Sestup ze Slavkovského štítu
- Radim Dostál
- 17.08.2009
- 0:00
- Změněno: 6.04.2014 | 16:50
V minulém článku jsem popsal výstup na Slavkovský štít. Samozřejmě, že zůstat zde nemůžeme. Nezbývá, než sestoupit zase dolů.
V minulém článku jsem popsal výstup na Slavkovský štít. Samozřejmě, že zůstat zde nemůžeme. Nezbývá, než sestoupit zase dolů.
Na vrcholu je kromě nás ještě asi dvanáct lidí. Fotíme okolí (pokud mraky dovolí) a rozhlížíme se. Postupně se černé mraky valí i z hor (od Lomnického štítu) i směrem ze Starého Smokovce. Na Lomnický štít je vidět lanovka, která stoupá do mraků. Na vrcholu Slavkovského štítu se zdržíme asi 20 minut a začínáme sestupovat.
Po ani ne pěti minutách sestupu přicházíme k jakoby malé vyhlídce (není to Slavkovská vyhlídka, je zde prostě pěkný výhled) kde cesta zatáčí prudce doprava. Na chvíli se zastavíme a ještě fotíme.
Rázcestie pod Slavskovským štítom je rozcestí turistických značek na Tatranské magistrále pod Slavkovským hřebenem.
Slavkovská vyhliadka (Slavkovská vyhlídka) je turisticky přístupná vyhlídka na Slavkovském hřebeni.
Rázcestie nad Rainerovou chatou je turistické rozcestí ve Veľké Studené dolině na Tatranské magistrále.
Razcestie pod Húpačkami je turistické rozcestí v Mengusovské dolině na Tatranské magistrále u Studeného potoka. Nedaleko rozcestí se nachází Rainerova chata.
Po dalších necelých 40 minutách míjíme vrchol Nos, o kterém jsme si cestou nahoru chvíli mysleli , že je Slavkovský štít. Vrchol Slavkovského štítu je opět zahalen v mracích. Hřmění už dlouho nebylo slyšet.
Ke Slavkovské vyhlídce přicházíme po další hodině sestupu. Je zde už kleč vyšší než já. Po bouřce již není ani památky. Na chvíli se zastavíme a napijeme se. Sestup ze Slavkovského štítu nám jde celkem i rychle.
Na Rázcestie pod Slavkovským Štítom (kde se naše cesta střetává s Tatranskou magistrálou) přicházíme za dalších 20 minut sestupu. Potkáváme zde skupinku lidí mířící na Hrebienok.
Za dalších 35 minut sestupu jsme ve Starém Smokovci, přesně u dolní stanice lanovky vedoucí na Hriebenok. Hned se začínáme zajímat o místo, kde by jsme mohli podstoupit anti-dehydratační kůru (pivo). Po cestě míjíme několik restaurací a nakonec usedáme u jednoho stánku, kde je možné i venkovní posezení. Ještě nás čeká čeká cesta do Nového Smokovce (čtvrť Sibir), kde jsme ubytováni. To už je ale asi jen 10 minut chůze po asfaltové cestě. Za električku se nám nechce platit, jsou to jen dvě zastávky.
V jednom průvodci jsem četl, že výstup na Slavkovský štít je nejnáročnější výstup na turistický značený vrchol ve slovenské části Vysokých Tater. Časové údaje na mapě i rozcestnících tomuto mýtu dávaly jako by zapravdu. Ze zkušenosti ale nemůžu nic takového potvrdit. Na vrchoil jsme vystoupil za čtyři a čtvrt hodiny ze Starého Smokovce (podle mapy i rozcestníku měla cesta trval pět a čtvrt hodiny) a dolů jsme sestoupili za necelé tři hodiny (mapa i rozcestníky říkaly tři hodiny padesát minut). Nešli jsme nijak zběsile rychle a dělali přestávky. Výstup nebyl nijak náročný (žádné řetězy, nebo jiný extrém). Také se v průvodci psalo, že výstup je nudný a monotónní. Nic takového opět nemůžu potvrdit. Chvíli před Slavkovskou vyhlídkou vyjdete z lesa, na Slavkovské vyhlídce se můžete rozhlédnout do Studené doliny, potom je pravda, že půjdete delší dobu (tak hodinu a něco) po straně hřebene, který vám neumožní výhled na hory (Studená dolina), ale jen směrem na Starý Smokovec, nebo Hrebienok. Kousek od vrcholu se ale opět můžete začít kochat pohledem na Studenou dolinu a vyjde-li počasí, tak i na další Tatranské štíty.
V porovnání s dalšími štíty na kterých jsem byl si myslím, že Slavkovský štít patří k těm jednodušším. Samozřejmě hory se nesmí ani na jednoduchých štítech podceňovat.
Prodloužený výkend na čtyři dny ve Vysokých Tatrách v červenci 2009. Účastnili se Iva, Albert, Jarda, Pepíček a já. Vystoupili jsme na Slavkovský štít a skoro i na Koprovský štít.