Zakarpatská Ukrajina – Rachov – Hoverla – Pop Ivan
- Lenka Churavá
- 9.07.2007
- 0:00
- Změněno: 7.07.2007 | 14:29
Vyrážíme před sedmou. Paní jde s námi na zastávku, ale nakonec nám dohazuje taxi.
Pátek 16.8.2006
Rachov – Usť Hoverla – Hoverla – jezero pod vrcholem Turkul
Vyrážíme před sedmou. Paní jde s námi na zastávku, ale nakonec nám dohazuje taxi – za 45 hřiven. Bereme to. Jsme v Usť Hoverly jako první už v 7.30. Nahoru je cesta dlouhá po bahnité široké cestě, kde sem tam projede auto (bytelné mašiny většinou běloruské výroby). Jdeme po ní celkem 17 km do mírného kopce (celkem tak překonáváme 700 m převýšení). Široká blátivá cesta je téměř nekonečná. Stereotyp přeruší Lenčino propadnutí se po koleno do bahna přímo uprostřed cesty a následné čištění boty a čtvrthodina smíchu. 2 km pod vrcholem nás dojedou dvě mašiny naložené turisty. To naštve. Prostě si sem vyjedou a teď nás budou jen zdržovat.Hbitě je však předbíháme. I tak nám ale zaberou poslední 2 km hodinu a tričtvrtě. Na Hoverle už potkáváme další skupinky lidí jdoucí z Černé hory, nebo z Jasini. Černá hora se tu říká hoře Pop Ivan, na kterou se chystáme potom. Pod Hoverlou je kemp a kousek dál turbáza, jediná o které víme. My ale pokračujeme dál po hřebeni. Hrozně fouká vítr a jsme unavení. Na Černou horu to jsou ještě aspoň tři hodiny a už je půl šesté. Čeští turisté nám radí obkroužit poslední vrchol Turkul zleva a sejít k jezeru, kde už stanuje spousta jiných lidí. Nic moc bejvák. Fouká tu, ale kleč skýtá jakouž takouž ochranu a v čistém jezeře se můžeme alespoň umýt. Problémem dalších pochodů se pomalu ale jistě stává nedostatek chleba. Tak uvidíme, jak to zítra budeme řešit.
Obr. 1. Na vcholu Hoverly
Sobota 19.8.2006
Jezero pod Turkulem – Pop Ivan – Salaš pod Pop Ivanem – skoro Luhy
Ráno Lenka poslechla burcování budíka, aby viděla východ slunce, ale po obloze se honily mraky a tak po 45 minutách čekání zase ulehla a spala dál. Kolem 8.30 už vstáváme všichni a před desátou už jsme na cestě. Vrcholky se schovávají v mlze, a tak jdeme po hřebeni. Lenču Churi trochu zlobil žaludek (asi ze sušenek), tak děláme pauzy trochu častěji. Kolem poledne se mlha rozpustila a začínají rozhledy po okolí i na Pop Ivan (Černá hora) – 2 020 m.n.m.Ten se nám ukazuje se svou zříceninou vojenské pevnosti (podle průvodce se jedná o zbytek staré observatoře) v celé své kráse. Pak už jen sestupujeme dolů – kus sále po hranici Zakarpatské oblasti podél patníků z 1. republiky a také se kus prodíráme klečí – zase –vzpomínka na Kamljonku. Odbočujeme doprava po cestě, která přes louku vede až k salaši. Vítá nás dobrotivý bača, který říká, že dolů do vesnice to je 5 hodin. Odvětíme, že tam ještě dnes musíme dojít, přestože nemáme chleba, a tak nám dává svůj bochník (platíme jen 5 hřiven.). Sýr neměl, ale právě dělal nový a kdybychom počkali 30 minut už bychom si pochutnali. Čas nás ale tlačí, tak se loučíme a jdeme dál.Churi ovšem únava zmáhá a po 15 minutách navrhuje bivakovat. Vracíme se k bačovi (Lenka a Honza) pro sýr – ten nám bača servíruje do misky ještě teplý a smutně se za námi dívá směrem, kde odpočívá Churi. Na bolavý žaludek jí vaří třezalkový čaj, který jí odnášíme v hrníčku. Čaj pomáhá a plni nových sil scházíme dolů pokračujeme směrem do vesnice Luhy po prašné cestě podél řeky Balcatul. Kolem 20.30 už nás všechny bolí nohy, a tak stavíme stan u jeřabinového háje a pramene minerální vody. Je nám fajn a spokojeně usínáme.
Obr. 2. Bača pod Pop Ivanem