V posledním díle dojdeme konec trasy od rozcestí Labský důl – Pudlava kolem Malého Labského vodopádu, rozsetí Pod Dívčí strání a hraniční pevnosti „řopík“ až do Špindlerova Mlýna.
Od rozcestí Labský důl – Pudlava pokračujeme dále po asfaltové cestě. Stále nás doprovází Labe.
Obr. 1. Malý Labský vodopád – Krkonoše
Asi po čtvrt hodině chůze máme Labe po pravé ruce a voda zde padá v Malém Labském vodopádu. Na chvíli se zastavíme a fotíme.
Obr. 2. Malý Labský vodopád – Krkonoše
Po asi dvaceti minutách přecházíme přes lávku a míjíme informační ceduli. Píše se zde, že dle dobových pramenů z roku 1915 lze vyčíst, že se v těchto místech kdysi (z pohledu roku 1915 bylo myšleno kdysi, tedy z dnešního pohledu hodně dávno) nacházela vodní pila na výrobu prken. Proto také název U staré pily.
Postupně míjíme několik informačních cedulí, na kterých se mimo jiné dovídáme, že Labe se svou délkou 1200 kilometrů je naše nejdelší řeka. Od staré pily ujdeme dalších asi dvacet minut po modré turistické značce a dojdeme k rozcestníku Pod Dívčí strání.
Na rozcestí je odbočka doleva, kde se odpojuje modrá turistická značka směrem na rozcestí U Dívčí lávky. Po modré jsme přišli a po modré také můžeme jít rovně do Špindlerova Mlýna. Setkávají se zde tedy 3 modré značky. U rozcestí je mnoho informačních cedulí a také malá dřevěnice s informačním centrem, které je však zavřené. Z informačních cedulí se dovíme například, že Správa Krkonošského národního parku získala v roce 2009 certifikát FSC, což návštěvníkům zaručuje že hospodaření v lesích splňuje přísná ekologická pravidla týkající se způsobu těžby dřeva nepoužívání nebezpečných chemických prostředků a podobně.
Lidé, kteří jdou v protisměru oproti nám, tedy ze Špindlerova Mlýna, mohou si nyní vybrat, jestli půjdou podél Labe směrem, ze kterého přišli, tedy na Labskou boudu, nebo půjdou podél Bílého Labe. V obou případech mohou shlédnout peřeje, vodopády, kaskády a divokou horskou řeku. Obě řeky zde protékají skalnatými srázy.
Kousek od rozcestí je Harrachův smrk a informační cedule, která jej popisuje. V roce 1905 se u Harrachova smrku nechal vyfotografovat sám hrabě Harrach. Hrabě Harrach založil roku 1904 první přírodní rezervaci v Krkonoších nazvanou Strmá stráň.
Z Labské boudy jsme ušli sedm a půl kilometru, k dolní stanici lanovky na Medvědín nám zbývá jeden kilometr. Bouda u Bílého Labe, kde jsme byli před pár dny, je čtyři kilometry.
Pár metrů za rozcestím Pod Dívčí strání je další hraniční bunkr. Jedná se o stejný vzor 37 zvaný řopík. Bunkr je skrytý v lese.
Obr. 3. Lehký objekt vzor 37, zvaný řopík podbíž rozcestí Pod Dívčí strání – Krkonoše
Pokračujeme dále po modré směrem na Špindlerův Mlýn a po deseti minutách přicházíme k Dolní stanici lanovky na Medvědín, kde jsme dnes začínali naší tůru. Kruh se uzavřel. Kousek od lanovky je náš penzión a tím naše dnešní tůra končí.
Dnešní okruh ze Špindlerova Mlýna přes Medvědín, Vrbatovu a Labskou boudu k prameni Labe a zpět do Špindlerova Mlýna přes Labský Důl je za pomoci lanovky na Medvědín středně náročná tůra asi na 8 hodin. Skalní příznivci turizmu mohou na Medvědín vyjít pěšky.
Druhý den nás už čeká jen cesta domů. Náš pobyt v Krkonoších končí.
V červenci 2012 se vydává Radim s Jardou do Krkonoš po stopách Krakonoše. Podaří se jim ho vypátrat?
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů