Švarná Hanka
Po krátkém odpočinu a rychlém občerstvení pokračuji dále po žluté turistické značce vedoucí po Naučné stezce Gruň – Bílý Kříž směrem ke druhému konci osady Gruň, kde se nachází horský hotel Charbulák.
Bačovská chyža
Po pěti minutách chůze přicházím k dřevěnici zvané Bačovská chýža, kterou mám po své levé ruce. Její název se dovídám z informační cedule, která je na ní. Z té se rovněž dovídám něco z historie chyže. Budova byla původně Tomečkovou usedlostí. Když bylo v roce 1911 založeno místní zemědělské družstvo, odkoupilo družstvo budovu a začalo jí využívat. Budova družstvu sloužila jako bačovna, tedy bydlel zde bača s rodinou a rovněž se zde vyráběl a prodával sýr. Výjimečně se zde pořádaly schůze družstva.
Obr. 1. Osada Gruň – Moravskoslezské Beskydy
Poslední rekonstrukcí prošla roku 1982 a od té doby zde pobývaly dvě bačovské rodiny. Uvnitř se dnes, dle informační cedule, nachází výstavka o minulosti hospodaření a o tom, jak se Gruň změnil za posledních 100 let. Výstavku nehodlám navštívit, takže ani nezjišťuji, jestli tam fakt je a jestli je zrovna otevřená. V mapě je ještě navíc Bačovská chýža zobrazená symbolem pro ubytování. Nevím ale, jestli je zde opravdu možné se ubytovat.
Pokračuji dále po žluté turistické značce.
Pomník valašské ovci
Asi po třech minutách přicházím ke skupince stromů, kterou mám po levé ruce. Pod stromky se nachází Pomník valašské ovci. Jedná se o sochu ovce s vysvětlující informační cedulí. Na ní se dovídám o historii chování ovcí v Beskydech.
Ovce sem přivedli první osadníci přicházející z východu. Nejprve je pásli v listnatých lesích, později se horské polany rozšířily na velké pastviny. Koliby se postupně měnili na trvalá obydlí. Ovce poskytovaly svým majitelům vše potřebné pro přežití. Říkalo se, což patří jistě k zajímavým informacím, že kdo měl 30 – 40 ovcí, ten se v době největší bídy a vystěhovalectví nemusel stěhovat za živobytím do Ameriky.
Obr. 2. Pomník Valašské ovci – osada Gruň, Moravskoslezské Beskydy
Místní ovce žily v tvrdých podmínkách. Byly celoročně venku, kde v létě musely přečkat zdejší dlouhotrvající deště. Pastevci obvykle přes léto, díky péči o ovce, neměli mnoho času na skladování potravy pro ovce na zimu. Ovce se tak v zimě musely spokojit s chvojím ze smrků a jedlí. Zimu ovce přečkaly v ohradách, které se nazývaly mraznice. Ostatně Mraznice je i název nedaleké osady. Takto tvrdé životní podmínky přežily jen některé, ty nejodolnější ovce z tak zvaného plemena valaška. K poznávacím znamenám plemen valaška patří dlouhá, hrubá a splývavá vlna, která se při dešti sklopí aby voda stekla po povrchu. Díky toho zvíře nepromokne.
Ve 20. století se valašky cíleně křížili s cizími plemeny, které měli jemnější vlnu a byly více užitkové. Díky zušlechťování toto plemeno málem vyhynulo a už v roce 1980 se psalo, že klasická valaška je vzácnější než sibiřský tygr. Na poslední chvíli se několik posledních kusů z celého tehdejšího Československa podařilo svézt právě do místního JZD ve Starých Hamrech a tam plemeno zachránit. Právě ovci valaška je věnován tento pomník.
Pokračuji dále po naučné stezce.
Chodník pro bosé nohy
Po pár minutách přicházím k další informační ceduli vybízející lidi, aby zkusili jít po trávě bez bot na boso. Je zde uváděno mnoho pozitiv, proč by se v trávě mělo chodit bez bot. Také je zde uvedeno, že místo, kde se nacházíme se kdysi jmenovalo Hranice. Kdysi zde totiž byla předsunutá hlídka celníků, kteří sídlili v jedné z místních chalup. Lidé si proto pojmenovali místo Hranice, i když státní hranice byla až o několik kilometrů dále.
Po dalších pár minutách přicházím k informační ceduli informující o Meteoritu Morávka. O tom, co to je a kde se tu vzal bude příští díl.