Putování po ostrovech
- Milan Šeděnka
- 10.11.2008
- 0:00
- Změněno: 6.04.2014 | 16:50
Putování po ostrovech v okolí Stockholmu - pokračování
Ráno se probouzíme a jásáme nad pěkným počasím. Balíme věci a vyrážíme na sever. Nasedáme do lodě a jsme překvapeni, že po nás chtějí 20 švédských korun. Oháníme se jízdenkou, která má platnost 14 dní, ale je nám řečeno, že tohle je něco jako u nás inter city a potřebujeme doplatek. Je pravda, že loď byla poněkud luxusnější, ale za luxusem jsme tady nejeli a tak si na příštích plavbách budeme muset dát pozor na jméno lodě – Cinderrela II. Uvnitř se dokonce podával guláš, ale odvahu dát si ho jsme nenašli – co kdyby zase chtěli nějaký poplatek? Na každém ostrově jsme se většinou prošli, vykoupali ve studeném moři, nabrali pitnou vodu (u pumpy, nebo v nějakém baráčku – lidi jsou na těchto ostrůvcích v pohodě a tak nebyl problém požádat o vodu) a podle času buď jeli dál, nebo jsme přespali. 3. den se stala nemilá věc a ztratili jsme štamprli. Zaimprovizovali jsme a vyrobili z lahvičky na multivitamíny novou.
Obr. 1. prohlídka ostrova
Ostrůvky bych rozdělil do 3 skupin. „civilizovaný“ – na těchto ostrovech byl obchod, betonové cesty, pěkný přístav a docela dost chalup. Malá nevýhoda byla, že se tady docela špatně hledalo místo na postavení stanu a přespání blízko přístavu. „Normální“ – drtivá většina ostrovů – ostrov s přístavem a pár chalupami, dalo se postavit stan třeba 10m od moře a přístavu. Vládl zde klid a pohoda. A „totálně pusté“ – přístav jak zastávka na nejzapadlejší vesnici, nikde nic kromě lesa a další příjezd lodi tak za 24 hodin , na takovém jsme byli jen 1x . Všechny spojovala jedna věc – nádherná příroda.
Obr. 2. pustý ostrov
Nejzajímavější byl asi den na „totálně pustém“ ostrůvku, kde po příjezdu a zjištění, že odjet se dá až za 24 hodin jsme se rozhlédli kolem a uviděli jenom les a nějakou malou dřevěnou budku. V ní byla lavice a nějaké věci. Odložili jsme si tam batohy (kdo by je nám tady kradl) a šli se projít do lesa. Nikde pořádná stezka, všude stromy, mech a kameny, chvílemi jsem si sám sobě říkal, zda dokážeme najít cestu zpět. Našli jsme J. Bylo kolem odpoledne a my nevěděli co dál a navíc začalo pršet. A tak jsme ulehli na lavice v budce u lesa a usnuli. Jelikož počasí bylo stále deštivé, rozhodli jsme se uvařit polévku na pepu přímo v boudě. Jak jsme tak byli v té boudě krásně rozvelebení a připravení na spaní, náhle někdo naše „obydlí“ otevřel. Byl to nějaký mladý pár (muž a žena kolem 30-ti). Nejprve se docela lekli, co se to děje, ale pak se začali vyptávat odkud jsme apod. My se zase ptali, zda to někomu nevadí, že tady hodláme přenocovat. No a když jsme byli zapředeni v hovoru, vytáhli jsme flašku rumu a nabídli jim pravý český rum (tedy nabídl jim bratranec Marťas, který pronesl kouzelnou větu „Rumík is Rumík“). Evidentně jsme si u nich tímto počinem šplhli a netrvalo dlouho a dostali jsme nabídku, že odsud asi 30 minut chůze mají 2 chaty a že můžeme v jedné z nich přespat. SUPR! Cestou ještě vykládali o historii Švédska a pak jsme došli na místo a ukázali nám chatu ve které můžeme být. Krásná, červená chata s velkou terasou a mořem necelých 20 metrů vzdáleným. Dali jsme ještě ruma šli spát. Ráno bylo neskutečně hezké počasí a my si užívali koupání v moři a posezeníčko na terase. Dokonce nám bylo doručeno i jídlo (párky, chleba a nějaké paštiky). Vážně idylka tento ostrov!
Obr. 3. tuto chalupu jsme dostali k dispozici
Závěrem snad jen tolik, že každý milovník pěkné přírody, vandrů, klidu a pohody by si tuto zemi neměl nechat uniknout. Že moře je studené každý překoná (zase není téměř vůbec slané). Je samozřejmě nutné počítat, že ne na každém ostrově je nějaký ten obchod, takže jídlo na 2, 3 dny vždy s sebou! A rum 🙂