Druhý den (3.7.2005) našeho pobytu ve Slovenském Ráji se s Jardou vydáváme navštívit dvě významné rokliny Slovenského Ráje. Jednak roklinu Piecky a také roklinu Malý Kyseľ.
Druhý den našeho pobytu ve Slovenském Ráji máme v plánu navštívit dvě rokliny. Jednak je to roklina Piecky, ve které jsou dva vodopády (Veľký vodopád a Terasový vodopád) a také roklinu Malý Kyseľ, ze které vede krátká odbočka na Obrovský vodopád.
Ráno vycházíme z kempu v obci Podlesok po zelené turistické značce směrem na Hrabušice – Píla, kde je rozcestí zelené a žluté turistické značky. Asi po 15 minutách se dostáváme v oblasti Tesniny k řetězům. Poslední část cesty vede po asfaltové cestě. Cesta po zelené turistické značce k Píle trvá asi 1 hodinu.
Na rozcestí Hrabušice Píla nejprve platíme vstupné do hor, které už je ve Slovenském Ráji samozřejmost a poté se vydáváme po žluté turistické značce roklinou Piecky. Roklinou Piecky protéká potok Píľanka, v jehož korytě v podstatě skoro celou cestu procházíme. Cesta vede úzkou roklinou, na mnoha místech po žebřících nad potokem Píľanka, nebo přímo potokem Píľanka. V roklině Piecky vytváří potok Píľanka dva vodopády. První po cestě je Veľký vodopád.
Veľký vodopád je poměrně malý proud vody potoka Píľanka, který padá po skále z výšky něco přes 10 metrů. U vodopádu se na chvíli zastavujeme a pořizujeme fotografie. Napravo od vodopádu je o hodně delší kovový žebřík, na který se vydáváme a pokračujeme v cestě dál.
Obr. 1. Já, v pozadí Obrovský vodopád
Koryto potoka Píľanka je úmyslně neudržováno, proto se v něm nachází spousta popadaného dřeva, které vytváří ojedinělé scenérie.
Obr. 2. Roklina Piecky
Máme celkem štěstí, protože v roklině kromě nás není mnoho lidí a proto nám cesta trvá necelou 1 hodinu a 45 minut (šli jsme o více než 15 minut rychleji než je uvedeno na mapě). Cesta roklinou Piecky končí na rozcestí žluté, modré a zelené turistické značky s názvem Suchá Belá, vrchol.
Dnes máme ještě v plánu roklinu Malý Kyseľ, kam vede modrá turistická značka. Bohužel je ale jednosměrná a my nestojíme na jejím začátku, ale konci. Musíme se dostat na Kláštorisko, odkud se po modré turistické značce dostaneme opět na místo, kde jsme, tedy na rozcestí Suchá Belá, vrchol. Z rozcestí turistických značek se tedy vydáváme po žluté turistické značce na rozcestí žluté a červené turistické značky jménem Pod Vtáčím hrbom, což nám trvá rychlou chůzí necelých 20 minut. Tuto cestu projdeme za naší dovolenou ještě mnohokrát, jedná se totiž o jednu ze dvou možností, jak se v systému jednosměrných tras dostat z hor do Podlesoku. Z rozcestí se vydáváme po červené turistické značce na Kláštorisko, kde stejně jako včera usedáme s Jardou v restauraci na pivo.
Z Kláštoriska se po modré turistické značce vydáváme směrem na roklinu Kyseľ. Chvíli stoupáme po modré turistické značce, ale stoupání je pořád mírnější a mírnější. Asi po půlhodině chůze lesem přicházíme na rozcestí modré u žluté turistické značky Kyseľ, odbočka náhradní trasy. Pokračujeme klesáním po žluté turistické značce, kde je mnoho stupaček, řetězů a žebříků. Asi po necelých 20 minutách přicházíme k Obrovskému vodopádu. Obrovský vodopád je druhý nejvyšší vodopád ve Slovenském Ráji. Stojíme na lávce, která je nad Obrovským vodopádem. Bohužel se nacházíme mezi skalami a navíc je již pokročilá odpolední hodina, což způsobuje nedostatek světla pro focení Obrovského vodopádu. Chvíli se kocháme pohledem na vodopád a poté s Jardou pokračujeme po žluté turistické značce, která nás provádí ještě kolem dvou malých vodopádů a asi po deseti minutách přivede na rozcestí turistických značek – Kyseľ rázcestie. Zde můžeme odbočit po zelené turistické značce směrem na roklinu Veľký Kyseľ. Nebo po modré turistické značce na Malý Kyseľ. Vycházíme tak, jak bylo naplánováno ještě doma v Ostravě po modré turistické značce na Malý Kyseľ. Protože jsme dnes již prošli i roklinou Piecky, volíme úmyslně kratší trasu přes Malý Kyseľ, samozřejmě, že roklinu Veľký Kyseľ ještě tuto dovolenou navštívíme.
Cesta roklinou Malý Kyseľ od Kyseľ rázcestie po modré turistické značce vede přes mnoho stupaček a řetězů, provede nás kolem mnoha vodopádů a trvá asi jednu hodinu. Po jedné hodině přicházíme na rozcestí Suchá Belá, vrchol, kde se křižuje modrá, žlutá a zelená turistická značka. Na tomto rozcestí jsme dnes již jednou byli, a v příštích dnech ještě mnohokrát budeme, protože z rozcestí Suchá Belá, vrchol je jedna z mála možností, jak se „vymotat“ ze systému jednosměrných cest ve Slovenském Ráji a vrátit se z hor do Podlesoku. Pokračujeme po žluté turistické značce, která nás za necelou půlhodinu přivádí na rozcestí Pod Vtáčím hrbom, ze kterého pokračujeme po červené turistické značce prudkým klesáním k rozcestí Nad Podlesokom, kde jsme asi po 45 minutách a pokračujeme dále po červené turistické značce do Podlesoku, kde jsme asi za 15 minut.
Dnešní trasu jsme prošli dvě významné rokliny Slovenského Ráje. Roklinu Piecky a roklinu Malý Kyseľ. Obojí se dá zvládnou v jednom dni i se ztrátou času způsobenou oklikou přes Kláštorisko, protože modrá turistická značka vedoucí roklinou Malý Kyseľ je jednosměrná.
V obou roklinách je poměrně dost žebříků, lávek a řetězů, což místy dělá průchod trochu náročným. S něčím takovým je ale třeba ve Slovenském Ráji počítat. Měli jsme štěstí, že jsme trasu volili v pracovní den a navíc roklinou Malý Kyseľ jsme šli v pozdních odpoledních hodinách, což způsobilo, že jsme nenatrefili na mnoho lidí, kteří by nás na lávkách, stupačkách a řetězech brzdili.
Na začátku července roku 2005 jsme s Jardou využili dva státní svátky, které společně s víkendem a jedním dnem dovolené nám umožnily být 5 dní v severní části Slovenského ráje.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů