Svou pouť Nízkými Tatrami jsme zahájili v Telgártu na východu Nízkých Tater. V Telgártu jsme přespali a na jeden den se setkali s Pavlem a Cathrine. Druhý den jsme přes Kraľovu hoľu a Andrejcovou došli až na Andrejku, kde jsme přespali.
Do Telgártu jsme v sestavě já (Radim), Jarda, Lenka, Pepíček, Pavel a Cathrine dorazili autobusem z Popradu v odpoledních hodinách. Dnešní den byl odpočinkový a neměli jsme ani v plánu nikam jít, proto jsme se rozhodli strávit odpoledne v místní restauraci a k večeru (ještě za světla) jít kousek od vesnice najít místo k přenocování pod širákem.
Hned poté, co jsme vystoupili v Telgártu z autobusu, obklopila nás skupinka rómských dědí, které po nás chtěli bonbóny a také trochu peněz. Místní restaurace byla poněkud zvláštní, místo čepovaného piva měli jen láhvové a proto jsme poměrně rychle v nápojích přitvrdili. Jak čas utíkal, rozhodli jsme se, že spaní pod širákem si necháme na jindy a domlouváme si v restauraci nocleh u jednoho místního člověka. Přespát nás nechá ve své staré dřevěnici, kde mu obsadíme jednu místnost.
Druhý den se probouzíme do oblačného rána se zataženou oblohou. Vypravíme se nejprve do místního obchodu s potravinami nakoupit vydatné zásoby, protože nás čeká podle plánů 2 až 3 dny (nakonec se ukazuje, že jen 2) hřebenové tůry bez kontaktu s civilizací. Po nákupu se rozmýšlíme, jestli jít na Kráľovu hoľu po červené nebo po zelené turistické značce přes Kráľovu skalu. Nakonec vyhrává pohodlnější cesta po červené turistické značce. Vycházíme asi až kolem 11 dopoledne. Červená turistická značka nás vede chvíli po asfaltové cestě obcí Telgárt a za koncem obce Telgárt odbočí na lesní cestu, kde po chvilce začíná poměrně prudké stoupání. K začátku stoupání se od nás odděluje Pavel s Cathrine, kteří zůstávají pozadu. Asi po patnácti minutách stoupání po červené turistické značce nás dohání Pavel a oznamuje nám, že on a Cathrine s námi na Kráľovu hoľu nejdou a domlouváme se, že se potkáme na Čertovici. Při dalším stoupání se zatažená obloha začíná měnit v déšť, který se po chvilce mění v hustý déšť. Bohužel prší celý den. Po dost náročném asi 3 a čtvrt hodinovém výstupu na vrchol hory Kráľová hoľa nás vrchol uvítá velmi špatným počasím (déšť, mlha, zima a opravdu velký vítr). Asi 45 minut před vrcholem míjíme Prameň Zubrovice, kde pramení potůček Zubrovice, který po cestě několikrát míjíme.
V televizním vysílači, který je na vrcholu hory Kráľová hoľa je místnost, která je pravděpodobně určená pro turisty, kteří se chtějí schovat před nepřízní počasí. Potkáváme zde celkem 3 další lidi. Jednoho „samotáře“ asi v našem věku, který se sám prochází po horách a má namířeno do Telgártu ze kterého my přicházíme. Potom dva veselé asi čtyřicátníky, kteří očividně v těchto místech nejsou poprvé, protože celou oblast velmi dobře znají. V paměti se mi zachová vtipná poznámka jednoho z nich, že člověk by musel být úplný magor, aby v takovém počasí neseděl doma, ale běhal po horách.
Svěřujeme se jim s plánem dojít za vrchol Andrejcová, na turistický srub Andrejka a tam přespat. Upozorňují nás na možnost, že Andrejka bude plná a že v Ždiarskem sedle před vrcholem Andrejcová je také srub k přespání, jenom je v daleko horším stavu s děravou střechou. Oni samotní v něm chtějí přespat. Domlouváme se, že se rozhodneme na místě.
Dovídáme se také, že nebýt mlhy a deště, je výhled z vrcholu prý jeden z nejkrásnějších v Nízkých Tatrách.
V dost nehostinném počasí si pořizujeme fotografii z vrcholu a pokračujeme po červené turistické značce na Ždiarske sedlo.
Obr. 1. Já, Lenka, Jarda a Pepíček na vrcholu Kraľova hoľa.
Příjemným terénem, kde se střídá mírné klesání s mírným stoupáním, ale s viditelností jen pár metrů pokračujeme po červené turistické značce a přecházíme přes vrcholy Stredná hoľa, Orlová, Bartková až přicházíme na Ždiarske sedlo. Postupně se začíná zlepšovat viditelnost a déšť se mění v občasné přeháňky. Na Ždiarskem sedle, kde se střetává červená turistická značka s modrou turistickou značkou, je kousek před rozcestím po levé straně onen srub, o kterém se zmiňovali dva pánové na vysílači Kráľova hoľa. Naší dva kamarádi, kteří nás do srubu zvali, jsou samozřejmě již na místě. Prohlížíme si srub a protože je teprve kolem 19:00 a na Andrejcovou je to něco mezi 30 a 45 minutami chůze, rozhodneme se podívat na srub Andrejka a při nejhorším se vrátíme.
Ze Ždiarskeho sedla pokračujeme dále opravdu velmi mírným stoupáním po červené turistické značce na vrchol Andrejcová (1519 m. n. m.). Po té z vrcholu pokračujeme po červené turistické značce a po pár minutách přicházíme na rozcestí červené a žluté turistické značky, po pravé straně pár desítek metrů od cesty je turistický srub Andrejka.
Andrejka oproti srubu ve Ždiarskem sedle je opravdu více komfortní. Má v pořádku střechu a malá předsíňka s hlavní místností jsou uzavřené (bez děr ve stěnách). Srub ve Ždiarskem sedle je oproti srubu Andrejka „zbořeniště“.
Tak jak jsme byli upozorněni, je zde opravdu dost lidí. Bez nás čtyř určitě více než deset lidí. Chvíli zvažujeme, jestli se nevrátit na Ždiarske sedlo, nakonec se ale rozhodneme zůstat, i když pro nás není příliš mnoho místa. Jediný, kdo ukořistí postel je Pepíček, Jarda spí v hlavní místnosti na zemi pod stolem a já s Lenkou spíme na zemi (s malou vrstvou slámy) v malé předsíňce před hlavní místností.
Ještě před spánkem se seznamujeme se všemi a povídáme si kdo kam a odkud jde. Kousek od srubu se sejde několik náruživých fotografů, kteří fotografují zajímavou červenou oblohu nad Vysokými Tatrami, která vznikla z červánků po západu slunce. Protože já mezi náruživými fotografy nemůžu chybět, půjčuji si od jednoho z nich stativ a pořídím také dvě velmi působivé fotografie, které po naskenování a kompresi do velikosti rozumné pro publikování na web nevypadají až tak dobře, jak ve skutečnosti jsou.
Obr. 2. Vysoké Tatry vyfocené od srubu Andrejka chvíli po západu slunce.
Kráľova hoľa a cesta z ní na Andrejcovou poskytuje údajně nejkrásnější výhledy v Nízkých Tatrách, které jsme bohužel pro nepřízeň počasí neshlédli. Sám přemýšlím, jestli se jen proto na ono místo znovu někdy nevrátit. Prý je ale v těchto končinách poměrně dost často škaredé počasí.
Srub pro turisty Andrejka je ideální pro přespání, rozhodně lepší než „chýše“ ve Ždiarskem sedle. Má střechu a místnost nemá ve zdi díry. Kousek od srubu je studánka s vodou. Když jsme byli na Andrejce my, bylo tam dost plno, což prý není nic neobvyklého v letních měsících. Teplý spacák pro přespání na Andrejce je samozřejmostí.
Jak je to s výhledem mezi Kraľovou hoľou a Andrejcovou?
Celkem hlasovalo 45 lidí
Já, Jarda, Lenka a Pepíček (skutečným jménem Petr) jsme se v červnu roku 2004 rozhodli přejít Nízké Tatry z východu na západ. První dva dny jsme strávili ve Vysokých Tatrách, kde jsme chtěli vyjít na Rysy, což se nám rok před tím nepovedlo.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů