Z Oberwalderhütte jdeme přes ledovec a sedla Bockkarscharte a Keilscharte k Bivakschachtel. Pokračujeme dále přes Klockerin a Hinterer Bratschenkopf a před Großes Wiesbachhornem odbočíme doleva na Heinrich-Schwaiger-Haus.
Vstáváme v 6 hodin. V 6:15 je snídaně. Nabereme si chleba i na cestu a tady jim to nevadí. Ještě mi dávají pytlíky na zabalení. Jdeme směrem ke Großes Wiesbachhornu (3 564 m. n. m.) a Heinrich-Schwaiger-Hausu (2 802 m.n.m.). Vycházíme přes kopec za chatou, protože vidíme na úbočí kopce stopu, která navazuje na stopu, která vede naším směrem.
Obr. 1. Ledovec
Přejdeme Bockkarscharte (3 039 m.n.m.) naprosto bez povšimnutí a dojdeme po stopě až na Keilscharte (3 187 m. n. m.). Jelikož jsme si ale nevšimli předešlého sedla, mysleli jsme, že jsme teprve v Bockkarscharte a snažíme se přejít přes ledovec k dalšímu sedlu. Tam ale zjistíme, že už jsme nalevo od nádrží dole, což je špatně. Vůbec netušíme, kde jsme, a tak se po svých stopách vrátíme zpět do sedla. Tam stará stopa vede kolem skály a do sedýlka vedle, a pak zpět přes skálu. Po dalším prozkoumání stopy prohlédneme. Už jsme v druhém sedle a musíme obejít tuto skálu a pak pokračovat doleva podél další skály, tu, až se bude snižovat, přelézt a pokračovat doprava po ledovci k bivaku. Tak se stane. Už tu není stopa, tak máme trochu strach, abychom nespadli do trhliny.
Na ledovci Östliches Bärenkopfkees na cestě k bivaku se občas probořím po stehno do sněhu, tak to vypadá děsivě. Blouděním jsme ztratili asi 2 hodiny, tak jsme u bivaku v sedle Gruberscharte (3 073 m. n. m.) ve 13:45. Sníme chleby. Biwakschachtel (3 104 m. n. m.) má uvnitř asi 9 postelí 3×3 a vypadá jako oblá maringotka na kuřích nožkách. Leze se do něj po žebříku. Divně to tu páchne, ale dá se na to zvyknout.
Obr. 2. Bivakschachtel
Dál jdeme po skále nahoru po hřebínku na Klockerin (3 425 m. n. m.). Cestou potkáváme čtyřčlenné družstvo. To je dobře, jelikož budeme moct pokračovat přes ledovec po jejich stopě. Oni zase využijí tu naši. Vylezeme 300 m na 1 km a jdeme po ledovci dolů a zase nahoru na Hinterer Bratschenkopf (3 413 m n. m.).
Obr. 3. Hinterer Bratschenkopf a za ní vykukuje Großes Wiesbachhorn
Obr. 4. Ledovec
Nahoře musíme sundat mačky a slézt dolů z šíleně prudké skály, ač se dost bojíme, abychom nespadli. Už se začíná zatahovat a my se snažíme zapamatovat si, kde je stopa dole. Na Großes Wiesbachhorn už dneska nepůjdeme a půjdeme rovnou na Heinrich-Schwaiger-Haus. Jdeme po stopě pod Wiesbachhornem a otočíme to doleva.
Obr. 5. Großes Wiesbachhorn
Tam kousek po sněhu, kousek po úzkém skalnatém hřebínku Kaindlgrat s dvěma mužiky. Naštěstí je zase vidět a my vidíme chatu hluboko pod námi.
Obr. 6. Heinrich-Schwaiger-Haus
Přejdeme 2 sněhové hřebínky a skalku.
Obr. 7. Cestou na Heinrich-Schwaiger-Haus
Dostáváme se přes úzké sedýlko na skálu nad chatou. Tam vedou chvílemi lana a chvílemi se leze po skále. Od Wiesbachhornu dolů to trvá ještě 1,5 hodiny, takže jsme tam až v sedm. Paní nám rovnou objednává večeři a dává nám klíče od lageru č. 1 – nikdo kromě nás tam není. Sníme výbornou polévku (3€) a salát (3€) – mrkvový s jablkem a slunečnicovými semínky, pivo a žlutou limonádu. Jdu se se žetony za 2,50 eura osprchovat, má to běžet 3 minuty a pak už nic, ani studená. Nejdřív ale teče jen studená, pak jen horká a než to člověk namíchá, tak jsou 3 minuty pryč. Takže jsem se jen tak tak stihla opláchnout. Jsou tu ale moc příjemní, tak to neřeším.
V létě roku 2013 Lenka s Honzou navštívili Vysoké Taury.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů