V lázeňském městě Oybin se projdeme po hlavní třídě, dalo by se říci promenádě a usedáme v jedné z místních restaurací na oběd. Poté si letmo prohlédneme hrad Oybin, tedy spíše zříceninu hradu.
První, co v malém městečku uděláme je, že zajdeme na oběd. Procházíme hlavní ulicí, která je vlastně takovou promenádou, Oybin (česky by se mohlo říci Ojvín) je totiž malé lázeňské město. Hlavní silnice sice asi slouží i jako promenáda lázeňským hostům, nejedná se však o pěší zónu, občas zde projede auto. Kromě různých restaurací jsou zde i obchůdky se suvenýry a se vším možným. Usedáme na zahrádku jedné z restaurací. Po příchodu číšníka jsme trochu překvapení, nelze zde platit platební kartou. Naštěstí dohromady poskládáme dost peněz, tak nemusíme chodit pryč.
Nad námi se na vysoké pískovcové skále tyčí hrad a klášter Oybin.
Obr. 1. Hrad Oybin
Po obědě a chvilce posezení se chceme podívat na hrad Oybin. Proto se vracíme po promenádě zpět směrem k informačnímu centru a ke kostelu. Cestou k informačnímu centru kolem nás projede „něco“, co mě vyrazí dech. Tím zvláštním úkazem je Trabant kabriolet. Něco takového nejde nevyfotit. První zvláštní věc je, že dnes ještě někdo jezdí Trabantem a druhá je, že má Trabant kabriolet, tedy model bez střechy.
Obr. 2. Trabant kabriolet
U informačního centra zahneme po schodech nahoru směrem ke kostelu a pak dále k hradu. Míjíme několik informačních cedulí. První zmínky o hradu Oybin jsou z počátku 13 století, i když místo bylo osídleno daleko dříve. První stopy osídlení jsou z doby bronzové přibližně 1300 až 1100 let před naším letopočtem. Hrad Oybin původně sloužil jako základna loupeživým rytířům. Později, asi od roku 1311 patřil českému šlechtickému rodu Ronovců. Ronovci později předali hrad Janu Lucemburskému a ve čtrnáctém století byl hrad přestavěn synem Jana Lucemburského, Karlem IV, který jej používal jako své odpočinkové sídlo. Právě v této době byl postaven Císařský dům. Je dobré si uvědomit, že i když je hrad na území dnešního Německa, v podstatě po celou dobu své existence patřil Českému království, které mělo celé zdejší území pevně pod kontrolou. Na hradě je také klášter řádu celestýnů, který zde nechal vystavět také Karel IV.
Obr. 3. Hrad Oybin – brána
V době husitských válek byl Oybin dvakrát neúspěšně obléhán husity, bylo to v roce 1420 a 1429. Díky toho je hrad Oybin považován za nedobytný.
Jedna z informačních cedulí obsahuje i plánek hradu s klášterem a popisy jednotlivých důležitých míst. Projdeme bránou a přijdeme k místu, kde se již platí vstupné. O prohlídku v německém jazyce, kterému až na jednu výjimku nikdo z nás nerozumí, moc nestojíme. Navíc nás dnes čeká ještě dlouhá cesta, proto se rozhodneme, že dále nepůjdeme. Uděláme několik fotek hradu, případně města Oybin, které máme z hradu jak na dlani.
Obr. 4. Hrad Oybin
U jedné ze zdí hradu Oybin je lešení, patrně zde právě probíhá rekonstrukce.
Kromě hradu je město Oybin zajímavé také svou úzkorozchodnou dráhou, která zde má konečnou. „Úzkokolejka“ vede z města Oybin do Jonsdorfu. Právě přes Jonsdorf půjdeme, cesta vlakem po úzkorozchodné železnici by byla určitě příjemná, bohužel zrovna žádný vlak nejede. Vydáváme se tedy pěšky v poddstatě stejnou cestou, jakou jsme přišli. Cesta do města Jonsdorf má podle turistického rozcestníku trvat hodinu a čtvrt chůze, což je údaj, který přibližně odpovídá realitě.
Informace v části o historii hradu Oybin jsou čerpány nejen z informačních cedulí a informačních letáků, ale také z wikipedie.
O Velikonocích roku 2014 jsme strávili prodloužený víkend na chatě Luž v Lužických horách.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů