První den ve Slovenském Ráji jsme se ubytovali v Podlesoku a vyrazili na krátkou tůru přes Hrdlo Hornádu na Kláštorskou roklinu a Kláštorisko. Zmiňovaná trasa je považována za jednu z nejkrásnějších tras Slovenského Ráje.
Do Vydrníku jsme přijeli s Jardou vlakem v sobotu 2. července 2005 chvíli po poledni. Z nádraží ve Vydrníku se vydáváme pěšky po červené turistické značce vedoucí po asfaltové cestě přes Hrabušice do Podlesoku. Podlesok je známé a vhodné místo pro začátek tůr ve Slovenském Ráji. Navíc kousek od obce Podlesok je kemp, ve kterém se s Jardou ubytováváme. Cesta z Vydrníku do kempu je asi 4 km po rovné asfaltové cestě. Vydrník je nejbližší obec, ve které je vlaková zastávka. Z Vydrníku do Podlesoku jezdí autobusy, ale to musí mít člověk velké štěstí.
Po ubytování se v kempu Podlesok se rychle vydáváme na naší 1. trasu dost krátkou trasu na jedno z nejznámějších míst národního parku Slovenský Ráj. Na dnešní den máme naplánovanou úmyslně lehkou a krátkou trasu, protože jsme počítali, že na místo dorazíme odpoledne.
Kousek od kempu v obci Podlesok (na parkovišti) platíme vstupné do Slovenského Ráje. Ve Slovenském Ráji je potřeba si na vstupné do hor zvyknout. Od kempu se vydáváme po modré turistické značce kolem Spišské koliby (ve které v následujících 5 dnech strávíme poměrně dost času) dále kolem lesa směrem k Hrdlu Hornádu. Po krátké, celkem i příjemné lesní cestě kolem potoku Velká Biela voda se asi po čtvrt hodině dostáváme Hrdlu Hornádu, kde nás člověk sedící v malém přístřešku kontroluje, jestli máme zaplacen poplatek za vstup do Slovenského Ráje. Kousek od rozcestníku modré a zelené turistické značky se vlévá Velká Biela voda do Horndu. Jsme v Hrdle Hornádu a pokračujeme po modré turistické značce na jednu z nejkrásnějších tras Slovenského Ráje z Hrdla Hornádu na rozcestí Kláštorká roklina.
Cesta z Hrdla Honádu na Kláštorskou roklinu vede přes mnoho žebříků, stoupaček a lávek. Hned kousek za rozcestím jdeme po prvních jednoduchých stoupačkách. Asi po deseti minutách chůze, kdy se ve výšce asi deseti až patnácti metrů přidržujeme řetězu, stojíme na pomocných stoupačkách a pod sebou máme v hloubce Hornád, si Jarda uvědomuje, že když jsem mu sliboval „dobrodružství“ v podobě přidržování se řetězů ve velkých výškách na skalách, tak jsem si ani nedělal srandu, ani jsem nepřeháněl.
Obr. 1. Já cestou z Hrdla Hornádu na Kláštorskou roklinu
Po asi 1 hodině cesty po modré turistické značce přicházíme na Kláštorskou roklinu. Samotná trasa není příliš dlouhá, ale ztratili jsme poměrně dost času na různých řetězech, lávkách a stoupačkách, na kterých se musí jít rychlostí přiměřenou terénu. Měli jsme poměrně štěstí, protože jsme naši tůru zahájili až kolem čtyř hodin odpoledne, kdy už nebylo v horách moc lidí. Díky toho jsme zbytečně nečekali na spousty lidí, kteří by vytvářely zácpy na místech, které je nutné procházet pomalu.
Kláštorká roklina je rozcestí turistických značek, ze kterého můžeme buď pokračovat přes velkou lávku po modré turistické značce směrem na Tomášovský Výhľad, nebo po pohodové žluté, případně trochu kratší, ale náročnější zelené turistické značce na Kláštorisko. Na rozcestí na chvíli odpočíváme a různě blbneme na velké lávce, na které se i fotíme.
Obr. 2. Kláštorká roklina – já na lávce
Poté se vydáváme po zelené turistické značce na Kláštorisko. Po cestě míjíme Vodopád Objaviteĺov u kterého překonáváme dost velký žebřík, následují další vodopády. Po cestě je jich několik (Antonína Straky, Duhový vodopád). Poslední se jmenuje Machový vodopád.
K závěru vystoupáme k osadě domků, jsme na Kláštorisku. Cesta z Kláštorké rokliny trvala asi hodinu. Po celé trase z Kláštorké rokliny jsme nenarazili na jediného živáčka, což je způsobeno patrně tím, že už je kolem půl šesté večer.
V Kláštorisku na chvíli odpočíváme u piva v místní restauraci. Kláštorisko je místo, kde kdysi stával klášter, jehož trosky jsou vidět. Nemáme ale mnoho času na zkoumání souvislostí, navíc víme, že zde nejsme naposledy a proto se příliš nezdržujeme. Z Kláštoriska se vydáváme po zelené turistické značce na rozcestí žluté a zelené turistické značky jménem Pod Kláštoriskom. Od rozcestí se vydáváme po zelené turistické značce k Hrdlu Hornádu. Další dny, kdy se budeme z Kláštoriska vracívat do Podlesoku, budeme volit kratší trasu po žluté turistické značce. Z Hrdla Hornádu se po modré turistické značce dostáváme do kempu v Podlesoku. Ještě než tam ale dorazíme, zastavujeme se v Spišské Kolibě, která je pár desítek metrů od kempu, na večeři.
Z rozcestí Hrdlu Hornádu k rozcestí Kláštorká roklina je nádherná trasa, která je právem považována za jednu z nejkrásnějších ve Slovenském Ráji. Po cestě se jde po lávkách, můstcích a stupačkách nad řekou Hornád. Kdo neprošel tento kousek cesty, podle mého nemůže tvrdit, že byl ve Slovenském Ráji. Z Kláštorné rokliny na Kláštorisko je rozhodně lepší jít po zelené turistické značce místo žluté. Zelená turistická značka zavede turistu kolem spousty vodopádů.
Na začátku července roku 2005 jsme s Jardou využili dva státní svátky, které společně s víkendem a jedním dnem dovolené nám umožnily být 5 dní v severní části Slovenského ráje.
Dobrý den, v Kláštorisku jsme byli s přítelem ubytovaní v chatce na 2 noci - 18. - 20. srpna 2008. Nejdříve popis ubytování: naše chatka (nevim jak ostatní)- celkem čistá, rozeschlá a velice dlouho neopravovaná s předsíní s lavorem a ložničkou se 3 lůžky. Na WC, do sprchy nebo umýt ruce přes celou louku. Není to luxus, ale dá se to přežít. Větší problém byl spíš v předražené restauraci (s přítelem jsme obyčejní pracující Češi, takže celkem chudí) a smažák za 200Sk, guláš za 160Sk, velkou flašku Bonaquy za 80SK nebo polévku za 80Sk jsme si opravdu nemohli dovolit. Cenově se menu restaurace nápadně podobalo a v některých položkách i předčilo chatu pod Rysmi v Tatrách, kam veškeré vybavení nosí horští nosiči. Na to, že je Kláštorisko o 1000 m níž a vede tam zpevněná cesta pro auta, no....A další nepříjemný zážitek. Hned po návratu z první tůry jsme zjistli, že máme vylomené okno a chatku vykradenou. Do okna opravdu stačí kopnout a stařičké dřevo povolí. Naštěstí (poučeni z poměrů v ČR) jsme měli všechny peníze, doklady, foťáky a MP4 s sebou, takže jsme přišli pouze o nefungující nabíječku na Nokii, sluchátka k MP4 a minirádio bez zadního krytu. Nabíječku na baterie za 900 Kč, drahé bundy do hor, spacáky a krosny je nezajímaly. Noc ve vykradené chatce byla opravdu nepříjemná a druhý den jsme se přestěhovali do kempu v Podlesku. Z každé tůry jsme se ale vraceli s nepříjemným pocitem, že stan bude vykradený nebo na svém místě nebude stát vůbec. Jasně, krade se všude, u nás v ČR to není o nic lepší. Ale někomu stálo za to, šplhat na Kláštorisko a vykrást celou chatovou osadu (jak jsme se dověděli ráno). Určitě to byla organizovaná a připravovaná akce, a to na klidu nepřidá. Takže závěrem : klidně se v Kláštorisku ubytujte pokud nepožadujete luxusní sociální zařízení (i když soc. zařízení v Podlesku je mnohem horší, tipujem tak na 14. st., na to kolik tam stojí chatky, do soc. zázemí nebyla už 100 let investována ani koruna), příjemný interiér chatek, tekoucí vodu na pokoji a večerní či noční život. (restaurace má ve 20:00 zavíračku a tím vlastně začíná večerka, pak už se musíte na chatce zabavit sami:-))Ale hlavně si veškeré cennosti berte na tůry po Sl. ráji s sebou!!! A modlete se, aby příště nepřišla skupina, která kromě elektroniky bere i spacáky, bundy, boty, krosny a vůbec veškeré vybavení. Hezký den a hodně zážitků na cestách.te příspěvek
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů