří do údolí Kodori, kam se smí jen na zvláštní povolení. To nemáme a stejně jdeme na Adangu, proto zůstáváme na stejném břehu. V Kodori žili Gruzíni, kteří ale byli nuceni utéct z Abcházie do Gruzie.
Obr. 2. Cesta do Kodori
Chvíli jdeme podél řeky a pak odbočujeme vpravo na úbočí zalesněného hřebene. Cestou u nás zastavuje auto nějaké cestovky, co jede na jezero Amtkel. Průvodce se diví, že jdeme na Adangu a jako ženu mě obdivuje a lituje zároveň. Pak stoupáme a stoupáme, dochází nám voda. Jíme okurku. Trháme po trsech ostružiny krásné velké sladké a zralé jak hroznové víno.
Obr. 3. Kavkazským lesem
Pokračujeme k prameni, kde natočíme vodu, už je 17:20h a uvažujeme, zda nezastanujeme. K potoku zbývá 8 km, GPS ukazuje 2.47 h do západu slunce. Jdeme ještě kousek. Vídíme skalní převis s ohništěm. Nechceme ale spát pod ním, ale ve stanu. Jdeme kousek dál a tam to zapíchneme hned na malém plácku vedle cesty. Mezi tím několikrát drobně prší. Uvaříme polívku. Napíšeme pár SMS, protože Aquafon tu má 2 čárky signálu. Napíšeme deník a jdeme spát.
16.8.2012 čtvrtek
V noci bouřka, asi 4x prší silně a zas přestane. Je dusno a horko, spíme bez spacáku ve spodním prádle (800 m.n.m.). Ráno neprší a pak ani celý den ne. Ještě ve stanu nás zdraví chlapík na koni s pytlem brambor a přeje nám dobrý odpočinek. Dojdeme za hoďku k potoku, pak k dalšímu, a potkáváme znovu chlapíka s bramborami a ukáže se, že je to jeden z pasáků koz z letniku pod Lachtou, takže se večer potkáme zas. Pak potkáváme ještě 2 náklaďáky, jak jedou na dřevo.
Obr. 4. Planina před sedlem pod Lachtou
Dojdeme na rozcestí. Vyndavám si kliště. Dáme se vlevo do kopce. Už prudce stoupáme, ale cesta je dobrá. Šlapeme v bahně, ale je ho méně než loni. Dojdeme na planinu (14:30h) a cesta je pořád krásně zřetelná, jen občas je třeba prodírat se kapradím. Naproti jedou 3 lovci se psem. Prý v horách padá déšť a sníh. To nás ale neodradí. Přejdeme planinu a ještě kus bukovým lesem, občas se prodíráme malými doubky pak kolem jezírka až pod Lachtu.
Obr. 5. Jezírko pod horou Lachta
Stavíme stan jako loni v sedýlku nad obydlím pastevců. Koukají na nás psi, kozi se vrací z denního žrádla. H. jde pro vodu. Vrací se nejen s vodou, ale i s kolem sýra bílého a čerstvého, ještě z něj teče syrovátka. Vaříme dobrý hostinec – kuře na paprice a psi na nás hladově koukají. Pak sníme kus sýra, píšeme SMS a jdeme spát. V dálce se ozývá bouřka. Doufáme, že to sem nepřijde, protože jsme na hřebínku.
Obr. 6. Ovčácký pes hlídá stádo