Kulamba
- Lenka Churavá
- 22.01.2014
- 12:00
- Změněno: 14.06.2014 | 12:04
Celou noc jsou bouřky jedna za druhou. První nás mine, ale další jdou těsně kolem nás. Ráno pořád prší, ale už nebouří.
17.8.2012 pátek
Celou noc jsou bouřky jedna za druhou. První nás mine, ale další jdou těsně kolem nás. Ráno pořád prší, ale už nebouří. Počkáme do deseti a pak se rozhodneme, jestli půjdeme dál. Přijde k nám starší pasák koz a ptá se, jestli máme čaj. Dáme mu pár pytlíčků. Pak přijde znovu i s kozama a my už máme čaj uvařený, tak mu nabídneme. Pak otevřu ještě směs Pohádka, tak si hrst vezme. Sýr nechce, mají ho dost, máme ho taky od nich a je to to nejlepší, co máme. Něco povídá, ale moc mu nerozumíme. Jen to, že u jezírka se lépe stanuje a že tam je taky potok (v samotném jezírku je voda „mrtvá“, stojatá, jen z deště a sněhu a z něho se pít nedá). Jíme polystyren se sýrem. Pasákovi očividně déšť nevadí. Má koženou bundu, která určitě nepromokne. Prý musí jít ještě podojit krávy. Pak nám chce ukázat nějakou rostlinu a odejde ji hledat. Pak přijde mladý a říká, že máme hezký malinký domeček. Ptáme se, jaké bude počasí a prý se koukal na internet a má být 3 dny hnusně. Teď ale neprší a 3 dny tady zkejsnout nechceme. Už je 10 hodin a my balíme. V půl jedenácté odcházíme, cesta probíhá dobře a je zřetelnější než loni i míň mokrá. Cestou potkáváme krávy a jednu kozu. H. se ji snaží zahnat zpět. Jdeme dolů k řece bukovým lesem.
Obr. 1. Kavkazský hřib
U řeky si dáme oběd – polystyren se sýrem (už je 14:30). Rozhodujeme se, zda zůstat u řeky nebo jít dál. Půjdeme dál, nejpozději v sedm bychom měli být na místě, kde jsme spali vloni. Jdeme kus podél řeky a asi třikrát přes řeku. Dole, kde se spojuje s dalšími potoky, přeskočíme ještě jeden potok nalevo a pak skrz bolševníky, kopřivy a bodláky nahoru do bukového lesa, tam pořád strmě nahoru. Cesta je zřetelnější než loni a vůbec nemáme problém ji najít. Nad lesem ještě kus stoupání a jsme v sedle přesně v 18 hodin. Jdeme kus dál a trháme borůvky. Přes několik potoků a mokřin se dostáváme k místu, kde jsme spali loni – mezi dvěma potoky. Stavíme stan, vaříme těstoviny. Jdeme se koupat – H. do tůňky v potoce za našim stanem a já do potoka před stanem. Píšeme deník, noviny a jdeme spát. Je tu příjemný svěží vzduch a endorfínky ze studené koupele působí.
18.8.2012 sobota
Vyrážíme asi v devět. Za hodinu dorážíme k pastevcům pod Kulambou a povídáme si s nimi. Nabízejí nám podmáslí, mamaligu (kukuřičná kaše) a sýr. Jdeme podle GPS směrem do sedla a k jezeru. Cesta se dost klikatí, ale jdeme dobře a netápeme. Sem tam vidíme značky – proužky na kolíkách podél cesty.
Obr. 2. Výhled na Velký Kavkaz
Od jezera už je to horší. Je to tu zarostlé a musíme oblézat vodopád. To je ale teprve začátek. Prodíráme se bolševníky a kopřivami a míříme prudce dolů k řece. Postupujeme pomalu a je to o kotníky. Pak podél řeky to není o moc lepší. Musíme třikrát brodit a pořád vylézat a slézat po kamenech a mezi bolševníky. Mám toho dost. Snížili jsme pohyblivý průměr asi na sto metrů za hodinu. Ani nedojdeme k řece Acgaře a už je osm. Naštěstí je u řeky písečný plácek. Odházíme kameny, postavíme stan, vaříme těstoviny a jdeme spát.