Naučná stezka Bílá Opava III
- Radim Dostál
- 11.11.2013
- 0:00
- Změněno: 10.11.2013 | 21:29
Poslední část nauzčkou stezkou Bílá Opava je pěkná a pohodová prozcházka.
Na Paloučku (972 m. n. m.)
U rozcestí Na Paloučku je také malé turistické odpočívadlo s přístřeškem. Jsou v něm nějací lidé, proto neusedáme. Navíc začínáme spěchat, chceme stihnout ještě další aktivity v Karlově Studánce. Dále nás až do Karlovy Studánky čeká cesta podél Bílé Opavy, tentokrát však již bez velkých vodopádů podél klidnější části toku.
Obr. 1. Bílá Opava – Jeseníky
Pokračujeme dále po žluté turistické značce. Postupně míjíme informační cedule. Píše se zde o přirozených změnách vodního koryta Bílé Opavy. Voda překonává překážky tím, že je smete, odstraní, nebo se jim vyhne. Tím řeka mění svůj směr. Právě kousek od informační cedule je vidět místo s několika říčními koryty, z nichž je řekou využíváno jen jedno. Při velkých povodních na Moravě roku 1997 zde změnila řeka své koryto.
Změny v korytu řeky nejsou dány jen povodněmi nebo geologickou minulostí, jsou zapříčiněny i živou přírodou.
Obr. 2. Bílá Opava – Jeseníky
Po pár minutách přicházíme k uměle vytvořené hrázi a informační ceduli, která píše o „zkrocení Bílé Opavy“. V 18. století se v Ludvíkově a v Karlově Studánce rozvíjely malé hutě a železárny. Pro ně bylo potřeba těžit dřevo a samozřejmě dřevo k továrnám dopravit. Při té příležitosti vznikaly tak zvané klausy, hráze pro zadržení potřebného množství vody.
Další etapa stavění hrází přišla počátkem 20. století a měla za cíl v případě povodní zabránit různému materiálu plavícího se po řece napáchat v obydlených oblastech škody. U jedné takové hráze právě stojíme. Při již zmiňovaných povodních v roce 1997 právě tato hráz zachytila téměř 3800 metrů krychlových štěrku.
Stinnou stránku takových hrází poznává především živá příroda. Tyto umělé lidské zásahy do řek brání například pstruhům, kteří táhnou každý podzim proti proudu na místa, kde se rozmnožují.
Lidé upravovali řeku také stavbou náhonů, které vodu odháněly k mlýnům, pilám, případně později k elektrárnám. Na Bílé Opavě míjíme náhon, který byl vybudován na přelomu 19. a 20. století pro lázně v Karlově Studánce, které měly malou vodní elektrárnu, dodnes je voda z náhonu využívána pro lázeňské účely. Například stříká ze všech vodotrysků v Karlově Studánce.
Kuriozitou bezpochyby je spor knížete Jana st. Z Vrbna s opavskými měšťany z roku 1554. Podle dochovaných písemností si měšťané na knížete stěžovali u krále Ferdinanda, že vykopaným příkopem stáhl vodu z Bílé Opavy do zlatorudných dolů u Suché Rudné. Král Ferdinand knížeti Janovi nařídil vrátit vodu do původního koryta.
Vodní kanál byl dlouhý 12 kilometrů a ještě dnes je místy patrný jako úvoz o šířce 1 až 1,5 metrů a hloubce kolem půl metru. V údolí Staré Vody nad Suchou Rudnou je dokonce možné rozpoznat zbytky vodní nádrže. Vodní kanál je mimořádné technické dílo a zaslouží si ochranu. Jasně dokládá, že zásahy do koryta řeky Bílé Opavy nejsou jen „hitem“ posledních pár let nebo desetiletí. Tolik informační cedule po cestě.
Po chvilce přicházíme na asfaltovou silnici a zbytek cesty do Karlovy Studánky již půjdeme po ní. Na křižovatce s asfaltovou silnicí zahýbáme doprava a pokračujeme po žluté turistické značce.
Karlova Studánka, Hubert (815 m. n. m.)
Karlova studánka, Hubert je první rozcestí v Karliově Studánce na které přicházíme. Tím naše cesta po turistické značce končí. Překvapuje mě, že hotel Hubertus, který byl mnoho let mimo provoz je zrekonstruován.