Cílem našeho letošního výletu je na jedné straně vylézt alespoň jednu čtyřtisícovku a na druhé straně šetřit síly, pořádně odpočívat na horských chatách a pořádně jíst. Vybrali jsme si pro tyto cíle severní Itálii v okolí hory Gran Paradiso. Uvidíme, jak se nám podaří vše skloubit.
Vyrážíme z Prahy na Plzeň, okolo Řezna a Mnichova do Rakouska, okolo Innsbrucku přes Brennerský průsmyk do Itálie a podél Lago di Garda a okolo Milána do Aosty. V Rakousku jsme zaplatili jednorázově za dálniční známku 8 a půl eura, ale v Itálii se platí za ujetý úsek. Kdybychom jeli přes Německo a Švýcarsko jako velká část Čechů, v Německu bychom za dálnici neplatili a ve Švýcarsku se zaplatí sakumprásk za všechny silnice za rok cca 900 Kč (40 švýcarských franků). V Itálii se platí přímo na silnici, a tak se člověk dozví až u závory, kolik projel. Ještě k tomu si musí dát pozor, aby si vzal při vjezdu na dálnici kartičku a neprojel omylem vjezdem pro auta s telepasem. Nám se to samozřejmě u Aosty stalo. Pak jsme sjeli u prvního výjezdu a čekali, co závora. Samozřejmě se nezvedla. Nezbývalo než zmáčknout tlačítko asistenční služby. Zaplatili jsme 8,5 eura a byli jsme venku. Jinak jsme platili za úsek Brenner – Lago di Garda 8 eur, Lago di Garda – Milano cca 8 eur, Milano – Aosta 23 eur. Aosta – Torino 16 eur, Torino – Milano 13 eur, Milano – Brenner 23 eur. Dá se platit hotově nebo kartou, ale před Brennerským průsmykem cestou zpátky nám nevzali naši VISA kartu a protože už nám nezbyly peníze, napsali si osobní údaje, nám to napsali na papír a ať to prý zaplatíme z domova.
Co se týče začátku túry, většina lidí, které jsme na cestě potkali, začínala svoji cestu v Pontu. My jsme se rozhodli začít cestu v kempu vesnice Valnontey u Cogne. Protože jsme z Prahy vyrazili až v půl jedenácté dopoledne, dostáváme se kolem osmé večer k Lago di Garda, kde se rozhodneme přespat. Bohužel jsme ale odbočili z dálnice hned na severu jezera směrem do vsi Riva del Garda a hned v tunelu za sjezdem jsme skončili v zácpě, která vedla celých 11 km až k jezeru. Jsou tady navíc jen malé kempy narvané serfaři a cachtaly. Jak zjišťujeme druhý den, v kempech na jihu je víc místa a jsou i levnější. Je to ovšem také masová záležitost, takže nic pro nás. Nakonec spíme v minikempu na severovýchodě jezera na posledním místečku u silnice, takže vlastně moc nespíme. Navíc jsou záchody bez papíru a teče jen studená voda. Cena za kemp 25 eur (7 za osobu, auto a stan za 11).
Další den vyjíždíme v půl desáté a jedeme po východní straně jezera. Na jižní straně si dojdeme v jednom z megakempů na záchod a nakoupíme v místním obchůdku. Pak už frčíme na dálnici směr Miláno a Aosta.
V Aostě jsme kolem poledne, procházíme historickým centrem a hledáme hospodu, kde bychom se levně a dobře nabaštili. Nakonec si v jedné kavárně dáme piatty freddi. Teprve posléze zjišťujeme, že jsou to studené předkrmy. Já si objednávám plátky tuňáka se žlutou omáčkou a olivami a H krůtí šunku se salátem (obě jídla po 8 eurech). H má místní točené pivo za 5 eur a já LemonSoda za 2,5 (místní limonáda, bez barviv a se skutečnými kousky citrónů – docela dobrá). Je tu jen turecký záchod a ještě v něm neteče voda. Pak si dáme na ulici zmrzlinu střední velikosti (Gelato Medio) za 2 eura. Střední velikosti znamená, že dostanete středně velký kornout a do něj si můžete naporoučet tři příchuti. Zmrzlina je v Itálii opravdu výborná, takže to stojí za to.
Obr. 1. Kostelík v Cogne
Pak pokračujeme do Cogne. Vyhneme se už dálnici. Projedeme Cogne, což je letovisko plné lidí a pokračujeme cca 5 km do Valnontey, kde je moc pěkný kemp. Za dvě osoby, stan a auto platíme 21 eur a je tu klid a čistý vzduch. Na záchodě na výběr dva turecké záchody a tři normální, čisté s papírem a čtyři sprchy; teplá sprcha je zadarmo. U recepce je společenská místnost s barem, knížkami a hračkami pro děti. Posedíme tu chvíli a dáme si pivo a limču. Paní nám k tomu ještě přinese nakrájený sýr a šunku se slanými tyčkami. Pak se jdeme podívat dolů do hospody. Nejdříve nás naláká hotel na štrůdl, ale zrovna tam mají večeři pro hotelové hosty a v baru se neobsluhuje. Je tady ale internet zdarma, což využijeme. Pak jdeme do vedlejšího baru, kde nám dají teplý toast se šunkou, sýrem a rajčaty (4,80 eur) a piadinu (teplá placka se šunkou sýrem a cuketou 5,5 eur) a pivo a limču. Anglicky tu mluví jen málo, ale francouzsky skoro každý, takže se domluvíme.
Obr. 2. Ozdoba Národního parku Gran Paradiso – Kozorožec alpský
V srpnu 2014 navštívili Honza s Lenkou hory na severu Itálie. Cílem výletu bylo vylézt alespoň jednu čtyřtisícovku, ale zároveň hodně odpočívat a vydatně jíst.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů