Výlet do Blue Mountains
- Milan Šeděnka
- 12.03.2007
- 0:00
- Změněno: 11.03.2007 | 19:27
Výlet do Blue Mountains - hory v Austrálii
Když už jsem se služebně ocitl v Sydney, tak jsem samozřejmě nechtěl poznat jenom město, ale hlavně Austrálii jako takovou – hory, pralesy…Nebylo těžké si na internetu a od různých lidí zjistit, že zhruba 200km od Sydney jsou jedny z nejhezčích australských hor – Blue Mountains. Navíc to nejsou jen hory, ale i skály s nádherným panoramatickým výhledem a plno deštných pralesů všude kolem. Takže rozhodování bylo jednoduché – pojedu do Blue Mountains. Otázkou jen bylo, zda s nějakou cestovkou, nebo sám vlakem. Zašel jsem do jedné z mnoha cestovních kanceláři v Sydney (Australia travel specialist) a zeptal se na nějakou možnost do Blue Mountains zajet. Byla mi nabídnuta spousta různých zájezdů, s nejrůznějším programem, od jednodenních až po několika denní. Nabídky jsem si vzal s sebou a na hotelu s pomocí internetu zkoumal jednotlivé možnosti. Nakonec jsem se rozhodl opravdu využít služeb cestovní kanceláře a vybral si jednodenní zájezd do Blue Mountains. Program zahrnoval panoramatické výhledy, procházku deštným pralesem, jízdu lanovkou nad pralesem, zkouknutí nějakých slavných vodopádů a návštěva národního parku.To bych sám vlakem za 1 den těžko stihl, navíc v lednu (kdy jsem zájezd absolvoval) je v Austrálii velké horko (že by ani klokana nevyhnal) a tudíž všude plno hadů, před kterýma jsem byl x-krát varován.
Odjezd byl v sobotu ráno a já, jako správný Čech a návštěvník několika hor, jsem přemýšlel hlavně nad obuví. Na jedné straně teploty kolem 40C, na druhé jsou to přece hory a v katalogu psali, že člověk by měl mít středně dobrou fyzičku, takže jsem se rozhodl pro pevné, kotníkové, trekové boty. Termo triko jsem z neznámého důvodu zapomněl v ČR, takže jsem oblékl kvalitní bavlněnou košili (otestovanou výlety do vyprahlé Sahary), bermudy a do baťůžku pro jistotu mikinu – hodně naivní myšlenka, že by mohlo pršet 🙂 Koupil jsem si 3 hamburgry, bandasku s vodou a byl jsem připraven na výlet do hor.
Autobus mě měl vyzvednout před hotelem a při čekání na něj jsem přemýšlel hlavně nad tím, jaká sorta lidí takový výlet využije. Čekal jsem hlavně cizince, které nebaví nakupování suvenýru. Autobus, no spíše mikrobus pro 20 lidí přijel na čas a řidič a průvodce v jednom hned na první pohled vypadal jako zkušený zálesák. Měl asi 150kg, pleš a dlouhatánské vousy, ale hned při úvodním rozhovoru mi bylo jasné, že je to člověk na správném místě (o tom jsem se v průběhu dne ještě mnohokrát přesvědčil). Po nástupu jsem se rozhlídl, kdo všechno v mikrobuse je a jestli mé představy o cizincích byly správné. V mikrobuse seděla skupinka Australanů, 3 Francouzi a vzadu 2 mladé holky (jedna byla z Brazílie, druhá těžko říct odkaď),ale nemluvili moc anglicky. Cestou v Sydney jsme ještě nabrali 4 Japonce, maminku s asi 5-ti letou holčičkou a její babičkou. Při pohledu na 5-ti letou holčičku jsem se poprvé podivil nad katalogovým doporučení o střední fyzické kondici. A po pohledu na obuv ostatních jsem se pořádně podivil podruhé. Všichni měli sandále a plážové nazouváky, prostě obuv, s kterou se tak tak dá dojít do obchodu. S tím, že chtějí chodit po horách ?
Hned po výjezdu nám řidič oznámil kam všude dnes pojedeme a co uvidíme. Nezapoměl přitom dodat, že má být opravdu horko (hlásili 42C) a k tomu doplnil hlášku, kterou opakoval každou půlhodinu „take it easy, take it easy“. První zastávka byla ještě v Sydney a sice prohlídka olympijského stadionu. Každý tuto zastávku využil po svém – já si samozřejmě nenechal ujít kouknutí na stadion pro 110 000 diváků, australané zase stánek s dortíčkama a coca colou, japonci poprvé vytáhli své foťáky (každý měl snad 2 🙂 ) a 5-ti letá holčička chtěla na záchod.
Obr. 1. Olympipc stadium – nyní Telstra stadium (Telstra je operátor)
Do Blue Mountains to ze Sydney trvalo asi 2 hodiny během kterých nám řidič povídal různé historky o Blue Mountains a historické události, které se tam staly – těžko říct, zda byly pravdivé, ale zajímavé to určitě bylo. Samozřejmě nezapoměl každou chvíli připomenout velké horko a „take it easy, také it easy“. Taky povídal jak vyčerpávající je v takovém počasí i krátký pochod deštným pralesem, načež nám nabídl, že máme na výběr buď jít velkou tůru a nebo s ním menší, ale prej zajímavější. Normálně bych bral delší, ale tenhle průvodce byl prostě skvělej a tak jsem si nenechal ujít jeho další vyprávění v průběhu tůry.
Obr. 2. Výhled z BM
Mikrobus nejprve zastavil na nějaké skále a měli jsme hodinu rozchod. Ze skály byl neuvěřitelně nádherný výhled na scenérii Blue Mountains. Připomínalo mi to záběry z filmu Pán prstenů a i když jsem se to snažil vyfotit ze všech stran, na fotkách je prostě efekt poloviční. Už jsem pochopil jistého cestovatele z Čech, který při cestě kolem světa navštívil taky Blue Mountains, ale mlha způsobila viditelnost jen na 10 metrů a psal o tom jako o veliké škodě. Výhledem jsem se kochal asi 15 minut a pak jsem se šel projít pralesem. Už po pár minutách chůze jsem se ocitl úplně osamocen obklopen liány, palmami a nádherným pralesovým zvukem zvířat. Jen jsem nedbal rad pana průvodce a po 40 minutách chůze bez batohu a tudíž i bez vody jsem se vrátil propocený a naprosto žíznivý. A to jsem byl celou dobu vlastně ve stínu, jaký to rozdíl od našich hor…