Po naučné stezce Chodník mezi Plesem a plesem jsme došli k Popradskému plesu. Po malém občerstvení se vydáváme kolem Popradského plesa a pak se vracíme po modré turistické značce na zastávku električky.
Cesta od Rázcestie nad Popradským plesom k Popradskému plesu trvá už jen pár minut, při kterých sestoupíme k plesu, které už od rozcestí je mezi stromy vidět.
U Popradského plesa je Chata pri Popradskom plese, která kromě restaurace slouží i jako horský hotel. Také je zde ve vedlejší budově nově otevřena další restaurace, kde je samoobsluha. Tato druhá restaurace je pro mě novinkou. Když jsem byl u Popradského plesa naposledy, ještě zde nebyla. Ze všeho nejdříve v nové samoobslužné restauraci usedáme na gulášovou polévku. Po občerstvení se vydáme k samotnému plesu a pročítáme naučné cedule. Na jedné z nich jsou následující informace:
Rázcestie pri Symbolickóm cintoríně je turistické rozcestí v Mengusovské dolině kousek od Popradského plesa.
Symbolický cintorín (symbolický hřbitov) je hřbitov a pietní místo obětí Vysokých Tater.
Popradské pleso je turisticky přístupné ledovcové jezero a významná křižovatka turistických tras v Mengusovskej Dolině.
Rázcestie nad Popradským plesom je rozcestí turistických značek v Mengusovské dolině na Tatranské magistrále nedaleko Popradského plesa.
Pleso vzniklo činností ledovce, který ve skalním podkladu vyhloubil prohlubeň a zahradil jí morénou. Tolik informační cedule u vodní plochy.
Obr. 1. Popradské pleso, Vysoké Tatry
Na další informační ceduli, která je součástí naučné stezky Chodník mezi Plesem a plesem se píše o nebezpečí lavin. Je zde připomenut rok 1974, kdy v Mangusovskej dolině lavina zasypala 24 lidí, převážně školáků a 12 při tom zabila. Nebezpečí lavin se nesmí nikdy podceňovat. Ve Vysokých Tatrách, tak jako v jakýchkoliv jiných horách, je mnoho lavinových polí. Cedule také informuje o existenci „Zimního chodníku“ mezi Štrbským Plesem a Popradským plesem, který slouží turistům v zimě. Zimní chodník vede asi o sto výškových metrů níže a nebezpečí lavin je na něm nižší. V zájmu bezpečnosti by v zimě měl každý používat Zimní chodník. Letní chodník je v případě sněhové pokrývky stejně uzavřený.
Obr. 2. Popradské pleso, Vysoké Tatry
Další informační cedule pojednává o vodě a způsobu, jakým les s vodou hospodaří. Potoky pramenící v Tatrách se rozdělují do povodí Popradu a Váhu. Další cedule pak popisuje ochranu lesa, srovnává národní parky na Slovensku z pohledu těžby dřeva a připomíná nevhodné kácení tatranských lesů v minulosti.
Další informační cedule se týká ryb v plese. Popradské pleso je jedno z mála zarybněných tatranských ples a je jediné přírodně zarybněné pleso na slovenské straně Tater. V plese žije pstruh potoční.
Obr. 3. Popradské pleso, Vysoké Tatry
Vydáváme se na procházku kolem plesa, při čemž překračujeme Ĺadový potok, což je přítok plesa. Při procházce míjíme další informační cedule. První z nich popisuje ptáky žijící na horách. Největším z nich je orel skalní, který má rozpětí křídel až 2.4 metrů. Další informační cedule se týká šelem žijících v Tatrách. Konkrétně se zde píše o vlku, rysu a o největší šelmě žijících v Tatrách, tedy o medvědovi. Všechny zmíněné šelmy jsou predátoři, což znamená, že jsou na vrcholku potravinového řetězce. Loví převážně býložravce, čímž zajišťují jejich přirozenou regulaci.
Obr. 4. Popradské pleso, Vysoké Tatry
Poslední informační cedule, kterou zde čtu se týká symbolického cintorínu. Kousek od Popradského plesa se nachází symbolický cintorín (symbolický hřbitov), který je věnován památce obětem hor. Tentokrát jsme symbolický cintorín nenavštívili, já jsem na něm dříve stejně již byl. Podle informační cedule byla kaple na symbolickém hřibově postavená roku 1936. Slavnostně byl symbolický hřbitov otevřen roku 1940.
Dokončíme cestu kolem Popradského plesa, vyjdeme zpět na Rázcestie nad Popradským plesom, odkud se po asfaltové silnici vydáme po modré turistické značce na zastávku električky jménem Popradské pleso zastávka. Po pár minutách míjíme odbočku na symbolický cintorín a pokračujeme dále klesáním po modré turistické značce.
Asi po tři čtvrtě hodiny přicházíme k zastávce električky, která nás doveze do Tatranských Zrubů, kde náš výlet končí.
Další den se ještě zajedeme podívat do Bielanské jeskyně a tím náš pobyt ve Vysokých Tatrách končí. O výletu na Bielanskou jeskyni již psát nebudu, v podstatě není co.
Na přelomu září a října jsem se vydal na šachový turnaj do Tatranských Zrubů. Při té příležitosti jsem udělal několik nijak extrémně náročných procházek po Vysokých Tatrách.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů