Pevnost Amberd
- Lenka Churavá
- 7.12.2009
- 0:00
- Změněno: 6.04.2014 | 16:50
Dnes vyrazíme přes pevnost Amberd do Bjurakanu a Jerevanu...
10. 9. 2009 – čtvrtek
Myjeme se v potoce a vyrážíme podél potoka. Cestou bychom měli narazit na cestu k pevnosti Amberd.
Obr. 1. Pevnost Amberd
Dolů se jde už dobře, jen občas klopýtáme přes kameny. Jednou škobrtnu víc a málem si vyvrtnu kotník. Pod nohy nám skáčou zvláštní konící, kteří hrozně hlasitě cvrkají. Chvílemi je koryto potoka vyschlé a pak zase vesele zurčí. Dokonce si beru i kraťasy, abych si trochu opálila nohy. Jinak nosím kalhoty dlouhé, protože se to tady moc nesluší, aby měla holka odhalené nohy. Mám s sebou dvoje dlouhé kalhoty a jednu dlouhou sukni. Jedny kalhoty už jsem roztrhla o kámen na jižním vrcholu Aragacu.
Narážíme na silnici a na obzoru je pevnost Amberd. Oblékám si zase dlouhé kalhoty. U silnice je arménská rodinka z Aštaraku na pikniku. Jdeme vyhůru po ulici a silničáři tam právě rozbíjí sbíječkou asfalt. Už z dálky křičí «turisty!». Mají z nás velkou radost. Vyfotíme se spolu a pokračujeme dál. Předjede nás maršrútka s turistama. Fotíme pevnost a kostelík pod ní o sto šest.
Pevnost postavená v 7. stol. v nadmořské výšce 2300 m. n. m. měla ve středověku sloužit jako ochrana přilehlých farem a obchodních stezek vedoucích na Araratskou planinu. Poblíž pevnosti se nachází lázně a v 11. stol. byl přistaven kostel zasvěcený svatému Astvacacinovi. Název Amberd znamená v překladu pevnost v mracích.
U pevnosti je stánek. Dáváme si pivo Kilikia a Gyumri za 400 AMD. Dočítáme se na lahvích, že pivo se arménsky řekne « garedžur ». Obě piva jsou celkem dobrá. Gyumri je trochu sladčí a hodně světlé. Loučíme se s chlapíky u stánku a jdeme pěšky do Bjurakanu.
Obr. 2. Pevnost Amberd
Cesta vede přímo z pevnosti dolů k potoku a na druhé straně nahoru. Je moc pěkná a zdá se, že je z části trochu značená zelenými značkami. Na pevnosti je plánek cesty. Má to být 3 km. Není to ale až do Bjurakanu, ale jen na silnici, která tam vede. Další 5 km se musí ještě jít, aby člověk dorazil až do města a potom ještě hodný kus roztahaným městem do centra.
Cesta z Amberdu je pěkná. V dálce je slyšet i vidět bouřka a očividně se k nám blíží. Je vidět, že pevnost dělá čest svému jménu. Několikrát fotíme pevnost z druhé strany. Projdeme kolem stáda ovcí a málem nás dožene ovčáský pes. Poslední maršrútka do Jerevanu jede 18,30h. Vycházeli jsme v 15,30h, takže by se to dalo stihnout.
Obr. 3. Bouře za pevnosti Amberd
Na silnici se však zakecáme s bodrým pasákem ovcí. Nejprve nás přesvědčuje, abychom mu prodali náš foťák za stádo ovcí. A prý kolik jich za něj chceme. Potom nám předvádí své ovčácké psi a nakonec nás zve k sobě do stanu. Zařízne prý kvůli nám berana a budeme dva dny hodovat.
Když se s ním konečně rozloučíme, začíná pršet. Jdeme po silnici a bouřka už je hodně blízko. Na silnici je závora a za ní kasárna. Vojáci nás zvou k sobě pod malý přístřešek. Říkáme, že musíme do Bjurakanu na maršrútku do Jerevanu. Voják říká, že to teda musíme rychle, že je šest a jede to za půl hodiny. Ukáže nám zkratku, která by měla být 3 km. Pádíme dolů po planině do Bjurakanu a v patách jsou nám hromy a blesky.
Když jsme tam, H. se podívá na hodinky a je teprve za 10 minut šest. To ten voják asi jen tak hádal. Jdeme dál do vsi a hledáme « avtokajan ». Ptáme se pasáka, ženoucího krávy po ulici, který se s námi dává do řeči. Ten ale říká, že už nic do Jerevanu nejede a že je už 19,05 h. Jejda, tak to oni mají asi ještě o hodinu víc, než Gruzíni. Při příletu jsme si posunuli hodinky dvě hodiny dopředu, a teď vidíme, že je to málo.
Přesto pokračujeme v hledání autobusového nádraží a směřujeme pořád po hlavní dolů. Stále prší. Zastavuje nám černé auto s tmavými skly a řidič nás zve dovnitř, že nás sveze do Jerevanu. Prostě štěstí. Ještě říká, ať mu dáme adresu, kam chceme zavázt. Máme v průvodci Lonely Planet nějaké adresy levných ubytování. Jednu z nich společně vybereme a Aram a Nóna nás svezou až před barák. Aram povídá o svém dědovi, který byl za totaliy vekslákem a seděl za to dvacet let ve vězení. Nakupoval prý v Československu sklo z Bohemia Crystalu a prodával ho v Arménii. Znal toho o Čechách velmi mnoho. Plzeň, Brno, Karlovy Vary, Karel Čapek: Robot, Škoda, Tatra,… Byl to velice vzdělaný člověk. Vystudoval geologii a architekturu. Bohužel je však už půl roku bez práce, protože v Jerevanu prostě není. Jeho sestra byla před půl rokem v ČR. Jeho prý však k nám nepustí, protože nemá práci. Odmítá jakýkoli příspěvek na benzín. Trochu ochladne, když říkáme, že jsme přijeli z Tbilisi. Arméni totiž Gruzíny nemají vůbec rádi. Ukazuje na náklaďák před námi, který veze arménský tuf. Jsou to lehce načervenalé cihly, ze kterých je postaveno hodně budov v Jerevanu. Podle tufu se Jerevanu říká « Červené město ».
Aram nás doveze až k hostelu na Sayat-Nova 25. Je to přímo v centru vedle budovy národní opery. Ještě předtím do hostelu zavolá, jestli mají dvě místa a zda můžeme přespat za cenu 5000 AMD, jak je psáno v průvodci. Je to sice za 5500 AMD, ale bereme to stejně. Aram nás doprovodí až nahoru do bytu, kde se s ním loučíme. Jsou tu pokoje s vysokými stropy a parketami a na záchodě a v koupelně jsou na podlaze krásné dlaždice. V knihovně v našem pokoji je spousta knih v arménštině i v ruštině. Pár průvodců a map i anglicky. Je to tu jako doma, jen soukromí tady moc nebude. Na pokoji zatím spíme s jedním Španělem Xavierem. Sprchujeme se, myjeme hlavy, trochu pojíme a znaveni jdeme spát. Zítra nás čeká prohlídka Jerevanu.