Pokračujeme dále k Šeráku národní přírodní rezervací Šerák - Keprník. V přírodní rezervaci je člověkem nedotčený prales a rašeliniště. Vše z toho uvidíme.
Ze sedla pod Vřesovkou pokračujeme dále po červené turistické značce směrem na Trojmezí a Keprník. Červená turistická trasa vede po naučné stezce S Koprníčkem na výlet Keprnickými horami, jejíž informační cedule nám přinášejí spousty cenných informací. Asi po čtvrt hodině míjíme nepojmenovaný vrchol a kousek od něj se zastavujeme u informačních cedulí.
Informační cedule nás informuje o okolní chráněné krajině. Nacházíme se na území, které se před více než sto lety stalo nejstarším chráněným místem na Moravě. Starší chráněná místa v Čechách jsou Žofínský prales a Boubínský prales. V roce 1905 se majitel místních lesů kníže Johann Lichtenstein rozhodl, že se v lesních revírech Goldenstein (dnes Branná) a Ullersdorf (dnes Velké Losiny) nebude těžit dřevo a z lesů se stanou pralesy žijící si svým vlastním životem bez zásahu člověka. Tím se kníže Lichtenstein v podstatě dobrovolně vzdal části svého zisku, které mu vlastnictví lesa přinášelo.
Místní nepropustné pralesy sloužily jako odvěký hraniční hvozd mezi Moravou a Slezskem. Během posledních tří století však podstatnou část jesenických pralesů vykáceli. Na začátku minulého století se lidé snažili v Jeseníkách uměle vysázet nové lesy. Sázeli však sazenice, které nebyly vhodné pro drsné klimatické podmínky místních hor. Proto se lidé snaží nyní místním lesům pomoci sadbou vhodnějších stromků.
Místní prales je společně s nedalekým rašeliništěm součástí národní přírodní rezervace Šerák – Keprník.
Tolik naučná cedule a pokračujeme dále po červené turistické značce.
Po dvaceti minutách chůze od sedla pod Vřesovkou přicházíme k rašeliništi a opět k informačním cedulím. Výhled na rašeliniště je z dřevěné lávky se zábradlím. Celé rašeliniště působí na první pohled dojmem obyčejné louky.
Obr. 1. Rašeliniště kousek od Trojmezí – Jeseníky
Informační cedule nás informuje a principech, jak vzniká rašeliniště. Mech rašeliník je schopen pojmout obrovské množství vody a vlhkosti. Při deštích tak slouží i jako jakási protipovodňová ochrana. Pod rašeliníkem obvykle bývá jako podloží kámen, který nepropouští vodu, nebo jí propouští málo. Kámen také nedodává rostlinám dostatečné množství živin. Dále vzniku rašelinišť napomáhá i tvar terénu, kdy například plochý hřeben, nebo široké sedlo neumožní vodě odtéct. Významným faktorem je i chlad, který nedovolí slunci odpařit nahromaděnou vodu. To vše zajistí vhodné podmínky pro růst mokřadních rostlin, třeba mechu a rašeliníku. Tak vznikají mokřiny a rašeliniště, které zásobují svou vodou prameny řek a potoků ve svém okolí.
Rostliny a živočichové na tomto rašeliništi se podobají příbuzným ze severské tundry a jsou zde jako památka na doby, kdy u nás vládly přírodní podmínky, které dnes známe z vrcholků a hřebenů hor.
Udělám několik fotek a pokračujeme dále po červené turistické značce na Trojmezí.
K rozcestníku Trojmezí přicházíme po necelých pěti minutách pohodové chůze od rašeliniště. Na Trojmezí se k nám zleva připojuje žlutá turistická značka. My pokračujeme dále po červené turistické značce.
V srpnu roku 2013 jsem já, Jarda a Albert strávili týden na nejstarší turistické chatě v Jeseníkách a porozhlédli jsme se po okolí.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů