Pravčická brána
- Radim Dostál
- 22.02.2016
- 0:00
- Změněno: 4.02.2016 | 20:00
Od odbočky k Jeskyni českých Bratří pokračujeme dále po červené turistické značce k chloubě České Švýcarska, k Pravčické bráně.
Odbočka k Jeskyni českých Bratří
Od odbočky k jeskyni jdeme asi 5 minut a po mírném stoupání přicházíme k nepojmenovanému rozcestí, které je na mapě označeno jako Pravčická brána – odbočka.
Pravčická brána – odbočka
Na rozcestí, kde poprvé spatříme restauraci Sokolí hnízdo, vzdálenou asi půl kilometru, lze z červené turistické značky odbočit na Pravčickou bránu a Sokolí hnízdo. Nedaleko od rozcestí se nachází informační cedule Naučné stezky okolím Hřenska, kde se mimo jiné dovídáme, že stojíme na hranici Národní přírodní památky Pravčická brána. Dle rozcestníku je Pravčická brána vzdálena 600 metrů, vydáváme se k ní. Po pár metrech spatříme také Pravčickou bránu, která se nachází napravo od Sokolího hnízda. Několikrát se zastavuji a fotím. Cesta k Pravčické bráně se klikatí a pár desítek metrů před Sokolím hnízdem projdeme malou jeskyní, spíše tunelem.
Sokolí hnízdo
Už u rozcestí Pravčická brána – odbočka se nachází informační cedule, která se týká horské chaty Sokolí hnízdo. Sokolí hnízdo nechal postavit, již v minulém díle zmiňovaný, hrabě Edmund Clary-Aldriengen, který jej nechal vybudovat jako výletní zámeček s restaurací v roce 1881. V 2. polovině 19. století Edmund Clary-Aldriengen významně přispěl k rozšíření turistického ruchu ve zdejším kraji zpřístupněním Pravčické brány pomocí Grabrieliny stezky, stavbou několika restaurací, hotelů a vyhlídek. Byl to také hrabě Edmund Clary-Aldriengen, kdo turistům pomocí plavby na lodičkách zpřístupnil nedaleké soutěsky. Rod Clary-Aldriengen byl vlastníkem zdejšího panství v letech 1634 – 1945.
Obr. 1. Sokolí hnízdo a Pravčická brána – České Švýcarsko
Budovu horské chaty Sokolí hnízdo obejdeme zezadu a přicházíme na místo, kde se vybírá vstupné. Platíme 75 Kč za osobu. Zlevněné vstupné pro děti od 3 do 16 let, studenty, důchodce a zdravotně postižené je 25Kč. Za tyto peníze máme přístup k Pravčické bráně a na tři vyhlídky. Bez zaplacení vstupného se není možné dostat ani do Sokolího hnízda. Otvírací doba placené zóny je v dubnu až říjnu 10 – 18 hodin.
Pravčická brána
Obr. 2. Pravčická brána – České Švýcarsko
Z informační cedule se dovídáme, že Pravčická brána je největší přírodní pískovcová brána v Evropě. Pravčickou bránu navštíví ročně kolem 100000 návštěvníků. Pravčickou bránu tvoří dvě samostatné skalní bloky, což je patrně důvod, proč se ještě nezhroutila. Díky dvěma samostatným blokům není její oblouk vystaven takovému pnutí, které vzniká roztahováním a smršťováním pískovce vlivem střídání teplot. Na Pravčickou bránu byl až do roku 1982 povolen vstup. Davy turistů, kteří Pravčickou bránu za posledních asi 250 let vyšlapali na jejím vrcholu 60 centimetrů pískovce. Zákaz vstupu tak byl vlastně nutný, aby byla Pravčická brána zachována i pro příští generace.
Obr. 3. Pravčická brána – České Švýcarsko
Nejprve navštívíme dvě vyhlídky, ke kterým se jde hned za pokladnou doleva. Z vyhlídek nevidíme jen samotnou Pravčickou bránu, ale také se nám naskýtá výhled na Pravčický důl a okolní skalní útvary, jako například Václavská stěna, Malý Pravčický kužel a podobně. Třetí vyhlídka je vlastně pod Pravčickou bránou a výhled z ní je spíše na okolí.
Obr. 4. Pravčická brána – České Švýcarsko
Vše si prohlédneme, uděláme mnoho fotek a usadíme se do restaurace Sokolí hnízdo.
Pravčická brána – odbočka
Po malém občerstvení se vracíme na červenou turistickou značku k rozcestí Pravčická brána – odbočka. Prohlídkou Pravčické brány, tří vyhlídek a návštěvou restaurace jsme strávili asi hodinu a půl. Od rozcestí pokračujeme po červené turistické značce směrem na Mezní Louku, která má být podle rozcestí 6 kilometrů vzdálena. Procházíme podél pískovcových skal a stále se nacházíme na Naučné stezce okolím Hřenska. Míjíme i několik cedulí s informacemi. První z nich je asi po deseti minutách chůze. Text na informační ceduli odpovídá na otázku, proč padají skály. Skalní řícení je přirozenou součástí pískovcové krajiny. Vítr a déšť ohlazují a obrušují povrch skal, zima vráží do skal ledové klíny a stromy zase kořeny. Skaly jsou tak vystavovány vlivům okolního prostředí a tak se jejich části odlamují, nebo dokonce celé skály se i pohybují. Proměny skal probíhají stovky i tisíce let a člověk si jich běžným okem nevšimne. Každoročně dochází na území Národního parku České Švýcarsko k několika skalním řícením. Některé skály jsou v Národním parku České Švýcarsko hlídány pomocí různých přístrojů. Lze tak pádům kamení předejít, nebo se na něj připravit.
Po dalších patnácti minutách chůze přicházíme k vyhlídce, kde si uděláme několik fotek.
Křídelní stěna
Po další čtvrt hodině přicházíme ke skalnímu útvaru Křídelní stěna. Nachází se zde další informační cedule Naučné stezky Okolím Hřenska. Dovídáme se zde pár informací o vzniku zdejších pískovcových skal. Před 100 milióny let v období druhohor zvaném křída se na našem území nacházelo moře, které bylo teplé a mělké. Na jeho dně se ukládal písek, který se do moře nanášel z oblasti dnešních Krkonoš a Jizerských hor. Takto se písek usazoval dlouhou dobu, až se krajina vlivem tlaku zvedla a moře ustoupilo a na jeho dně zůstaly velké vrstvy písku, které daly základ dnešním pískovcovým stěnám. Také je zde zmínka o horolezectví v Národním parku České Švýcarsko. Horolezci mají na některé skály v určitá období povolen vstup. Například Křídelní stěna, u které se nacházíme je místem, kde se v roce 1888 uskutečnil první horolezecký výstup v Českém Švýcarsku.