Český ráj je volně řečeno úsek naší republiky, který svým pojmenováním dává najevo svou krásu. Je to samozřejmě nadsázka, mnohý jistě nemusí souhlasit, ale je to tak dějinně dáno.
Ono to totiž vzniklo v době, kdy se probouzel cestovní ruch a lidé hlavně díky železnici začali objevovat i jiné kraje, než jen své okolí. Hranice byly dány povšechně, až si je specifikovala Chráněná krajinná oblast Český ráj, ale my ho jako turisté chápeme Český ráj v širší oblasti, a tak se do jedné z nich vydáme. A to do okolí Mnichova Hradiště.
Město Mnichovo Hradiště leží na západ od hranic CHKO, konkrétně od skalní plošiny Mužský s Klamornou a Drábskými světničkami. Město samo bylo založeno mnichy z nedalekého kláštera Hradiště někdy v polovině 13. století. Konkrétně se uvádí roku 1291, kdy tu byla krátce ubytovaná královská vdova Kunhuta, když byla vězněná na Bezdězu. Město se jmenovalo jako klášter Hradiště, případně Klášter nad Jizerou. V roce 1790 se objevila německá verze Münchengrätz a česky „Mnichowe“, roku 1854 Hradiště Mnichové a v dnešní podobě až roku 1886. Z památek zmíníme barokní, původně renesanční zámek, barokní děkanský kostel sv. Jakuba Staršího, kapucínský klášter s kostelem sv. Tří králů a kaple sv. Anny, která je pohřební kaple Valdštejnů, středověkou strukturu historického jádra a mnoho další drobnějších staveb a soch.
Obr. 1. Mnichovo Hradiště
Výlet začneme na náměstí u turistického rozcestníku, ale nevybereme si žádnou barvu, vydáme se totiž neznačenou Poříčskou ulicí. Následně v ulici Na Kamenici narazíme na červenou značku Zlatou stezku Českého ráje. S tou opustíme město, jdeme kousek podle Jizery a přejdeme ji po mostě. Na něm se k nám připojí modrá značka a s oběma dorazíme do Kláštera Hradiště nad Jizerou. Na návsi stojí kostel, původně současník zdejšího kláštera z 12. století, dnes ale v goticko-renesanční podobě z roku 1560.
Obr. 2. krypta v Klášteře Hradiště
Klášter Hradiště byl založen roku 1144 nebo 1145, připomíná se až roku 1184. V roce 1420 ho vypálili husité, i když nějaký čas asi přežíval, v roce 1556 se uvádí jako pustý a „obořený“. Následně byl roku 1570 přestavěn na zámek. Již tehdy zde byl pivovar, který byl v roce 1864 zmodernizován tak, že pojal do sebe celý areál zámku. Zbytkem kláštera je úžasná chrámová brána, která je přístupná na požádání ve vrátnici. Přístupná je i zachovaná románsko-gotická krypta, klíče jsou na obecním úřadu u kostela, bohužel pouze, když tu někdo je.
Pokud jsme si vše, co je možné, prohlédli, pokračujeme po modré značce Jivinskou ulicí až ke hřbitovu. Před ním se modrá odpojí vpravo, ale my jdeme dál neznačenou silnicí na mírné návrší. Zde odbočíme šikmo vpravo na luční cestu, která po pár metrech přejde přes křižovatku, kde se zprava k nám připojí opět modrá značka. S tou pak v aleji mineme dřevěnou plastiku a za lesíkem zahneme a klesneme k dvoru Pachounu. Ten zde stával již v roce 1400, ale dnes jde z větší části o zříceninu.
Modrá nás dovede do jizerského údolí a pak do Mohelnice nad Jizerou. Dominantou zde je farní kostel N. P. Marie někdy z roku 1180. V roce 1787 prošel rekonstrukcí podle návrhu arch. Josefa Mockera, který se m.j. podílel i na dostavbě chrámu sv. Víta a Václava na Pražském hradě. Mohelnický kostelík je ojediněle dochovanou románskou architekturou s celorepublikovým významem. Kousek od kostela stojí bývalý Munzarův mlýn z roku 1879 jako poloroubená stavba, ovšem přestavěná po požáru v roce 1917.
Obr. 3. Mohelnice nad Jizerou
Od turistického rozcestníku pokračujeme dál po zelené značce a po silnici. Přejdeme po mostě přes Jizeru a za ním zahneme vlevo a vystoupáme ke zřícenině zámku Zásadka. Původně zde ve 14. století stávala tvrz, přestavěná na konci 15. století na hrad. Ten na konci 16. století Zikmund Vančura začal přestavovat na zámek, stejně tak se tu budovalo za Václava Budovce z Budova, který zámek koupil v roce 1604. Zámek byl opuštěn ve 2. polovině 19. století a dnes je z něho pěkná zřícenina s výhledem do údolí.
Obr. 4. Zásadka
Od zříceniny pokračujeme po zelené na silnici v Sychrově. Po silnici jdeme dál i s tím, že se zelená odpojí vlevo. Na konci vsi si můžeme odpočinout u pěkně upravené vyhlídky. Následně pozvolna klesáme, ale v místě, kde se silnice prudce stáčí vpravo a klesá k Jizeře, my jdeme rovně luční cestou. Projdeme malým lesíkem a pak remízkou na okraj lesa. To je Sychrovská bažantnice na jihozápadním úbočí vrchu Káčova (351 m). V lese narazíme na zelenou značku, kdy tato cesta byla v 18. století krásnou alej od Mnichova Hradiště ke Káčovu. Vyjdeme z lesa a jdeme mezi poli na křižovatku s asfaltkou, kde bylo křížení s alejí k hněvousickému dvoru na stráni nad Jizerou vpravo.
Zelená značka nás dovede na kraj města na parkoviště, kde vpravo vstoupíme do již zmíněného areálu kapucínského kláštera z konce 17. století. Jde o typickou jednoduchou stavbu s kostelem sv. Tří králů, kde je dnes lapidárium barokních soch nejvýznamnějších sochařů této doby nevyjímaje Brauna, Platzera a Brokoffa. Z těch méně známých zmíníme rodinu Jelínků u nedalekých Kosmonos. Součástí kláštera je kaple sv. Anny z let 1723 až 1724, kam byly později uloženy ostatky Albrechta z Valdštejna a jeho manželky Lukrecie, které tu jsou dodnes.
Projdeme zámeckým parkem k salla tereně, za kterou anglický park přejde v park francouzský. Barokní zámek před námi je veřejně přístupný, takže jen uvedeme, že jeho základem je dvoukřídlý renesanční zámek Václava Budovce z Budova. Jestli vám toto jméno něco připomíná, tak jsme se o něm zmínili v historii zámku Zásadka, ale důležitější je, že on sám skončil na popravišti na Staroměstském náměstí v roce 1621. Panství pak získal také již zmíněný Albrecht z Valdštejna a v rukách tohoto roku zůstal až do 20. století. V roce 1833 se zde konala jedna z posledních schůzek Svaté aliance a byl zde rakouský císař František, ruský car Mikuláš a pruský korunní princ Bedřich Vilém.
Po prohlídce zámku nás zelená a modrá značka z ulice V Lipách dovede uličkami a ulicemi kolem kostela sv. Jakuba na náměstí do našeho cíle.
Trasa měří 14 km, nejvyšším místem je výšina s modrou značkou před dvorem Pachoun (295 m) a stejně vysoko se dostaneme i na vyhlídce za osadou Sychrov. Nejnižším místem je samozřejmě Jizera, v našem případě jde o most hned na začátku výletu, 217 metrů nad mořem. Celkové převýšení je asi 260 metrů, takže jde o fyzicky nenáročný výlet, ovšem plný pěkných zážitků.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů