Thajsko a Kambodža 2010 – den třináctý – Killing Fields a S21
- Pavla Řeháková
- 20.12.2010
- 0:00
- Změněno: 6.04.2014 | 16:50
Prohlídka Killing fields a areálu S21 - místa nechvalně známá z období Rudých Khmérů.
Snídaně
Z hotelu vylézáme až kolem půl deváté. Tentokrát si jdeme dopřát pořádnou snídani do jedné z restaurací na břehu Mekkongu. Na příjemné stinné zahrádce se nacpeme míchanými vejci, slaninou a bagetou s máslem a marmeládou. Vše zapijeme čajem a čerstvým pomerančovým džusem (2,70 dolarů za každého).
Po takové snídani jsme plni energie. Vydáváme se tedy hledat tuk tuk, který nás za 7 dolarů doveze na asi 15 kilometrů vzdálené místo s názvem Killing Fields, potom zpět do města k areálu S21 a pochopitelně opět k našemu hotelu. Tuk tukářům zvyklým na bohaté západní turisty (Němce, Francouze, Američany…Češi k nim samozřejmě nepatří, což si ovšem místní neuvědomují) připadá 7 dolarů málo. Jeden z nich nabízí 10 dolarů. My ale máme dost času a dříve nebo později jistě najdeme někoho, komu bude naše cena připadat přijatelná. A také ano. Jeden se od skupiny tuk tukářů odděluje a jede za námi. Nabízí nám 8 dolarů, ale my nepovolíme. Nakonec kývne na 7 s tím, že pojedeme ihned. To nám vyhovuje.
Killing Fields a S21
Tuk tukář nás veze po frekventované silnici ven z města. Díky hustému provozu a prašnému okolí cesty využíváme dokonce i roušky, které jsme si pro jistotu přivezli s sebou. Asi za dvacet minut jsme na místě.
Obr. 1. Pavel a Pavla – Pod rouškou
Killing Fields (vstupné 2 dolary za osobu) je jedna z památek na éru Rudých Khmérů v čele s Pol Potem. V 70. letech sem převáželi z vězení S21 ve městě všechny, kteří nevyhovovali režimu. Jak již název místa napovídá, nečekala je tu žádná budoucnost. Většinou byly umučeni nebo utlučeni k smrti. Areál je tedy plný hromadných hrobů. Některé z nich byly odhaleny a ostatky jsou nyní uloženy ve stúpě postavené uprostřed místa roku 1988. Ze stejné doby pochází i malé muzeum na památku všech objetí.
Obr. 2. Památník Killing Fields
Po prohlídce se necháváme převézt zpět do města do areálu S21. Původně se jednalo o francouzské lyceum. Škola mela čtyři bloky, které posloužily režimu jako vězení a zároveň čekárna na smrt před odvozem na Killing Fields.
Podle domluvy nás řidič odváží ke královskému paláci u kterého máme hotel. Vysedáme a podáváme mu domluvených sedm dolarů. K našemu překvapení se na nás mračí a tvrdí nám, že bylo domluveno osm. Až na trhání bankovek se tedy opakuje včerejší scéna.
Lístky na Ko Chang a oběd
Královský palác je další místo, které chceme dnes navštívit. Zjišťujeme ale, že od 11:30 do 14:00 je pro veřejnost uzavřený. Zítra se chceme vrátit do Thajska (konkrétně nás snad čeká několik dní odpočinku na ostrově Ko Chang), takže využíváme volného času ke shánění jízdenky. Obcházíme několik hotelů a agentur. Cena se pohybuje kolem 23 dolarů za jednoho. Nejprve se chceme nechat dopravit pouze na hranice. Nakonec ale kupujeme kompletní balíček včetně převozu lodí na Ko Chang. Cenu se nám podaří ukecat na 41 dolarů za oba.
Ještě před návštěvou paláce se rozhodujeme pro oběd. Já volím známé jídlo – hovězí v ústřicové omáčce, Pavlík si objednává něco s rybou. Čekáme docela dlouho. Když už začínáme být nervózní, přinášejí moje jídlo a Pavlíkovi rýži. Netrpělivě očekáváme poslední talíř. Ten přinášejí vzápětí. Je to nějaká černá polévka s rybou a kousky manga. Je docela pálivá, ale za pomoci rýže jí zdolává.
Královský palác
Po jídle se konečně dostáváme k dalšímu kulturnímu bodu našeho programu. Hned u vchodu nás naštvou dvojí ceny, které tu fungují. Jedna pokladna je pro místní s místními cenami a druhá pro turisty se západními cenami. Vystojíme si pochopitelně druhou frontu, na jejímž konci zaplatíme 6,25 dolarů za osobu.
Obr. 3. Královský Palác
Palác je sice obrovský, členitý, krásně zdobený a upravený, nicméně nás ničím nepřekvapuje. Po dvou týdnech nám už připadá stejný jako jiné stavby. Vstupné v přepočtu asi 125 Kč nám navíc připadá dost nepřiměřené.
Odpolední odpočinek zakončený nečekanou „návštěvou“ v hotelu
Po prohlídce se potulujeme uličkami mezi palácem a naším hotelem. Pokoušíme se najít nějakou masáž ale potom se tak zamotáme, že jsme rádi, že najdeme cestu zpět k řece. Tam nás přemáhá únava a hlad. Opět neodoláme chutím západního jídla – steak s bramborovou kaší, burger a hranolky, 2x pivo, 2x Pepsi za 13,70 dolarů.
Po takové večeři potřebujeme pochopitelně odpočinek. Vracíme se do hotelu. Hned se vrhám do postele s deníčkem, kterému chci zdělit zážitky dnešního dne. Prostěradlo se mi ale podezřele mihotá před očima. Zaostřím. Celé prostěradlo je pokryté malinkými mravenci. Hned vyháním Pavlíka na recepci. Slečna nás okamžitě přichází uklidnit. Snažíme se z ní vymámit jiný pokoj, ale ona nás ujišťuje, že se nic neděje a že to hned zařídí. Za okamžik přichází další. Ta převlékne postel, vše kompletně vyklepává a vystříkává sprejem. Po jeho zdravotní nezávadnosti raději nepátrám. Naštěstí moc nesmrdí a i to málo zápachu se nám podaří rychle vyvětrat.
Po takovém zážitku se nám přestalo chtít spát. Jdeme se ještě projít. Cestou se přece jen zastavujeme na masáž. Za sedm dolarů si dávám hodinovou olejovou masáž celého těla. Pája za pět dolarů také hodinovou masáž nohou. Příjemně jsme si odpočinuli, ale s masáží z Kanchanaburi se to nedá srovnat.
Večer zakončujeme nákupem jídla na zítřek (bagety a tavený sýr Veselá Kráva!) a posezením s pivem na břehu Mekongu.