Naše prohlídka mešity Jumeirah
- Radim Dostál
- 4.06.2012
- 0:00
- Změněno: 2.06.2012 | 15:19
Vstupujeme do mešity Jumeirah a účastníme se prohlídky, jejíž součástí je výkladu o islámu a historii mešity i historii islámu.
K mešitě Jumeirah přijíždíme chvíli před desátou dopoledne. Ihned po vystoupení z taxi nám slunce připomene, že dnes bude opravdu teplo. Dělám narychlo několik fotek mešity z venku. U mešity stojí dvě zahalené ženy a nejsem si jistý, jestli je můžu fotit.
Při vstupu do mešity mě čeká první překvapení. Takový trochu rozpor mezi realitou a turistickými průvodci. Podle průvodců se totiž nemá za žádných okolností mluvit se zahalenou ženou a když už, tak jen pokud osloví ony mne. Zde však zahalená žena vybírá vstupné. Nejde s ní tedy nemluvit. Druhá zahalená žena podává návštěvnicím šátek na zakrytí vlasů.
Obr. 1. Mešita Jumeirah – Dubaj
Zaplatíme 10 Dirhamů a vejdeme dovnitř. Je zde připraveno několik řad židlí, na které usedáme. Poté, co jsme všichni uvnitř, zavřou se dveře do mešity a předstoupí před nás jedna ze zmiňovaných dvou zahalených žen. Představí se jako Týfa. Těžko říct, jak její jméno znící jako „Týfa“ správně přepsat do latinky. V každém případě podobnost s inženýrem Týfou, postavou z filmu Marečku podejte mi pero, ztvárněnou Petrem Nárožným, je čistě náhodná. Řekne nám, že zde sice jsou židle, ale bylo by lepší, kdybychom si sedli na zem blíže k ní. Posedáme si tedy na zem a uděláme jakési velké písmeno U, na jehož vrcholu stojí Týfa. Týfa začne vyprávět. O historii mešity, o historii islámu i o samotném islámu. Zmíní se, jaké má islám pravidla a čemu muslimové věří. Vysvětlí nám pět pilířů islámu (mám pocit, že se jedná o něco jako obdoba Božího desatera z křesťanské, nebo židovské víry), mezi které patří:
- Existuje jen jeden Bůh, ve kterého muslim věří a muslimové věří, že prorok Mohamed je jeho posel. Právě zde mě napadá paralela s prvním přikázáním desatera „V jednoho Boha věřiti budeš“.
- Každý muslim se musí pětkrát denně modlit, s tím, že jsou i předepsané časy kdy (určují se podle východu a západu slunce).
- Každý muslim by měl dle svých možností něco činit pro charitu. Zde Týfa poukazuje na rozsáhlou charitativní činnost různých islámských sdružení a také říká, kolik toho i každý jednotlivec vykoná pro charitu. Až se jejím slovům nechce věřit. Vše se trochu vysvětlí, když řekne, že za určitých okolností lze za charitu považovat i úsměv na cizího člověka. Spíše bych tedy řekl, že více než o charitu, ve smyslu jak jí chápeme my, se jedná spíše o obdobu lásky k bližnímu z křesťanství.
- Každý muslim (kromě těhotných nebo menstruujících žen, dětí a nemocných) dodržuje půst o postním měsíci Ramadánu, který byl zrovna v době, kdy jsme v Dubaji byli my.
- Každý muslim alespoň jednou v životě uskuteční pouť do Mekky.
Srovnává také islám s dalšími náboženstvími a správně poukazuje na fakt, že islám i křesťanství patří k tak zvaným Abrhámovým náboženstvím. Že Abrhámovo náboženství je i židovství, se však taktně zapomene zmínit. Při výkladu ukazuje velké plakáty s fotografiemi míst, nebo věcí o kterých mluví. Například fotografie Mekky a podobně.
Obr. 2. Mešita Jumeirah – Dubaj
Týfa popisuje také běžný život v typicky muslimské rodině. Některé věci znějí rozumně, jiným se věří trochu hůře. Týfa například říká, že samotný islám nenutí ženy se zahalovat. Nikde v Koránu není zmínka o zahalování žen. Ženy se zahalují, protože samy chtějí, bez jakýchkoliv nátlaků. Týfa také ukazuje, jaké jsou možnosti zahalování. V podstatě existují tři druhy burky. Toho jsem si ostatně všiml i dříve a přemýšlel, proč některé ženy jsou zahalené více a jiné méně. Nejvíce odhalená je burka, kdy má žena zakryté jen vlasy a v podstatě celý obličej je vidět. Druhá varianta je něco, co jsem si sám pro sebe nazval „model ninja“. Tedy celá hlava ženy je zahalená a burka má pouze vykrojený pruh pro oči. Týfa měla na sobě právě model ninja. Ještě existuje i třetí možnost, kdy vykrojení pro oči není. Přes oči je v tomto případě tenká látka, přes kterou žena vidí. Týfa nám všechny tři možnosti ukáže. Hlavně nám však vysvětlí, že je v podstatě jedno, kterou z uvedených burek žena má. Nejsou žádná pravidla, spíše se vše řídí modními trendy, zvyklostmi v regionech, nebo praktičností. Burka třeba také chrání ženu před pískem z pouště, proto v městech poblíž pouště jsou ženy zahalené více.
Celý výklad nepůsobí moc formálně a často při něm zazní i nějaké vtipné hlášky. Například se zmíní o tom, že muslimky mají raději nakupování v obchodních centrech, než modlení se. Při tom však dá prst před pusu a udělá známé „Pššššš“, že tohle nemáme nikomu říkat, protože by to zítra nerada slyšela na CNN, až se to rozkřikne.
Týfa občas předala slovo i druhé ženě, na které bylo zvláštní, že jsem jí rozuměl asi tak dohromady 5 slov. Ani nevím, jestli se představila a pokud ano, jak se jmenovala. Z těch pěti slov, co jsem zachytil usuzuji, že mluvila anglicky a ne arabsky. Na druhou stranu já se nepovažuji za dobrého angličtináře.
Na závěr přišly dotazy a něco jako diskuze. Při té nám Týfa dovolila v mešitě fotit, což mě hodně překvapilo. Druhé, a ještě ne poslední překvapení bylo, že nám dovolily fotit i je. Samozřejmě jsem si pár fotek zahalených žen udělal. Fotit zahalené ženy je jinak velký společenský přečin, který může mít velké důsledky. Týfa měla jen přání, abychom fotografie, na kterých je ona, nebo její kolegyně nikde nezveřejňovali. Ani na Internetu, ani v novinách. Budu její přání respektovat a fotografie zde neukážu.
A konečně třetí a zároveň největší překvapení bylo, když Týfa řekla, že je sice Ramadán a nesmí se přes den pít voda, protože ale jsme cizinci, kteří nejsou islámské víry, a protože jsou vedra, na které mnozí z nás ze svých zemí nejsme zvyklí, připravili pro nás trochu vody na osvěžení a zahnání žízně. V rohu místnosti byly na zemi „PET misky“ (plastová miska s fólií) obsahující balenou vodu. Takže jsem:
- jako bezvěrec byl v mešitě
- fotil interiér mešity včetně zahalených žen v mešitě
- v době postního měsíce Ramadán pil v mešitě vodu
Z fotografií, které jsem viděl na Internetu mám pocit, že kdyby nebyl Ramadán, možná by jsme okusili i nějaká arabská jídla.
Obr. 3. Mešita Jumeirah – Dubaj
Celý program v mešitě byl dost zábavný a také hlavně poučný. O islámu jsem se dověděl spoustu věcí, které jsem dříve nevěděl. Ostatně nadace, která tyto prohlídky pořádá, má za cíl propagovat islám a celou islámskou kulturu.
Mešita Jumeirah byla snad jediná místnost v emirátu Dubaj, která nebyla klimatizována.
Poté, co opustíme mešitu udělám několik dalších fotografií mešity zvenčí a vydáme se do Dubajského muzea s krátkou zastávkou v jednom obchodním centru. O tom ale až příští díl.
Fotogalerie Dubaj 2011
Více fotografií můžete vidět ve fotogalerii Dubaj 2011.