Kapucínské náměstí v Brně leží, co by kamenem dohodil od hlavního vlakového nádraží. Vede tudy cesta na Zelný trh a každý, kdo tudy někdy šel, si jistě kostela Nalezení svatého kříže všiml. A nejspíš i cedule označující vstup do Kapucínské hrobky. Stačí projít úzkou uličkou na malý dvorek a vstoupit do suterénních prostor kostela. Ty vznikly pravděpodobně využitím sklepních prostor po domech, které byly vykoupeny a zbořeny, aby ustoupily stavbě kostela probíhající v letech 1648 – 1656. Kostel je postaven a vyzdoben v barokním slohu, ale poměrně jednoduše, bez velkých okázalostí obvyklých pro toto období. Je to tak v souladu s pravidly kapucínského řádu, který se hlásí k návratu k původním ideálům chudoby.
Obr. 1. Kostel Nalezení svatého kříže na Kapucínském náměstí
Těla zachovalá přirozenou mumifikací
Kapucíni využívali kryptu k ukládání svých zesnulých od dostavby kostela v roce 1656 do roku 1786, kdy císař Josef II. zakázal pohřbívání ve městech z důvodu hrozby šíření epidemií. Za tuto dobu tu bylo uloženo k věčnému spánku zhruba 200 osob, z toho asi 150 bratří. Ti ostatní byli přátelé a dobrodinci kapucínského řádu, kteří si přáli s bratry zůstat i po smrti. Díky chytrému systému ventilačních otvorů a vhodnému geologickému podloží došlo k přirozené mumifikaci některých těl. Právě ty jsou v kryptě k vidění, oddělené pouze symbolicky sklem. Ostatky těl, které se zubem času rozpadly, jsou pohřbeny v jednoduchém zděném hrobě (tumbě) v jedné z místností krypty.
Místo posledního odpočinku barona Trencka
V roce 1872 byla do krypty umístěna cínová rakev, do které byly uloženy ostatky Františka barona Trencka, vojenského velitele a nejslavnějšího vězně na hradě Špilberk. Po 123 letech od jeho smrti jej tehdy mohli spatřit zájemci z řad veřejnosti a zájem byl podle dobových pramenů velký. K vidění ve své cínové rakvi je tato slavná osobnost brněnských dějin a významný mecenáš řádu kapucínů dodnes. Ve stejné místnosti se nachází ještě rakvový relikviář křesťanky Klementiny a ukázka běžného a slavnostního oblečení kapucínů.
Obr. 2. Místo posledního odpočinku barona Trencka
Skromné uložení ostatků bratří kapucínů
Bratři kapucíni jsou uloženi až v zadní části hrobky. Byli pohřbíváni velmi skromně, v duchu jejich řádu. Po smrti byli v řeholním rouchu uloženi do dubové rakve s vysouvacím dnem, po obřadu v kostele je v této rakvi přemístili do hrobky a tam je přeložili na holou zem, pouze hlavu měli podloženou kameny nebo cihlami. Jejich jediným majetkem na cestu na onen svět bylo miniaturní vydání Řehole svatého Františka a jeho Závěť, které patřili mezi základní výbavu každého z nich. Výjimkou byli bratři působící v řádu více než 50 let, kteří kromě výše zmíněného svírali v rukou ještě jednoduchý dřevěný kříž. To, že byli bratři pohřbeni bez jakéhokoliv označení, ale neznamenalo, že se na ně po smrti zapomnělo. V řádu funguje pevné společenství, a to i mezi živými a mrtvými. Každý klášter si pečlivě vede seznam zemřelých (tzv. nekrologium) a při modlitbách si denně připomínají bratry, jejichž úmrtí právě na ten den připadá.
Obr. 3. Bratři kapucíni odpočívají na holé zemi
Přátelé řádu za života i po smrti
Oproti tomu dobrodinci a přátelé řádu byli v kryptě pohřbíváni ve zdobených dubových nebo borových rakvích, na kterých jsou dodnes k vidění původní barokní olejomalby. O majitelích jednotlivých rakví není pochyb díky kovovým štítkům, které jsou nedílnou součástí každé z nich a nesou identifikační údaje zemřelého. Byla tu uložena těla příslušníků šlechty i měšťanů, kteří za svého života kapucíny podporovali.
Obr. 4. Dobrodinci řádu uložení v barokních rakvích
Návštěva hrobky jasně připomíná pomíjivost života, ale také vede k zamyšlení, jestli svůj život prožíváme co nejlépe. Alespoň tak by si to přáli bratři kapucíni.