Skalní město Mangup-Kale
- Ondřej Vokatý
- 13.05.2013
- 0:00
- Změněno: 22.04.2013 | 18:22
Další část našeho pobytu na Krymu bude poblíž vesnice Chodža-Sala pod skalním městem Mangup-Kale.
Čeká nás pro změnu pobyt uprostřed Krymu, pod skalním městem Mangup-Kale. Kdo by čekal, že dále od pobřeží ubude turistického ruchu, ten by se mýlil. Zdejší kemp je celkem rušné místo, avšak s překvapivě čistým jezerem. Nachází se u tatarské vesnice s názvem Chodža-Sala, což je vlastně jen jedna delší prašná ulice s pár domy. Většinu z nich tvoří restaurace a jiné občerstvovny. Tohle všechno se nachází v malebném a skalnatém údolí.
Obr. 1. Jezero pod Mangup-Kale
V kempu se mimo jiné nabízí i projížďky na koních, kteří občas sami utečou a prohání se mezi stany. Po sociálním zařízení tu není ani památky, jen z doslechu se dozvídáme cosi o latrínách v lese nad kempem. Nicméně les je natolik znečištěn lidskými exkrementy, že se od něj raději držíme dál.
Večer vyrážíme do jedné z tatarských hospod, k našemu zklamání nám číšník oznamuje, že mají jen plechovkové pivo (to navíc vzápětí dochází úplně). Objednáváme si šašliky, které jsou opravdu výborné. Rozdílem oproti českým restauracím je hlavně čekací doba, všechno tu trvá tak nějak déle a večeře se nám protahuje celkově asi na 4 hodiny. Vtipné je, že kdybychom při odchodu nevzbudili majitele v domku vedle tak nemáme komu zaplatit. Ani na placení se tu nespěchá.
Obr. 2. Vesnice Chodža-Sala
Na vrcholu Mangup-Kale
Na druhý den podnikáme výstup na Mangup-Kale, což je kopec vysoký asi jen 500 metrů. Vzhledem k malé nadmořské výšce údolí je to ovšem asi 200-300 metrový kopec. Místy je stoupání hodně strmé a výstup nám nakonec zabere přes hodinu. Cesta nahoru je zajímavá tím, že vede přes starobylá karaimská pohřebiště, takže často klopýtáme přes náhrobní kameny. Na vrcholu kopce, který je skoro placatý, se nachází mnoho dutin vyhloubených ve skále. Vstupné platíme asi kolem 15 UAH, ale pokud neuděláte tu chybu jako my, že projdete kolem výběrčího stolu, tak to budete mít úplně zadarmo.
Obr. 3. Výhled směrem na moře
Některé části kopce jsou posety stanovými tábory, které připomínají spíš vojenské ležení. Táboří tady až několik tisíc lidí. Prolézání skalního města je zábava na celý den. Je tu pestrá směsice vyhloubených prostorů, z nichž některé přímo sousedí s několikasetmetrovou propastí. Můžete se odsud kochat výhledy až k Černému moři. Za dobrého počasí je dokonce vidět i moře.
Odpoledne se už pomalu chystáme odejít dolů do údolí. Jednak už jsme si skal užili dosyta a navíc tu není žádná možnost občerstvení, stánky ani zdroj vody se na vrcholu patrně vůbec nevyskytují.
Do svahu kopce se zařezává hned několik údolí a nám se napoprvé nedaří trefit „to naše“. Chvilku bloudíme mezi tábory, ve snaze najít tu správnou stezku dolů. Turistické značení sem nedošlo, na mapě cesta žádná není a kompas je nám k ničemu protože směr známe, dokonce na náš kemp přímo vidíme. Jenže se nechceme prodírat divokým porostem a tak si dáváme tu práci a hledáme cestu, kterou jsme přišli, což se nakonec zdárně povede. Sestup je i s přestávkou u pramene dost rychlý a za necelou hodinu už vychutnáváme oběd dole v restauraci. Ten se pak protáhne až do nočních hodin. Největším dobrodružstvím dne se stává neplánovaný návrat z hospody v absolutní tmě, přes onen les s latrínami. Čelovky jsme většinou neměli, takže na druhý den ráno nás čeká především očista obuvi a přebíjení zápachů během cesty na další zajímavé místo.