Malbun
- Radim Dostál
- 23.09.2013
- 0:00
- Změněno: 22.09.2013 | 21:31
Z vesnice Malbun se necháme vyvézt lanovkou na Sareis, od kud pokračujeme na vrchol Augstenberg.
Malbun je horská vesnice v Lichtenštejnsku známá především v zimě jako lyžařské centrum. Malbun se rozprostírá v údolí a nalézá se v něm mnoho lanovek vedoucí na okolní hřebeny. Jedna z lanovek je v provozu i přes léto a toho hned využijeme.
Malbun SMS
Dolní stanice lanovky je na mapě označena jako Malbun SMS, aniž by mě bylo jasné, co zkratka znamená. Cesta z parkoviště k dolní stanici trvá asi pět minut. Koupíme si lístek na lanovku, a nasedáme na klasickou sedačkovou lanovku, která nás vyveze nahoru. Cesta trvá asi jen pět minut.
Sareis (2003 m. n. m.)
Horní stanice lanovky se jmenuje Sareis a nachází se v nadmořské výšce kolem 2003 m. n. m. Tak alespoň ukazuje rozcestník turistických značek. Naše GPS naměřila ale jen 1920 m. n. m. Sareis je spíše název nedaleké horské chaty s restaurací, než název stanice lanovky.
Údolí s vesnicí Malbun máme pod sebou jako na dlani a děláme několik fotek nejen vesnice Malbun, ale také hor směrem na opačnou stranu.
Obr. 1. Malbun focený ze Sareis – Lichtenštejnsko
Dle rozcestníku, který se nachází mezi stanicí lanovky a horskou chatou je vrchol Augstenberg vzdálen hodinu a půl chůze. Poté, co uděláme několik fotek, tak vycházíme. Nejprve jdeme pěknou cestou více méně po rovině. Po chvilce chůze potkáme první velký symbol Alp, volně se pasoucí krávy „Milky“. Nejsou to sice fialové krávy jako v reklamě, ale stejně jako v reklamě mají zvonek na krku a pasou se volně na horských loukách. Je jich moc a jsou v neuvěřitelné (alespoň pro mě) nadmořské výšce. Zvonkohra je slyšet pořád a všude. Dokonce i v případě, že žádná kráva není vidět. Sice není vidět, ale někde je schovaná. Když zrovna žádná není vidět, tak si říkám, že snad ani žádné krávy neexistují a mě jen zvoní v uších. Se všudy přítomnou zvonkohrou si už asi navždy asociuji Alpy.
Obr. 2. Alpy – Lichtenštejnsko
Přece jen nějaká omezení pro Milky je, sice se pasou volně, ale nemohou úplně kamkoliv chodit. Asi aby se neztratily, nebo nepomíchaly, mají v některých místech ohrady s dráty, ve kterých je slabé napětí. Někdy vede cesta přes takovou ohradu a je potřeba, přes ní přejít. Většinou má ohrada branku, kterou je nutné za sebou zavřít.
Daleko zákeřnější jsou však jiné „terénní překážky“. Milky totiž za sebou zanechávají „nášlapné miny“ a proto je potřeba neustále sledovat kam šlápnout a být ve střehu.
Sareiserjoch (2000 m. n. m.)
Asi po dvaceti minutách pohodové chůze přicházíme k rozcestí Sareiserjoch, které okupují Milky. Musíme kolem nich projít na vzdálenost asi jednoho metru a není mezi námi žádná ohrada ani jiná překážka. To v nás samozřejmě vyvolává trochu obavy.
Obr. 3. Alpy – Lichtenštejnsko
Podle rozcestníku se k nám zleva připojuje cesta z Nenzinger – Himell. Neohroženě pokračujeme dále. Asi po deseti minutách míjíme kříž, který není nijak blíže označený. Začínáme stoupat a postupně mizí kosodřeviny a kolem nás jsou už jen kameny. Dokonce už ani Milky nejsou slyšet cinkat. Začínáme být ve vyšší nadmořské výšce, to se pozná mimo jiné i tím, že míjíme několik ostrůvků sněhu. Postupně vcházíme a vycházíme do mraku a podle toho je buď krásně slunečno s pěkným výhledem po krajině, nebo mlha. Nalevo kousek od naší cesty míjíme vrchol Spitz.
A v tom zničeho nic z mlhy vystoupí cíl naší cesty, vrchol Augstenberg, Cesta od horní stanice lanovky trvala opravdu jednu a půl hodiny, jak bylo psáno na rozcestníku. O vrcholu Augstenberg a cestě dolů bude příští díl.
Fotogalerie
Fotografie z Lichtenštejnska si můžete prohlédnout v galerii Lichtenštejnsko 2012.