Roklina Suchá Belá
- Radim Dostál
- 12.10.2015
- 0:00
- Změněno: 25.09.2015 | 17:58
První den našeho pobytu ve Slovenském ráji se vydáme do "klenotu" Slovenského ráje, do rokliny Suchá Belá. Suchá Belá je nejnavštěvovanější roklinou Slovenského ráje.
Podlesok – kemp
Do kempu v Podlesoku přijíždíme v neděli dopoledne a hodláme se zde zdržet do další soboty. Snažíme se co nejrychleji vyřešit vše ohledně ubytování, rozbalit stany a co nejrychleji vše vybalit. Vyjít jsme připraveni ještě před jedenáctou dopoledne, ale akorát pár kroků za kempem nás přepadne malá přeháňka. Schováme se před ní na chvíli v restauraci u kempu. Před tím ale ještě zajdeme na parkoviště zaplatit vstup do roklin Slovenského ráje. Rokliny ve Slovenském ráji jsou zpoplatněny, s tím se musí návštěvník smířit. Cena za osobu na jeden den je 1,5 Euro a na 5 dnů 6 Euro. My volíme druhou možnost, máme tedy jako by jeden den zdarma.
Z restaurace vycházíme asi až ve čtvrt na dvanáct dopoledne poté, co přeháňka ustane. Obloha však nevypadá příliš optimisticky.
Suchá Belá
Od kempu v Podlesoku jdeme po zelené turistické značce, která nás provede celou roklinou Suchá Belá. Po pár metrem míjíme malý přístřešek, kde přítomný hoch kontroluje, jestli máme zaplacen vstup do rokliny. Ukazujeme naší kartičku s předplatným. Kdyby jsme lístek neměli, bylo by možné jej zde ještě koupit.
Obr. 1. Suchá Belá – Slovenský ráj
U přístřešku v podstatě začíná cesta roklinou Suchá Belá. Jsou zde i dvě informační cedule s informacemi o Suché Belé. Na první z cedulí se dovídáme, že ve Slovenském ráji je 8 přístupných roklin a my se nacházíme na začátku jedné z nich. Cedule nás upozorňuje, že v roklinách žije mnoho druhů vzácných a chráněných rostlin, živočichů a biotopů. Právě biotopy na dně roklin jsou nejvzácnější a jsou velmi citlivé na pošlapání. Pro jejich ochranu jsou v roklinách pomocné technické zařízení, jako stupačky, lávky a žebříky. V zájmu ochrany přírody je proto nutné používat tyto zařízení, které nejen zajišťují bezpečnost návštěvníka, ale také chrání přírodu. Trasu turistického chodníku je nutné dodržovat i v případě zvýšeného průtoku vody. Nás se zvýšený průtok vody netýká, jsme zde totiž v srpnu roku 2015, kdy máme za sebou dlouhé velmi suché období. Na první ceduli jsou spíše obecnější informace o roklinách.
Druhá informační cedule již pojednává o samotné roklině Suchá Belá. Suchá Belá je nejnavštěvovanější roklinou Slovenského ráje. Je snadno dostupná, pár stovek metrů od autobusové zastávky a také bohatá na krásy přírody. Poměrně dost lidí zde bylo i v době naší návštěvy rokliny, ale nemohu říci, že roklinou proudily davy. Nebylo totiž hezké počasí. V případě krásného počasí je v roklině provoz jak na „Václaváku“ a je možné, že třeba před žebříky u vodopádu návštěvník čeká i půl hodiny, než se na něj dostane.
Obr. 2. Suchá Belá, technické zařízení – Slovenský ráj
Dle informační cedule, první zdokumentovaný pokus o průchod roklinou Suchá Belá uskutečnila v červnu roku 1900 skupina turistů pod vedením profesora Martina Rótha. Tehdy se však nepodařilo projít celou roklinou, turisté se dostali jen k Misovým vodopádům, ke kterým roku 1908 vyznačili turistický chodník. Průchod celou roklinou se uskutečnil až roku 1910 a provedla jej jiná skupina turistů, tentokrát pod vedením Alexandra Mervaya. Pro turisty se stala celá roklina přístupnou až roku 1975, kdy celou trasu zpřístupnila horská služba pomocí technických zařízení jako jsou žebříky, řetězy, stupačky a podobně. Roklina Suchá Belá je přírodní rezervací s nejpřísnějším stupněm ochrany.
Výšky vodopádů rokliny Suchá Belá
- Misové vodopády – 29,5 metrů
- Okienkový vodopád – 12,5 metrů
- Bočný vodopád – 8 metrů
- Korytový vodopád – 8,5 metrů
Tolik informační cedule a my vycházíme do rokliny. Cesta vede, tak jako i v jiných roklinách v podstatě řečištěm potoka, který se jmenuje stejně jako roklina, tedy Suchá Belá.. Přírodní rezervace si žije „svým životem“, bez zásahu člověka. Proto je v řečišti spousta popadaných stromů. Bohužel máme za sebou období velkých veder a sucha, proto není v potoce příliš vody. Tenhle smutný fakt se podepíše i na vodě ve vodopádech, kde voda chvílemi spíše kape, než teče.
Obr. 3. Suchá Belá – Slovenský ráj
Průchod roklinou Suchá Belá je, tak jako i ve všech dalších roklinách Slovenského ráje, jednosměrný. Ovšem v Suché Belé je před Misovými vodopády možnost potkat lidi v protisměru. Jsou to především rodiče s hodně malými dětmi, kteří původně šli správným směrem, ale u Misových vodopádů pochopili, že průchod roklinou Suchá Belá nezvládnou a tak se vracejí.
Po chvilce chůze roklinou začínají dřevěné žebříky, spíše bych je nazval schody, protože jsou v podstatě vodorovné a méně než metr nad zemí. V případě, že je v potoce více vody, slouží jako můstek vedoucí nad hladinou. V období sucha, jaké máme zrovna my, nejsou úplně vždy potřeba. Přesto, jak upozorňovala informační cedule, je nutné je pro ochranu přírody používat.
Obr. 4. Suchá Belá – Slovenský ráj
Misové vodopády
Cesta po žebřících samozřejmě probíhá pomaleji než běžnou lesní cestou. Asi po půl hodině chůze přicházíme k prvnímu vodopádu rokliny Suchá Belá, k Misovým vodopádům. Zde začíná první opravdu exponovaná část průchodem roklinou Suchá Belá. O tom ale až v příštím díle.