Island- Akureyri, Húsavík, Detifoss, Krafle
- manželé Pohlodkovi
- 17.03.2008
- 0:00
- Změněno: 17.04.2014 | 19:08
Po ranní koupeli v minibazénku s horkou vodou jsme pokračovali v cestě na sever. První zastávkou byla metropole severu – Akureyri
11. den – úterý – 21.8.
Po ranní koupeli v minibazénku s horkou vodou jsme pokračovali v cestě na sever. První zastávkou byla metropole severu – Akureyri – prohlídka kostela, hlavní ulice a pomníku prvního osadníka, koupě CD s islandskou hudbou. Město samo o sobě nenabízí nic úchvatného, ale zato v něm bylo překvapivě teplo. Druhou zastávkou byl Húsavík – hlavní město Evropy pro pozorování velryb, kam jsme dojeli krátce po 13. hodině, abychom stihli loď ve 13.30. Ve spěchu jsme nezaregistrovali, že jsou tu dvě společnosti a zamířili k okénku s cedulkou odjezd 13.15, který byl ale plný, a tak jsme museli čekat až do 16.45 (ačkoliv bychom byli bývali určitě stihli odjezd v 13.30 s druhou společností, už jsme ale měli lístky konkurence v kapse). Čekání jsme si alespoň zkrátili výborným obědem v restauraci Salka (papuchalk, humr a pizza s mořskými plody) – aneb pořádná žranice; uplatňováním slevy ve výši 6% z ceny whale watchingu (kupóny k dispozici v turistickém centru a cena na osobu tak nakonec vyšla na 3 600 ISK); procházkou s nákupem rybího tuku jako dárek domů. Těsně před odjezdem lodi nám začalo pršet, a tak jsme se oblékli do nabízených overalů, které nicméně nepromokavé nebyly. Během 3,5 hodiny na lodi a v dešti jsme viděli nakonec jen partu delfínů (4), ale velryby nevystrčily ani ploutev (kromě maličkých, což však nebyly pro nás velryby, jelikož měly méně kilo než Honza). Neviděli jsme tedy ani živé, ani mrtvé exponáty v muzeu, kam jsme se rozhodli nejít. Rozhodně však doporučujeme, těch 10 vystavených koster je prostě jistých. Velryby jsou prostě jako poker – potenciální výhra láká, ale riziko prohry je relativně vysoké. Pokud tedy nechcete investovat do hazardu, tuto kratochvíli vynechejte. Pak už jsme jen přejeli do velmi útulného kempu v Asbyrgi.
12. den – středa 22.8.
Dnešní den jsme zahájili lžičkou rybího tuku – abychom věděli, co vlastně vezeme domů. No hrůza. Ráno nás v kempu ještě zkasírovala správkyně – 750 ISK/os., jenom Jarda to měl zadarmo. Když jsme se sbalili, vyrazili jsme na túru kolem kaňonu Asbyrgi a řeky Jokulsá – ke konci asi 3hodinového výletu nám ale začalo pršet tak, že jsme za chvilku byli promočení – tentokrát jsme měli našeho Jardu opravdu rádi (pardon – jako vždycky). Pořádně jsme si v autě zatopili a cestou k vodopádu Detifoss jsme sušili. U obřího vodopádu už nepršelo, ale hodně vody tam bylo také, je to totiž nejmohutnější vodopád Evropy. Odpoledne přišel vrchol dnešního dne – sopka Krafla a její kráter po posledním výbuchu v roce 1985. V okolí to vypadalo opravdu jako po výbuchu, ale velmi nedávném – spousta čmoudíků a černočerné lávy. Přímo pod vrcholem hory je již vyhaslý, ale co do průměru obrovský kráter Víti (soptil 5 let)s jezírkem. Po dešti jsme krásně viděli až na jezero Mývatn. Poslední zastávka byla pod horou Námafjall, kde bylo spousta bublajícího bahna. Chtěli jsme jít i do modré laguny severu (přírodní termál kousek od Reykjahlídu), která měl být zdarma podle průvodce, ale časy se mění a vstupné 1 400 ISK na osobu nás odradilo. Usadili jsme se v kempu Hlíd, kde nebylo ani moc muchniček, kterými je jezero na severu proslulé. Večeří jsme zakončili náročný den.
Obr. 1. Detifoss
Obr. 2. Krater Krafla