Našim cílem bylo hlavně navštívit a poobědvat v chatě Hájenka v Kersku. Chata známá především z filmu Slavnosti sněženek, který se v této chatě natáčel. Že zde existuje celá Naučná stezka Bohumila Hrabala jsme zjistili až na místě a celou jsme jí ani neprošli.
Hrabalova Hájenka
Mírně před polednem, tedy v době oběda, přijíždíme k Hrabalově hájence. Trochu nás z klidu rozhodí, že je v ní plno. S číšnicí se domlouváme, že nám rezervuje stůl na 13:30, do té doby určitě někdo odejde. Jdeme se tedy projít po Kersku. Jak je vidět, slavná restaurace má (možná nejen) přes víkend plno a je dobré mít stůl rezervován. Vydáme se tedy po asfaltové silnici, po které se mimo jiné proháněl divočák z filmu Slavnosti sněženek směrem k Josefskému prameni.
Obr. 1. Hrabalova hájenka – jako z filmu
Lesní ateliér Kuba
Asi po dvou stech metrech chůze přicházíme k Lesnímu ateliéru Kuba. Je zde první informační cedule Naučné stezky Bohumila Hrabala, nesoucí název Lesní ateliér Kuba. Z informační cedule se dovídáme více informací místním ateliéru. Lesní ateliér Kuba zahájil provoz 15. 12. 1992. Jedná se o keramickou dílnu s prodejnou. V keramické dílně se vyrábějí výrobky vytáčené na hrnčířském kruhu znázorňující figury hlavně koček, ale také ovcí, zajíců, skřítků, andělů, čertů a podobně. Významné jsou především ony kočky, které choval Bohumil Hrabal ke konci svého života, jenž strávil právě zde v Kersku. Hrabal měl koček opravdu hodně a ty jej často doprovázely třeba k autobusu, nebo jinam po okolí. Spojení Kerska s kočkami se tak stalo legendární a kočky se staly neoficiálním symbolem Kerska. V roce 2009 byl udělen, právě v Lesním Ateliéru Kuba vyráběným, keramickým kočkám z Kerska certifikát Regionální produkt Polabí. na informační ceduli je dále psáno o knihách Lidé z povídek, Lidé z filmu a Přátelé Bohumila Hrabala. První jmenovaná pojednává o skutečných lidech, kteří se stali inspirací pro literární postavy z knihy Slavnosti sněženek, druhá je o hercích a obecně filmařích, kteří natáčeli film Slavnosti sněženek. Třetí pak pojednává o lidech, kteří Bohumila Hrabala znali a popsali čtenářům spisovatele. Nejen tyto tři knihy lze v Lesním ateliéru Kuba koupit. Dále je informační cedule věnována houbám, které v Kersku hodně rostou.
Na chvíli vejdeme do ateliéru a prohlížíme si vystavené předměty. V podkroví je prodejna, kde lze mnoho věcí koupit. Ať už to jsou umělecké předměty, suvenýry, nebo knihy. Kupuji si zde, jak jinak, knihu Slavnosti sněženek. Po krátkém zdržení v ateliéru pokračujeme dále po asfaltové cestě.
Josefský pramen
Po necelém kilometru chůze přicházíme ke Josefskému prameni, kde je další stejnojmenná informační cedule naučné stezky. Z informační cedule se dovídáme, že zde pramení přírodní uhličitá voda, která patří mezi alkalicko-muriatické slabě radioaktivní kyselky. Obsahuje jód a lithium. Vydatnost vrtu 118 litrů za minutu. Voda z pramene je místními lidmi nazývána Kerka. Nejprve zde byl od roku 1934 vrt hluboký 59 metrů. Voda vytékala z ozdobné fontánky a vše bylo zastřešeno malou lázeňskou budovou, ve které obsluha zajišťovala načerpání minerálky. V průběhu let výtok slábl až v roce 1985 došlo k vyhloubení nového vrtu. Tentokrát do hloubky 89 metrů 20 metrů jižněji. V roce 1993 byl pramen zastřešen podle návrhu Ing. arch. Göpferta. Na informační ceduli je také uveden citát z knihy Bohumila Hrabala, Historický a poetický průvodce:
Víte, že Pramen s. Josefa je v hloubi 89 metrů, že jeho voda sem stéká po zlomech v zemi až z Jizerských hor a že cesta té horské vodě trvá do Kerska skoro sedmdesát let?
Velmi zajímavá a pro mě dost překvapující informace. Kousek od pramene se nachází restaurace U pramene. O ní je na informační ceduli také zmínka, hlavně o její historii. původně se jednalo o víceúčelovou klubovnu místní základní organizace Československého ovocnářského zahrádkářského svazu, která byla postupně předělána na hospodu, kde místní chataři žijí pestrý společenský živost.
Obr. 2. Svatojosefský pramen – Kersko
Posledním tématem, kterému se informační cedule věnuje jsou zajímavá místa v Kersku.
Hrabalova hájenka
Na druhý pokus již usedáme ke stolu, jak by ne, když jej nyní máme rezervovaný. Hájenku z venčí poznávám, skutečně se jedná o onu hájenku z filmu Slavnosti sněženek. V místě, kde udili salámy však dnes stojí zastřešená zahrádka restaurace. Pokud jde o interiér, ten je výrazně jiný. Skutečná hájenka má uvnitř ne jednu, ale dvě místnosti. Jednu větší s barem, spíše by se dalo říci výčepem a druhou menší. Ve filmu byla jedna velká místnost bez výčepu. buď budova od dob natáčení prošla rekonstrukcí, nebo se interiéry natáčely jinde, což u filmařů není nic neobvyklého.
Obr. 3. Hrabalova hájenka – Kersko
Dám si, jak jinak divočáka se šípkovou. Čímž se ze mě stal příznivce jedné party myslivců a velký nepřítel druhé, která má radši divočáka se zelím. V hájence vaří výtečně.
Po obědě usedáme do auta a vydáváme se do Přerova nad Labem, kde navštívíme místní skanzen. O tom ale až v příštím díle.