Nejvyšší vrcholy Madeiry – Pico Ruivo
- Silva Opálková
- 29.08.2011
- 0:00
- Změněno: 11.08.2011 | 19:07
Druhý den našeho pobytu na Madeiře se vydáváme na nejvyšší vrcholy Madeiry. Nechybí mezi nimi samožřejmě nejvyšší vrchol Madeiry, hora Pico Ruivo.
Na druhý den máme naplánováno zdolat nejvyšší vrchol Madeiry, horu Pico Ruivo. Máme štěstí na počasí, a když autem stoupáme od moře, zdá se, že bude pěkně i v horách, což není nikdy zaručeno, i když na jihu ostrova je krásně. Vrcholu Pico Ruivo se dá dosáhnout ze dvou stran. Volíme tu náročnější, a to z třetí nejvyšší hory Pico do Areeiro.
Pico do Areeiro (1 818 m n. m.)
Autem se dá dojet téměř až na vrchol hory Pico do Areeiro, kde je také parkoviště. Abychom dosáhli opravdu výšky 1 818 m, musíme ještě kousek popojít vedle vysílače na kamenný obelisk. Tady si dáváme první vrcholové pivo:-), ale hned vyrážíme, protože celý program je teprve před námi.
Obr. 1. První metry směr Pico Ruivo
Zpočátku vede široká dlážděná cesta, která klesá k vyhlídce Ninho da Manta. Ta nabízí pohled jak na hory, tak také do údolí. Do tohoto místa ještě potkáváme hodně výletníků, kteří míří jenom tady a pak se vracejí zpět na parkoviště.
Obr. 2. Pohled z vyhlídky Ninho da Manta
Poté přichází ještě poměrně snadný úsek po hřebeni, kde už můžeme spatřit horu Pico Ruivo, která byla dosud zakrytá druhým nejvyšším vrcholem Pico das Torres (1 851 m n. m.). Nyní už začíná náročná část, kdy se klesá po vysokých stupních, místy stoupá. Po 2 km je první rozcestník, kde se cesta dělí na kratší a delší, které se později opět spojí. Vybíráme tu delší – teď po absolvování obou vím, že ne vždy delší znamená méně prudká než kratší:-). Vypadá to nejdřív dobře, nejspíš jediný úsek, kde se jde po rovince. Po pár set metrech už pociťuji, že jsem opravdu v horách. Už žádná rovinka a jen schody strmě nahoru nebo dolů. Díky tomu často odpočívám a mám čas pořádně obdivovat krásu kolem nás a říkám si, že za tenhle pohled ta námaha stojí. Ušli jsme další 3 km a zde se obě cesty schází a dál už pokračuje jen jedna. Stále se stoupá, ale už ne tak prudce a jen ke konci před rozcestníkem se objevuje pár nízkých schodů.
Rozcestí pod Pico Ruivo
Dostáváme se na rozcestník kousek od chaty s občerstvením. Zde se napojuje cesta vedoucí z městečka Achada do Teixeira, odkud přichází většina lidí. Jedná se o nenáročnou cestu, jak se dostat na Pico Ruivo. Zpočátku jsme uvažovali o návratu touto cestou, ale dostat se pak z Achada do Teixeira k autu je příliš složité.
Pico Ruivo (1 862 m n. m.)
Pokračujeme k chatě Pico Ruivo, kde je možnost malého občerstvení. My vytahujeme vlastní zásoby a vzhlížíme k vrcholu hory, na který to je ještě posledního 0,5 km. Posilněni jídlem se vydáváme vzhůru a po zhruba 20 minutách jsme na nejvyšším bodě Madeiry. Rozhledy jsou nádherné do dalekého okolí, i když až na moře není vidět přes peřinu mraků.
Obr. 3. Na vrcholu hory Pico Ruivo, za námi hora Pico do Areeiro
Cesta zpět je zpočátku a potom ke konci stejná, až na zhruba 1,5 km, kde jsme odbočili doprava na druhou kratší stezku, která už není tak náročná, protože jsou tady jen mírná stoupání a klesání. Tato jiná část vede z druhé strany hory Pico do Cidrão, výhledy jsou trochu odlišné, ale opět nádherné. Na této části cesty se také nachází 4 tunely, které cestu trochu zpestřují.
Celkový čas dnešní túry byl necelých 6 hodin. Téměř celá trasa je dnes už zajištěna, a pokud ne, je to jen v místech, kde za normálních okolností nehrozí žádný pád.