Na Veľkém Hincově plese nás chytne déšť, počkám na Alberta s Ivou a začneme sestupovat zpět k Popradskému plesu, kde je pěkné počasí. Dále pak rychlou chůzí přijdeme až k zastávce električky.
Obr. 1. Veĺké Hincovo pleso, Vysoké Tatry
Na Velkém Hincově plese jsem přes půl hodiny. Albert s Ivou méně. Hodně prší a vydáváme se zpět. Cestu na Koprovský štít jsme definitivně vzdali. Podle oblohy odhaduji, že nad Popradským plesem vůbec neprší a možná je i jasno. Zato tady je škaredě. Všechny okolní vrcholky hor jsou v mlze. Sestupujeme stejnou cestou jakou jsme přišli po modré turistické značce.
Rázcestie nad Popradským plesom je rozcestí turistických značek v Mengusovské dolině na Tatranské magistrále nedaleko Popradského plesa.
Popradské pleso je turisticky přístupné ledovcové jezero a významná křižovatka turistických tras v Mengusovskej Dolině.
Rázcestie pri Symbolickóm cintoríně je turistické rozcestí v Mengusovské dolině kousek od Popradského plesa.
Rázcestie nad Žabím potokem je turistické rozcestí turistických značek v Mengusovské dolině.
Obr. 2. Já (Radim Dostál) za deště na Veľkém Hincově plese – Vysoké Tatry
Po necelé hodině sestupu přicházíme na Rázcestie pod žabím potokom. V této nadmořské výšce je kleč už vyšší než já. Hory jsou stále v mracích a naštěstí už jen mírně krápe. Když se ale podívám za sebe, je mi jasné, že na Velkém Hincově plese prší.
Na rozcestí jménem Rázcestie nad Popradským plesom jsme za dvacet minut. Konec cesty už jdeme normálním lesem. Kousek od nás prosvitlo Popradské pleso a také je vidět chata, kde jsme dnes již byli.
Po ani ne deseti minutách míjíme odbočku na Symbolický cintorín po žluté turistické značce, po které jsme dopoledně šli. Odbočka je tedy od Rázcestie nad Popradským plesom a tím pádem od Popradského plesa opravdu kousek.
Podle rozcestníku máme být u električky na zastávce Popradské pleso TEŽ za padesát minut po modré turistické značce. Problém je v tom, že električka jede za 40 minut. Rozhodujeme se, že jí stihneme a tím se vydáváme na kondiční běh, který se jen chvílemi mění v chůzi. Modrá turistická značka vede po asfaltové cestě, takže se nám naštěstí jde, nebo spíše běží, dobře. Po dešti již nejsou ani stopy. Nad námi je hezká jasná obloha. Je ale vidět, že hory, zvláště Mengusovská dolina je v mracích a není tam hezké počasí.
Ke konci už bez nadsázky skoro běžíme a na zastávku električky přicházíme v době, kdy má odjíždět. Má ale zpoždění, takže vše je v klidu. Navíc by jsme jí stihli i bez zpoždění i když by to bylo na doraz.
K večeru přijíždíme do Nového Smokovce, kde jsme ubytovaní a setkáváme se s Jardou a Pepíčkem, kteří s námi nikam nešli.
Na Koprovském štítu jsme nebyli. Pořád mi uniká. Alespoň mám důvod se opět do Vysokých Tater někdy vrátit. Samotná cesta ze zastávky Popradské pleso TEŽ na Chatu při Popradskom plese je nenáročná procházka po asfaltové cestě, kde jde potkat i lidi s kočárkem. Cesta od Popradského plesa na Veľké Hincovo pleso sice už na kočárek není, ale také není nijak náročná. Od zdolání Koprovského štítu nás ale odradilo počasí.
Prodloužený výkend na čtyři dny ve Vysokých Tatrách v červenci 2009. Účastnili se Iva, Albert, Jarda, Pepíček a já. Vystoupili jsme na Slavkovský štít a skoro i na Koprovský štít.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů