V lednu 2009 jsem se vydali na Lysou horu, což je nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd. Šli jsme tou nejklasičtější cestou ze všech klasických cest. Po červené značce z Ostravice až na vrchol. Cestu zpět jsme částečně sešli, částečně sjeli.
Trasa začíná v Ostravici pár metrů od železniční stanice na rozcestníku turistických značek. Přejdeme přeš železniční trať, po chvíli přes most vedoucí přes řeku Ostravice a pokračujeme po asfaltové cestě chatovou oblastí mírným stoupáním po červené turistické značce. Rozcestí Butořanka je podle rozcestí z Ostravice 4 kilometry.
První rozcestí míjíme asi po dvaceti minutách chůze. Není úplně jasné, jestli se jedná o turistické rozcestí nebo cyklistické rozcestí. V každém případě velká asfaltová cesta, po které jsme doposud šli odbočuje doleva. My pokračujeme dále rovně po červené turistické značce po méně kvalitnější asfaltové cestě. Za rozcestím Pod trafem již končí chatová oblast a budovy jsou jen ojediněle.
Hned za rozcestníkem míjíme lanové centrum, které je v zimě samozřejmě zavřené. Pokračujeme dále po zasněžené asfaltové cestě až po více než půl hodině přicházíme ke studánce s pitnou vodou, která sice není zmrzlá, ale je přece jen dost studená.
Za studánkou definitivně opouštíme asfaltovou cestu a začínáme trochu více stoupat. Asi 200 metrů od studánky je rozcestník turistických značek jménem Butořanka.
Na rozcestí Butořanka přicházíme asi po čtyřech minutách chůze od studánky. Z Ostravice jsme ušli 4 kilometry, což byly nejednoduší 4 kilometry výstupu na Lysou horu. U rozcestí kolem nás proběhne dav běžců běžících na Lysou horu. Ten den totiž probíhá závod Lysá hora Cup, spočívající ve vyběhnutí na vrchol Lysé hory. Závodníci si měří čas a nejlepší vyhrává. Až na vrcholu jsem zjistil, že někteří závodníci ji vyběhli i několikrát za den a dokonce i někteří z těch, kteří nás předbíhali už o půl jedenácté dopoledne neběželi ten den na vrchol poprvé.
Z pohledu původního směru zahýbáme na Butořance prudce doleva a přicházíme k několika stavením. Poslední míjíme po dvaceti minutách stoupání na místě, kde naše cesta kolmo křižuje lesní cestu.
Po dalších dalších dvaceti minutách stoupání lesem přicházíme k rozcestí Lukšinec, kde je turistické odpočívadlo. Na chvíli usedáme a čekáme na Alberta s Ivou. Od Butořanky jsme ušli 1,5 kilometrů, které jsme šli skoro tři čtvrtě hodiny. Cesta se trochu táhla, protože jsme šli místy v dost hlubokém sněhu.
Po pár minutách si uvědomujeme, že když se nehýbáme, je zima a proto vycházíme i bez nich. Od Lukšince stoupáme lesem a postupně míjíme několik naučných cedulí. Vyjdeme z lesa na nezalesněnou část, ze které již zřetelně jde vidět vrchol Lysé hory. Když dojdeme na konec nezalesněné části a vcházíme opět do lesa, vstupujeme do národní přírodní rezervace, která je kolem vrcholu Lysé hory. Do národní přírodní rezervace vcházíme asi po 40 minutách chůze od Lukšince.
Přírodní rezervace se jmenuje Mazák. Míjíme v ní postupně několik naučných cedulí a také mnoho pomníků. Ne nadarmo je Lysá hora co do počtu obětí nejnebezpečnější hora v České Republice. Poslední část trasy se ve sněhu jde dost špatně.
Obr. 1. Já (Radim Dostál) kousek od vrcholu Lysá Hora – Moravskoslezské Beskydy
Národní přírodní rezervací procházíme asi čtvrt hodiny. Poté se ocitáme kousek od vrcholu Lysé hory u dvou vrcholových restaurací. Rozhodneme se, že v restauraci počkáme na Ivu s Albertem a společně všichni půjdeme na vrchol, který je od nás asi 50 metrů.
V restauraci je samozřejmě narváno, protože se zde koncentrují běžci z Lysá hora Cupu. Jinak zde v zimě tolik lidí asi nebude. Nakonec v tvrdém konkurenčním boji se nám podaří získat místa k sezení a zbývá už jen čekat přes dvacet minut v řadě než si objednáme. Je zde samoobsluha.
V restauraci nějaký čas pobudeme a vydáme se na vrchol, kde se fotíme a kocháme se výhledy na okolí. Záhy na to se vydáváme na jeden z nejbláznivějších sestupů z Lysé hory, co jsem kdy zažil. Někteří (třeba já) mají velký igelitový sáček, jiní mají malé plastové lopatky. Dolů totiž nepůjdeme, ale pojedeme.
Kupodivu jízda není rychlejší než pěší chůze. Asi je to tím, že je dost hluboký sníh. Samozřejmě celou cestu se nevezeme. Střídavě jdeme pěšky a kde to jde, jedeme. V každém případě pěší turisté, kteří sestupují nás předbíhají.
Obr. 2. Cesta na Lysou horu – mezi Lukšincem a Butořankou – Moravskoslezské Beskydy
Na rozcestí s odpočívadlem jménem Lukšinec scházíme po skoro tři čtvrtě hodině chůze / jízdy z vrcholu. Rozhodujeme se, jak jít dále. Jestli se vrátit po červené turistické značce dolů do Ostravice, nebo jít po žluté, případně zelené na jinou zastávku stejné železniční tratě z Ostravice. Nakonec vyhrává možnost zpět do Ostravice po červené turistické značce. Já si půjčuji lopatku, protože igelitový sáček je již rozerván a navíc jsem na něm jel o hodně pomaleji, než ostatní na lopatkách a vyrážíme po červené turistické značce dolů.
Po půl hodině jízdy (výjimečně chvilkami chůze) přijíždíme k rozcestí Butořanka. Na Butořance zahýbáme prudce doprava a sjíždíme k studánce s pitnou vodou. U ní začíná asfaltová cesta, kde není příliš hluboký sníh a jede se pěkně. Dlouho se však jet nedá, protože zde přestává být prudké klesání, nebo přesněji, jen někde je tak prudké, aby se dalo jet.
Po tři čtvrtě hodiny od Butořanky přicházíme do Ostarvice. Kde nám asi za čtvrt hodiny jede vlak a tím náš výlet končí.
Popsaná trasa je nejznámější a turisty nejvíce využívaná cesta na Lysou horu. Z Ostravice vyjdete po červené turistické značce, která vás vyvede až na vrchol. Je-li v zimě dostatek sněhu, stojí za zvážení část trasy z Lysé hory na něčem sjet. Sranda za to určitě stojí. I když je vhodné mít gore-texové oblečení, pokud člověk nechce ždímat ve vlaku vodu z oblečení. I do goretexových bot se voda (sníh) dostane vrchem. Některé části rychleji sjedete, než sejdete, jiné ne. Celkově je ale sestup prokládaný jízdou rychlejší, než čistá chůze.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů