Dnešní den jsme vystoupili na nejvyšší vrchol Západních Tater - Bystrou (2248 m.n.m.). Po cestě jsme pokořili ještě i Hrubý vrch. Nakonec jsme došli do Podbanského.
Ráno se probouzíme opět do krásně slunného dne. Je to k nevíře, ale shodujeme se na tom, že se nikdo z nás v dřevěném srubu příliš dobře nevyspal. Snad jsme si už zvykli na spaní v přírodě tak, že luxus a pohodlí jsou nám překážkou? Když vyrážíme z koliby po zelené turistické značce, je po sedmé ráno. Nějak jsme zaváhali a já už tuším, že se nám to nevyplatí. Jsme totiž na jižní stráni. Do údolí se vkrádají první sluneční paprsky a než se dostaneme na první kopec, čeká nás převýšení nějakých 1200 metrů. Ačkoliv jsme už snědli hodně jídla, Táňa se zbavila leča a rumu, já rybiček a velké části müsli, stejně to v tom vedru bude s krosnou na zádech pěkný výšlap. To víte, když si na zádech nesete švestky na čtrnáct dní, moc odlehčit se nedá. Cestou se zastavujeme u potoka a nabíráme vodu. Každý nese dva až tři litry. Na hřebenech voda nebude, leda dešťová. Kolem deváté hodiny šlapeme pěkně na slunci. Paprsky se do nás opírají, co se do nás vejde. Když však dorážíme pod vrchol, kde je přestávka, aby se počkalo na ty, co si více vychutnávají krásy okolní krajiny, vítá nás ledový vítr. Začínají se stahovat mraky. Oblékáme si teplé bundy a delší kalhoty. Mít tak čepici! Po další hodině dorážíme na Hrubý vrch (2137 m. n. m.). Slyšel jsem, že cesta, kterou jsme právě zdolali, je v Roháčích jedna z fyzicky nejobtížnějších výstupů. Dáváme si přestávku na oběd. V závětří batohů obědváme. Chléb s paštikou a cibulí, chléb se sýrem a cibulí, BeBe sušenky bez cibule. Vychutnáváme si pohled na v mracích zahalenou horu Bystrou. Co si o nás asi myslí? Dá nám příležitost, abychom ji dnes navštívili? Na horách je cosi tak překrásného. Jsou své a člověk proti nim tak maličký. Je jim naprosto lhostejné, co se děje v údolí, jaká je politická situace i jak se vyvíjí inflace. Nikdo je nemůže zajmout ani si je ochočit. Tady se nehraje fair play. Tady se nehraje žádná hra. Ony jsou tu pánem a když mají dobrou náladu, dovolí těm ubožákům s lidskou duší, co je chtějí pokořit, aby přišli na návštěvu. Jsou nemilosrdné, v anglické terminologii prostě “free”, a tím mají můj obdiv.
Abychom se dostali na Bystrou, musíme opět nejdříve sejít do údolí na úroveň zhruba 1200 metrů. Nejprve po zelené turistické značce na Končistá, potom po žluté turistické značce přes Ráčkové plesá na rázcestie pod Klínom, odkud po zelené turistické a později modré turistické značce na Bystré sedlo a dále po modré na Bystrou. Na rázcestie pod Klínom se od nás odpojuje Milan a Táňa a jdou do údolí napřed (důvod neudán nebo jsem jej už zapomněl). Cesta na vrchol není dlouhá, ale zato příkrá. Každou chvíli máme chuť to vzdát. Občas lezeme po čtyřech. “Že jsme ty batohy neposlali vlakem!” Po nějaké té hodině se zastavuji pod vrcholem a čekám na ostatní. Vrcholu Bystré – nejvyšší hory Západních Tater – přeci musíme dosáhnout společně. Vrcholu dosahujeme drže se za ruce společným krokem. Je to překrásný pocit. Se skvělými lidmi jsme společně něčeho dosáhli. Objímáme se radostí. Stojíme ve výšce 2248 metrů nad mořem. Vrchol se jmenuje Bystrá.
Obr. 1. Míla cestou na Bystrou
Za chvíli přichází Táňa a oznamuje nám, že sehnala ubytování. U vedlejšího stolu sedí robotníci (hezké slovíčko, že?), co opravují hotel Kriváň, kdysi luxusní hnízdo pro totalitní vládnoucí garnituru. Navazujeme s nimi přátelství. Je s nimi legrace. S Ferom pomalu zabředám do odborné diskuse. Vysvětluji mu, že celou tuhle akci jsem zorganizoval přes internet; on je z toho u vytržení. Slovíčko “internet” je pro něj pojem označující cosi, co je teď v módě a rád by to měl také doma. Ptá se mě, kde se to dá koupit. Nato mu vysvětluji teorii spotřebitele a teorii Cournotova cyklu, díky kterémuž jsem málem opakoval státnici z ekonomie. Když už je pozdě, odebíráme se do hotelu. Spíme na zemi ve spacáku na karimatkách, ale máme pevnou střechu nad hlavou a hlavně: využíváme koupelnu s teplou vodou. S našimi ubytovateli je vážně zábava. Po dnešním dni si máme o čem povídat. Dosáhli jsme nejvyššího vrcholu Roháčů. V součtu (součet výškových metrů při cestě nahoru) jsme dnes překonali s plnou polní na zádech převýšení nějakých 1800 výškových metrů a něco kolem 24 povrchových kilometrů. Tož, bylo to, kurňa, pěkné!
Text je převzat a ve spolupráci s Radimem Dostálem upraven z adresy: http://weberka.mysteria.cz/Photo/SlovenskoTatry2001/Slovensko2001Tatry.htm
Ve dnech 29.7.2001 až 7.8.2001 jsme prošli Oravské Beskydy a navštívili místní nejvyšší horu - Babia hora (1725 m. n. m.). Poté jsme se nechali převézt na Roháče a přešli je z východu na západ.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů