Příprava na cestu do hor
- Lenka Churavá
- 9.01.2012
- 0:00
- Změněno: 6.04.2014 | 16:50
Dnes si chceme vyřídit víza a také si stihneme prohlédnout Suchumi.
15. 8. 2011 – pondělí
Dnes máme dva zásadní úkoly: zařídit si víza a dojít se zeptat do Halo Trustu, jestli je bezpečné jít do hor. Ve válce s Gruzií byly v horách položeny nášlapné miny a Halo Trust je nezisková organizace, která je hledá a likviduje. Nepůsobí jen v Abcházii, ale ve všech poválečných oblastech.
Chceme se ovšem také pokochat zajímavostmi Suchumi, a tak jako první po ránu zamíříme na Suchumský kopec. Je na něm televizní věž a pantheon. Cestu najdeme dobře, ačkoliv je uzoučká a zarostlá zelení. Za Bílým mostem doprava a za železničním mostem doleva. Je to romantika, stejně jako nahoře, kde je stará kamenná fontánka (bez vody) zdobená kamennými květy, napravo od ní schody nahoru k polorozbořenému zarostlému malovanému zděnému altánu a nalevo dolů se jde k památníku hrdinů padlých během abcházské války. Jsou tu krásné výhledy na Suchum a moře. Nádhera, až na ten bordel. Po zemi je poházené sklo, zátky od piv, špunty od šampaňského a použité kondomy. Je vidět, kdo sem dnes chodí a proč. Po ránu tu není ani živáčka, jen jeden starý děda se tu šťárá ve křoví. Jdeme dolů směrem k pantheonu, který stojí po obou stranách silnice a tvoří tak nad ní pěknou bránu.
Obr. 1. Altán na suchumském kopci
Obr. 2. Pohled ze Suchumského kopce
Je jedenáct dopoledne a my míříme na ministerstvo zahraničních věcí pro víza. Ministerstvo se nachází v ulici Lakoba 21. V okýnku vpravo hned za vchodem nahlásíme jméno a dostaneme papírek. Jdeme do prvního patra a tam v prosklené kanceláři se to vyřizuje. Na chodbě čeká už pár lidí a jedna Ruska nám radí, že je víza nejprve třeba zaplatit v jakékoli bance a pak přijít s potvrzením. Jdeme tedy hledat banku. Cestou potkáváme Španěla, který nemá ruble a hledá způsob, jak zaplatit víza kartou. Banka hned vedle nás karty nebere, ale hned naproti je centrální banka, tak to jde zkusit tam. Zajdeme do banky a zaplatíme každý 609 rublů za měsíc (cca 30 USD). Španěl mezitím sehnal ruble a už je tady taky a platí, tak na něj čekáme a jdeme spolu na ministerstvo. Cestoval prý v Náhorním Karabachu, a v Abcházii je už od pátku. Dnes odjíždí, ale víza samozřejmě potřebuje.V prvním patře čekáme asi 5-10 min. Slečna se nás jen zeptá, zda jsme přijeli přes Gruzii, když nemáme ruská víza a jak dlouho plánujeme zůstat. Víza hned dostaneme, loučíme se se Španělem, a jdeme na oběd do naší oblíbené restaurace.
Dávám si vareniky se syrom a Honza má chačapuri ve tvaru loďky se sýrem a rozklepnutým vejcem. K tomu popíjíme suchumské pivo a jablečný džus. Zaplatíme 397 rublů a jdeme do Halo Trustu.
Obr. 3. Suchum
Jsou to tři zastávky busem (3 ruble). Zrovna tam není hlavní vedoucí, co mluví anglicky, tak prý máme počkat. Potom říkají, že s ním mluvili, a prý přijde ve 3 hodiny. Jdeme tedy ještě do města na promenádu, za maršrutku do centra chce řidič 20 rublů. Na promenádě si dojdeme na záchod, procházíme se městem a pak znovu zamíříme do Halo Trustu busem. Dlouho to nejede, ale nakonec bus č. 2 přijíždí a my jedeme na zastávku Sinop a pak kousíček pěšky.
V Halo Trustu nás příjemně přivítají, ředitel nám ukazuje v rohu místnosti pár min, které vytahali ze země a pak na nástěnné mapě, kde všude hledali, co už je všechno prohledané a co je čeká tento rok. V podstatě už je prý v oblasti, kam míříme, všechno prověřené a odminované a někteří pastevci už se vrátili do hor. Nemůže nám zaručit 100% bezpečnost, ale se svým synem by tam klidně šel. Navíc nám vytisknul krásnou mapu a zalepil ji igelitem, a když viděl, že máme opravdu zájem zítra tam vyrazit, popsal nám podrobně celou trasu. Měla by trvat 6-7 dní. Turisti většinou chodí do sedla Adanga přes Kodorskou soutěsku, kam je ale potřeba povolení, které mohou dostat jen Rusové. My se tomu vyhneme a půjdeme přes sedlo Amtkal. Cesta zpět bude stejná. V Kodori byli do roku 2008 Gruzíni, ale pak je vyhnali Abcházci a Halo Trust to tam teď čistí od min. Ředitel nám nakonec nabídne, že protože jsem první turisti, kteří se za ním stavili, tak nám pomůže a odveze nás do startovního bodu. Na staré sovětské mapě je vyznačena skutečná dnešní cesta pomocí GPS. Kdybychom GPS měli, nahrál by nám mapu v elektronické podobě. Tu ale bohužel nemáme. Modrá trasa znamená, kam se dá jet autem a červená je pěší. Zítra v šest ráno nás bude čekat jejich auto s obrovskou anténou u Červeného mostu (Krasnyj most). Velmi děkujeme a nadšeni a natěšeni na hory jdeme pěšky zpět do hostelu pro láhev na benzín. Musíme sehnat benzín do vařiče a jídlo na cestu. Vše v pohodě seženeme. Benzínku chvíli hledáme a nakonec nás překvapí láce – 27,50 rublů. Vracíme se do hostelu, zaplatíme za 2 noci 2000 rublů, domluvíme se, že si můžeme nějaké věci nechat tam a za týden vyzvednout, a jdeme spát. V noci nás koušou a nesnesitelně bzučí komáři, takže se moc nevyspíme.