Mistra Jana Husa máme ponejvíce spojeného s Betlémskou kaplí v Praze a s Kostnicí. Sečtělý člověk ale určitě ví, že jeho roky vedly i jinam, třeba na Kozí hrádek a Krakovec, no a na začátku to byl Husinec. Toto malé městečko severně od Prachatic bylo jeho rodištěm. Jeho rodný dům se dochoval a je v něm umístěné muzeum. Pokud pojedete na Prachaticko, určitě toto místo stojí za návštěvu, a náš výlet stojí za projití.
První písemná zmínka o Husinci je z roku 1291, roku 1359 je již povýšen na město. Pravděpodobně roku 1359 se zde narodil Mistr Jan Hus. Město patřilo k panství hradu Hus, který se nachází 11,5 km jihozápadně, po jeho zboření k Vimperku. Z památek se zmíníme o farním kostelu Povýšení sv. Kříže, původně gotickém, ale v dnešní podobě po přestavbě po roce 1802, kdy kostel a většina města shořely. Novorománský hřbitovní kostel sv. Cyrila a Metoděje je z roku 1870. Nejvýznamnější památkou je ale Husův rodný domek.
Obr. 1. Husova rodná komůrka
Pokud jde o titulek, zda Hus někam chodil, tak to přesně říci nelze, ale turistika, jako pohyb za poznáním, nebyl ve středověku pěstován, a lidé chodili po krajině jedině za nějakým účelem, což mohly být obchod, vzdělání, informace atd. Někteří lidé tehdy nevytáhli tzv. paty ze své dědiny po celý svůj život.
Dnešní výlet začneme přímo u rodného domku M. J. Husa čp. 36. Jdeme na jih, tedy ve směru z centra pryč, a asi po 150 metrech odbočíme vlevo do Mikulášské. Tou sejdeme po schodech a po mostě přejdeme přes řeku Blanici. Na protějším břehu se setkáme se značkami, po kterých se dáme vpravo. Jdeme kolem parku, a pak se žlutou odbočíme opět vlevo, přejdeme přes mlýnský náhon a jdeme dál podél Blanice.
Blanice je řeka, kde se ve středověku rýžovalo zlato a těžba zde ustala až v roce 1820. Pak se v ní vedle mnoha ryb dodnes nacházejí perlorodky a řeka sloužila i jako dopravní tepna pro plavení dřeva. V této oblasti protéká Prachatickou hornatinou hlubokým kaňonovitým údolím.
Obr. 2. Přehrada Husinec
Žlutá značka nás dovede k hrázi Husinecké přehrady, která byla dokončena v roce 1939. Pro stavbu je zajímavé, že se žula svážela lanovkou z 2,5 km vzdáleného lomu na Kobylí hoře u Žernovic. V tomto lomu se těží dodnes a stavěla se z jeho kamenů třeba jaderná elektrárna Temelín. Zděná hráz je vysoká 34 a v koruně dlouhá 197 metrů, vodní plocha je 61 hektarů a maximální hloubka je zde 25,5 metru. V letech 1950 až 1954 zde byla přistavěná hydroelektrárna.
Přejdeme po hrázi přehrady, pokračujeme dál po žluté značce a obejdeme návrší Hrádek. Podle jména bychom zde modli předpokládat nějakou stavbu, ale opak je pravda, plochý vrchol nenese žádné stopy opevnění. Trochu se vzdálíme od řeky v lesích na úbočí vrchu Pintovka (683 m. n. m.), ale pak opět klesneme k Blanici. Přejdeme po mostě a dojdeme k Podedvorskému mlýnu. Již v 17 století známý mlýn obilí dnes nemele, ale objekt slouží jako pila. Zde opustíme značku a přejdeme přes Blanici po mostě na protější břeh.
Od mostu stoupáme po silničce do první zatáčky, kde zahneme vlevo na vjezd do soukromého domu, ale držíme se vpravo po okraji louky. Po něm zahneme vpravo a stoupáme k okraji lesa nad námi. Zde po kraji dál vlevo a pak pěšinou vpravo projdeme lesíkem na louku nad námi. Jdeme po jejím levém okraji, projdeme remízkou a po luční cestě zahneme vlevo. Dostaneme se na lesem uzavřenou loučku, která je hradištěm Dvory.
Obr. 3. Valy na hradišti Dvory
Hradiště je chráněné ze stran svahy, opevnění je na straně severní, tedy odkud jsme přišli. Jsou zde dva obloukovité valy, až 4 metry vysoké, a příkopy. Ve středověku zde byla na jižním konci postavena tvrz, dnes je to asi 2 metry vysoký pahorek se stopami dvou budov. Ostrožna se dále snižuje na skalní hřbítek nad soutokem Žároveckého potoka a Blanice.
Když se vrátíme na louku před hradiště, před sebou vidíme obec Dvory. Do ní se dostaneme buď po louce, po jejím okraji, nebo sejdeme zpět k mlýnu a jdeme po silnici. Necháme výběr na vás, ale do vsi pak dojdeme ze zatáčky silnice u malého křížku vlevo luční cestou. Obec Dvory se připomíná roku 1404 a z památek tu vidíme kapli sv. Nanebevstoupení P. Marie a několik statků ve stylu selského baroka.
Po prohlídce Dvorů se vydáme kousek zpět, neodbočíme na luční cestu a ani do Podedvorů, ale za křižovatkou silnic na luční cestu šikmo vpravo. Dorazíme na okraj lesa a pak po něm dál. Projdeme lesíkem na lesem uzavřenou louku po levici, dál po jejím okraji a pak již lesem. Zde na rozcestí se držíme cestou vlevo, pravou bychom sešli do údolí Blanice, kde jsme již chodili.
Jdeme skoro po vrstevnici úbočím Pintovky, přejdeme po okraji nových pasek a pak vlevo klesneme k zahrádkářské osadě. Zde narazíme na značky Husinecké naučné stezky. Ta nás rovně dovede na silnici od přehrady do Husince. Tady můžeme před sebou v poli vidět sloup elektrického vedení a u něho malý lesík. Ten v sobě skrývá zbytek valu husineckého hrádku, na okraji srázu je pak i skalka, kde stával. Ale pokud vás zbytky tvrzí nezajímají, pokračujte dál po značkách do cíle v Husinci.
Trasa měří 14 km, nejvyšším místem je cesta na úbočí Pintovky (630 m. n. m.), nejníže je Blanice pod Husincem 493 metrů nad mořem. Celkové převýšení trasy je 430 metrů, ale je to po pěkných cestách, mimo pěšiny na hradiště Dvorec. Trasa není vhodná pro cyklisty.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů