Další den zajedeme do Jetřichovic, kde uděláme větší okruh. Chceme se projít po Naučné stezce Jetřichovické stěny začínající právě v Jetřichovicích a také zavítat na zříceninu Šaunštejn a na Malou Pravčickou bránu.
Náš dnešní výlet začneme a také skončíme v Jetřichovicích, kam se dopravíme autem a kde ho také necháme zaparkované. Na turistickou značku se lze napojit na náměstí Jetřichovic, nebo na okraji obce u skalního útvaru Poštolčí kužel, který se od náměstí nachází asi půl kilometru po zelené a červené turistické značce. Naše auto je zaparkované blíže k Poštolčímu keželi, takže na náměstí zbytečně nejdeme.
U skalního útvaru Poštolčí kužel na okraji obce Jetřichovice je nějaký zavřený dřevěný stánek, který někdy pravděpodobně slouží, nebo kdysi sloužil, jako občerstvení. Je zde také turistický rozcestník. Nacházíme se na Naučné stezce Jetřichovické stěny. Vydáváme se po červené turistické stezce na vyhlídku Mariina skála, která je dle rozcestníku od nás vzdálená jeden a půl kilometru.
Obr. 1. Poštolčí kužel – Jetřichovice, České Švýcarsko
Asi po osmi minutách chůze míjíme oplocenou budovu a informační ceduli o Jetřichovicích a okolí. Dovídáme se zde informace hlavně o historii. Kromě historie je zde také zmínka právě o oné nedaleké budově. Budova byla postavena v roce 1927 a sloužila jako ozdravovna pro děti. Obec Jetřichovice mívala ještě za první republiky statut vzdušných lázní. Mohou za to hlavně okolní lesy, které mají mimo jiné i rekreační a ozdravnou funkci. Jinak okolní lesy zajišťovaly Jetřichovicím v minulosti hlavně obživu.
Pokud jde o historii Jetřichovic, nejstarší zmínka o obci je ze 14. století v souvislosti s nedalekým hradem Falkenštejnem. Lidem v obci zajišťovaly obživu hlavně okolní lesy a dřevo. V soupise lidu z roku 1673 je uváděn místní pilař. Také v nejstarších zmínkách o Dolském mlýně se uvádí, že v Jetřichovicích byla pila.
Také se dovídám zajímavou informaci, že mnoho okolních vyhlídek, třeba právě Mariina vyhlídka, kam směřujeme, sloužily v 18. století jako protipožární strážní pozorovatelný. Požáry zde totiž hrozily při práci se dřevem. Například roku 1774 bylo najato dvacet mladíků jako protipožární stráž.
Po dalších pár minutách chůze míjíme další informační ceduli pojednávající o nechvalně známém katastrofálním požáru, který vypukl na nedalekém Havraním vrchu dne 22. 7. 22006 a trval týden. Cedule nám oznamuje, že ohněm zničené lesní porosty jsou až na výjimky ponechány přírodním procesům. Můžeme tak zde sledovat přirozenou obnovu lesa po požáru. Nechybí zde ani fotografie požáru, který byl kombinací korunového i pozemního požáru a zasáhl přibližně 17 ha lesa.
Po dalších asi pěti minutách stoupání přicházíme k Vodnímu zdroji Eichhornungründel. Vodní zdroj je malá budova. Všechny souvislosti vysvětluje nedaleká informační cedule. Vodní zdroj souvisí s nedalekou, již zmiňovanou dětskou ozdravovnou, proto je na informační ceduli psáno i o ní.
Obr. 2. Vodní zdroj Eichhornungründel
Dětská ozdravovna byla vybudována v letech 1925 – 1927 Československou sociálně demokratickou stranou. Kapacita ozdravovny byla 50 až 60 dětí, které se zde léčily po čtyř týdenních turnusech. I když zásobování pitnou vodou bylo původně plánováno úplně jinak, při „proutkařském“ průzkumu byl nalezen vydatný zdroj vody v hloubce 45 metrů, který byl od ozdravovny vzdálen jen 300 metrů. Právě u onoho pramene se nacházíme. Místo je známé jako rokle Eichhornungründel, a podle rokle se pramen i jmenuje.
Pro turisty není pramen, který je v hloubce 45 metrů ničím zajímavý, je zde jen malá cihlová budova, která chránila studnu. Celý vodovod pro ozdravovnu i s tímto zdrojem je v provozu dodnes.
Za Vodním zdrojem Eichhornungründel dále mírně stoupáme a začínáme procházet kolem pískovcových skal a zajímavých skalních útvarů. Procházíme jako by po kamenných schodech úzkou chodbou mezi skalami. Místy je u schodů i zábradlí.
Obr. 3. Schody v Jetřichovických stěnách – České Švýcarsko
Asi po dvaceti minutách chůze po červené turistické značce přicházíme k turistickému rozcestí Mariina skála – odbočka. Zpět do Jetřichovic na autobusovou zastávku, což je defakto takové malé náměstí, je to dle rozcestníku kilometr a půl. Kdyby jsme pokračovali dále, další vyhlídka Vileminina stěna je dle rozcestníku půl kilometru. Pro nás je ale zajímavá odbočka na Mariinu skálu, což je vyhlídka vzdálená 200 metrů, kam se od rozcestí vydáme. O tom ale až v příštím díle.
V červnu 2015 jsme strávili 4 dny v Českém Švýcarsku a na jeden den navštívili i vedlejší Saské Švýcarsko.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů