Le
- Lenka Churavá
- 31.03.2008
- 0:00
- Změněno: 29.03.2008 | 11:23
Do Le jsme přijeli o půlnoci 16.7.2007. Řidič nás zavezl do Čanspy – čtvrti, která nám byla doporučena.
Do Le jsme přijeli o půlnoci 16.7.2007. Řidič nás zavezl do Čanspy – čtvrti, která nám byla doporučena. Jsou tu zelené stromy a levnější příjemné hotýlky. Peťova sestra tu před dvěma lety platila 150 Rs na noc. „Nuno!“ houkne řidič na chlapíka u guest housu a ladačtinou se ptá, jestli mají volný pokoj. Vede nás nahoru, abychom se na pokoj nejprve podívali a pak řekne cenu. Pokoj je pěkný, s koupelnou, ale za 500 Rs za noc pro oba. Chceme něco levnějšího, ale on nechce slevit. Popojíždíme dál a v dalším hotýlku už chlapík sleví alespoň na 400 Rs. Bereme to. Řidič s „nunem“ povídají a zaslechnu slovo ingeneer. Určitě mrmlají: „inženýr a nemá prachy.“
V hotelu jsme zamluvili zatím dvě noci. Aklimatizujeme se tady a pak vyrazíme na pětidenní výlet do hor z Lamayru do Alchi.
17.7.2007
Už došla voda, ale spíme jako dudci, i když jsme dehydratovaní. V pokoji je pěkná zima a až ráno zjišťujeme, že jsme měli otevřená okna. Deky jsou silné a těžké, takže v tričku a v ponožkách to jde.
Ráno se vzbouzím v sedm žízní. P. ještě tvrdě spí. Ani se nevzbudí, když odcházím pro vodu. VODU! Naštěstí pro ni nemusím daleko. Mají ji hned na recepci za 25 Rs. Recepční říká, že tady lidé často trpí horskou nemocí, když přijedou – hlavně když přiletí letadlem. Lidem tu často teče krev z nosu. Já sama cítím v nose zaschlou krev, ale naštěstí mi neteče. Hltám vodu a mírný tlak v hlavě z dehydratace povoluje. P. se vzbouzí a taky si rád přihne. Dáme si teplou sprchu – včera večer už teplá netekla, tak si až teď myjeme hlavy zaprášené z včerejší cesty.
Vyrážíme s prázdnými petlahvemi a s foťákem do města. Ani nepotřebujeme moc studovat plánek, abychom se tu vyznali. Všechno už máme v paměti z neustálého prohlížení map. Základním orientačním bodem je stúpa na kopci, palác na jiném kopci a mešita značí hlavní ulici s obchůdky (Main Bazaar). Prádelnu, kde stáčí převařenou vodu do prázdných lahví, máme při cestě. Za 3,5 litru platíme 28 Rs. Opodál narazíme na doporučenou German bakery. Dáváme si čaj a doughnuty. Půjčujeme si propisku a píšeme pohlednice, které jsme předtím nakoupili.
Obr. 1. palác v Le
Pokračujeme na Main Bazaar. Cestou nás oslovuje spousta obchodníků. Jedním se necháme pozvat dovnitř. Petr si možná před odjezdem koupí dřevěnou barevnou masku, ve kterých při buddhistických slavnostech mniši tančí. Já si zase chci pořídit šátek nebo sárí. Masky i šátky jsou na náš vkus málo barevné, ale ukazuje nám nádherné thanky – obrazy na plátně zobrazující symboly buddhismu – např. mandaly. Jsou ručně malované zlatou barvou, a když se dají do vody, nesmažou se – říká se tomu prý „stony painting“. Jsou krásné- jedna stoj prý tisíc rupek. Říkáme, že uvidíme, až se vrátíme z hor, protože na hory to nosit nechceme. Prodavač se tváří neuvěřitelně smutně a snaží se působit na naše city a dává nám svoji vizitku.
Obr. 2. Le-pohled od paláce
Jdeme na poštu odeslat pohledy. Za 8 Rs dostaneme známky do Evropy a pak si je musíme sami nalepit. Pošta je úřad o dvou malých místnostech. V jedné sedí dva úředníci a v druhé je stůl a židličky pro odesilatele. Uprostřed stolu je lepidlo a štětce. Každý si štětečkem nanese lepidlo na svoji známku a přilepí ji na pohled. Po přilepení předáme pohledy úředníkům na stůl.
V knize na Main Bazaaru kupuji knihu Trekking in Ladakh, kterou jsme v Čechách nesehnali. Tady stojí 1180 Rs. Je tam všechno mnohem podrobněji popsáno než v knížce Trekking in Indian Himalaya od Lonely Planet. V Trekking in Ladakh jsou podrobné a obdivuhodně přesné náčrty cest a míst i s baráčkama, mani walls, čorteny, modlitební praporky atd.
Přes Main Bazaar jdeme na blízký kopeček s gömpou (klášterem) a sedáme do stínu. Fotíme a čůráme a rozhodujeme se co dál.
Obr. 3. Le-modlitební mlýnek
Zajdeme na Internet dát o sobě vědět svým rodičům a známým. (1,5 Rs/min). Zkusíme se stavit v Jet Airways, zda nejsou volné lety do Delhi nebo z Le do Šrinagaru, abych nemusela tu štreku zpět do Šrinagaru absolvovat znovu po zemi a ztratit tím dva až tři dny. V kanceláři pro Sahara Air, Jet Airways, Indian Air Deccan nám říkají, že je to možné, ale máme se stavit za půl hodiny. Jdeme ještě do zvláštní kanceláře jen pro Jet Airlines a mají poslední místo za 9300 Rs. To je moc. Zatím brouzdáme uličkami Le a už se zadýcháváme méně. Čícháme různorodé pachy městečka. Na cestě spí psi, překážejí tu oslíci a prochází se krávy. Domečky jsou kamenné, skromné, některé polorozbořené. Stoupáme směrem k paláci. Dovnitř nejdeme, prý je palác vevnitř v desolátním stavu a právě je rekonstruován. Také je tu diskriminační vstupné pro cizince 100 Rs, pro místní 5 Rs. Necháváme se unést výhledem na celé město. Zpět se vracíme kolem hřiště na polo. Sem tam na cestě leží části zvířecích těl. Dost hrůza. Peťa pospíchá na záchod do hotelu a já jdu do letecké agentury zeptat se na letenku ještě jednou. Kupuji letenku z Le do Delhi na 29.7. v 7.00h ráno za 6330 Rs (163USD). Chlapíkovi však padá Internet, a tak mám přijít za dvě hodiny pro letenku -mají prý otevřeno až do 21h. Zatím mi dává potvrzení o zaplacení a vrací zpět v Rs. Směnný kurz 39Rs/USD.
Obr. 4. klášter v Le
Potom chvátám pro vodu. Najdu další obchůdek, kde ji čepují. Obchůdek s tibetskou medicínou. Dávám se s obsluhou do řeči a prý je tu hodně Čechů a chodí jíst do Wanderlandu. Cestou k hotelu se trochu procházím úzkými uličkami Le. Seznamuji se s dalším obchodníkem Dumim. S Petrem jdeme na večeři do Wanderlandu a dáváme si hustou nudlovou kuřecí polévku thukpu za 45 Rs, česnekový chléb se sezamem (nan) za 20 Rs a velký černý čaj za 15 Rs.
Cestou z hospody potkáváme naše španělské přátele ze včerejška. Plánují prý cestu do Alchi, Likiru a Lamayru. Prý džíp stojí 1260 Rs. Jdeme s nimi na taxi stanici a zjišťujeme, že cena je 2600 Rs. To je pro nás dost. Zvlášť když jsme chtěli vzít batohy a jet jenom cestu tam, zůstat v Lamayru a jít pěšky do Alchi přes sedlo Tar La. Zkusíme se zeptat na bus.
Nakonec se rozhodneme jet ráno do Tikse– to jezdí každých patnáct minut a je to jen 25 km. Na Lamayru se zeptáme zítra. Cestou do guest housu (Sun and Sand GH) se nechám zlákat a koupím si tričko, které uhádám ze 350 Rs na 300Rs). Tuto noc se nám spí dobře.