Neapol se pyšní rozlohou 117,27 km2 a téměř jednomu milionu obyvatel. Jde tedy o vysokou hustotu zalidnění, která čítá 8434 obyvatel na km2.
Neapol (někdy také svůdné město) je nejen mnou, ale také mnohými lidmi považován za jedno z nejkrásnějších měst Itálie. Našli byste jej v Neapolském zálivu u sopky Vesuv. Historické jádro tohoto překrásného města bylo v roce 1995 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO. Dost už ale o informacích, podíváme se na to, co vás nejvíce zajímá – tedy na památky a zajímavosti.
Obr. 1. obr. 1 sopka Vesuv
Není se čemu divit, že se Neapol stala častým cílem turistů. My jsme si rozhodně nemohli ujít Pompeje. Pro ty, kteří nevědí, tak Pompeje byly starověkým městem právě u města Neapol. Město je známé hlavně kvůli 24. srpnu roku 79 našeho letopočtu, kdy došlo k výbuchu sopky Vesuv. Pompeje byly roku 1997 zapsány na seznam světového dědictví UNESCO. Já osobně jsem nevěděl, že vedle trosek Pompejí se nachází současné město Pompei.
Obr. 2. obr. 2 město Pompeje
Nemohli jsme si rovněž nechat ujít Kapujský hrad, který byl postaven v roce 1153. Původně byl zamýšlen jako královské sídlo, ale z toho nakonec tak nějak sešlo.
Následně jsme se vydali k památce s názvem Castel dell´ovo. Jedná se o hrad, ke kterému se váže hned několik pověstí. V dnešní době se tu konají různé výstavy a vstup pro veřejnost je naštěstí volný, takže jsme měli možnost, prohlédnout si jej pořádně. Zajímavostí je rybářská vesnička, která vyrůstá na samotných základech této budovy.
Obr. 3. Obr. 3 Castel dell´ovo
Nevynechali jsme ani Divadlo svatého Karla (v originále Teatro San Carlo), které bylo slavnostně otevřeno 4. listopadu roku 1737. Dnes se jedná o nejstarší operní scénu nejen v Itálii, ale i v celé Evropě. Díky svým rozměrům a celkovému pojetí se toto divadlo stalo prototypem všech ostatních operních divadel. V roce 1816 zde došlo k požáru, a tak muselo být divadlo restaurované a částečně přestavěné do klasicistního stylu.
Obr. 4. Obr. 4 Divadlo svatého Karla
Město Neapol je proslulé také díky fotografování, kdy fotografové byly uchváceni městy Sorrento a Capri, a tak je museli ihned zdokumentovat. Časté jsou také dokumentace Pompejí nebo časté kontrasty mezi chudobou a bohatstvím.
Tímto bych ukončil celou svou dlouhou cestu nazvanou „Toulky Itálií“. Doufám, že se vám mé vyprávění líbilo. Navštívil jsem ještě mnoho jiných zemí a měst, o kterých bych vám také rád povyprávěl.