Na Calton Hill ještě navštívíme Národní Skotský Památník a potom naše kroky vedou přes hospodu tradiční skotský PUB, kde se stavíme na pivo a pak už naše poslední okamžiky v Edinburghu vedou na autobusové nádraží.
Další významnou dominantou parku Caltion Hill je National Monument of Scotland (Národní Skotský Pamítník), který je věnován britským vojákům a námořníkům, kteří padli v době Napoleonských válek v letech 1803 až 1815.
Z informační cedule se dovídáme, že v 18. století se Edinburgh těšil mimořádné pověsti jako město intelektuálního lesku a nádherné architektury. Bylo zde s velkými rozpočty a výdaji postaveno mnoho nových budov v řeckém neoklasickém stylu. Národní skotský památník, postaven po vzoru chrámu Parthenon v Athénách, držel v tomto tradici. Po vyčerpání rozpočtu byly roku 1829 všechny práce zastaveny a pomník nebyl nikdy dokončen. Budovy na Caltion Hill , hlavně Národní Skotský Památník, posloužily pojmenování Edinburghu jako Athény severu.
Obr. 1. National Monument of Scotland, Edinburgh
Stavba National Monument of Scotland začala roku 1822 a pozastavena byla již zmiňovaného roku 1829. Architekti stavby byli Ch. R. Cockerell a William H. Playfair.
National Monument of Scotland na mě opravdu působí antickým dojmem, hlavně svými sloupy. Je zvláštní si uvědomit, že v podstatě postavili jednu stranu sloupů a trám nad nimi, pak pár sloupů na další straně a už vyčerpali rozpočet stavby. Pokud měla být stavba stejně velká jako originální Parthenon, pak nepostavili za stanovený rozpočet ani čtvrtinu stavby.
Obr. 2. Já (Radim Dostál) a pomníku National Monument of Scotland, Calton Hill – Edinburgh
Uděláme několik fotek a procházíme se kolem. Protože začíná opět pršet, po chvilce moknutí usoudíme, že jsme toho viděli dost, opouštíme Caltion Hill a rozhodneme se nasát atmosféru Edinburghu v klasickém skotském PUBu.
Při procházení městem a hledání vhodné restaurace mě trochu rozesměje jedna z cedulí lákající hosty do restaurace na pivo. Je na ní napsáno „Education is important, but beer is importanter!“ (Vzdělání je důležité, ale pivo je důležitější!).
V jednom z PUBů usedáme na pivo. Ve Skotsku není zvykem, aby číšník přicházel ke stolu s hosty a ptal se, co si přejí. S objednávkou se musí k baru. Když jsem se tohoto úkolu zhostil a chvíli u baru svou pochybnou angličtinou konverzoval se slečnou číšnicí, nemohl být pro ní problém poznat, že nejsem rodilý mluvčí. Zeptala se mě, odkud jsem. Na odpověď, že z České republiky mi slovensky odpověděla: „A já jsom zo Slovenska“.
Obr. 3. Výhled na Canongate Kirk z Calton Hill, Edinbugh
Po zkonzumování třech místních, dost silných piv se začneme přesouvat k autobusovému nádraží. Po cestě se ještě zastavíme u náměstí St Andrew Square. Je zde mnoho lidí a mnoho různých stánků, kde se prodává ledacos. Stánky i množství lidí patrně souvisí s festivalem, který v Edinburghu probíhá. Ochutnám zde black pudding (černý pudink), což je skotská národní specialita. Jedná se v podstatě o jelitový prejt, jen není z vepřového, ale z berana. Jinak je to ale v principu prejt. Tedy v beraním střevě je beraní maso smíchané s krví a kroupami. Ostatně ve Skotsku je mnoho jídla z berana. Černý pudink se zde připravuje na mnoho způsobů. Já ho mám zabalený v rolce z těsta jmenující se black pudding roll.
Na náměstí chvíli posedáváme a čekáme na odjezd autobusu z nedalekého autobusového nádraží. Se zavazadly se šťastně shledáme, i když byly v takové zvláštní úschově, o čemž byla zmínka v jednom z předchozích dílů. Usedáme do autobusu a vydáme se směr Londýn. Tím náš pobyt ve Skotsku končí. Přes noc nás čeká cesta do Londýna.
Začátkem srpna roku 2016 jsme já, Milan a Honza vyrazili na Skotskou vysočinu, kterou jsme celou projeli půjčeným autem.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů