V srpnu jsme se já, Honza a Milan vydali na týden do Skotska. Chtěli jsme poznat legendární skotskou Vysočinu (Highlands) a navštívit skutečné skotské horaly. Než se dostaneme k samotnému popisu cesty, pojďme si říct pár obecných vět o tom, kam jsme vlastně jeli.
Skotská Vysočina je málo obydlené pohoří na severu Skotska. Skotská vysočina, v anglickém jazyce Highlands, je nejvyšší pohoří nejen Skotska, ale i celé Velké Británie. Nejvyšším vrcholem Highlands je Ben Nevis s nadmořskou výškou 1344 metrů nad mořem. Největším městem Skotské vysočiny je Inverness, které je také někdy nazýváno hlavním městem Highlands. Skotská vysočina se se svým horským terénem stala symbolem odporu, rebelie a nepoddajnosti skotských horalů nejen proti Angličanům, ale také třeba i proti Římanům ze starověké Římské říše. Území Highlands se v podstatě nikdy nikomu nepodařilo dostat plně pod kontrolu. Scénář byl vždy obdobný. Nepřátelské vojsko postupovalo bez větších problémů, nikdo se mu nepostavil a pokud ano, tak jen symbolicky. Jenže v týlu se z ničeho nic objevili horalové, znalí velmi dobře nepřehledného horského terénu, kterým navíc napomáhaly přírodní podmínky, jako jsou například časté mlhy, které rychle přijdou a pak opět rychle zmizí, velmi častý déšť a sychravo. V takových podmínkách se vede partyzánský boj jedna radost.
Obr. 1. Jeden den jsme měli i ubytování přímo na pláži s výhledem na moře. Na fotogarfii je Severní moře z pláže poblíž vesnice Sandend.
Na Skotské vysočině se nachází spousta jezer (skotským slangem loch, slovo pocházející z gaelštiny, dnes již téměř mrtvého jazyka dříve užívaného právě v oblasti Highlands), které doplňují krásu pusté krajiny a dávají ji typický ráz. Bez pochyby nejslavnější jezero vysočiny je Loch Ness, které dosahuje neuvěřitelné hloubky 227 metrů. V jeho hlubinách se podle legendy skrývá živočich neznámého živočišného druhu, tak zvaná Lochnesská příšera (aneb Nessie, jak jí říkají místní). Loch Ness je také největší jezero ve Skotsku.
Skotsko, hlavně Skotská vysočina, je známé svým nehostinným podnebím a s tím souvisejícím ne zrovna ideálním počasím na dovolenou. Kdo jezdí za sluncem, neměl by jezdit do Skotska. Kdo má rád mlhu (spíše by se mělo říct, komu nevadí mlha), déšť a vítr, bude se ve Skotsku cítit jak ryba ve vodě. Ve Skotsku nelze počítat ani s nijak velkými teplotami. Přece jen je polohou už dost na severu.
Obr. 2. Navzdory počasí jsme si dopřávali ubytování na útesech, na fotografii je ubytování na útesech poblíž města Arbroath.
Pokud jde o naší návštěvu Skotska v srpnu, dalo by se říct, že denní teploty se pohybovaly kolem 10 – 15 stupňů Celsia a každý den alespoň hodinu pršelo. Výjimkou byl den, kdy jsme stoupali na Ben Nevis, to pršelo celý den.
Naše cesta do Skotska začíná trochu netradičně v Londýně. Možná by se vlastně dalo říci, že začala už v Praze, odkud jsme do Londýna odletěli. Mohlo by se zdát, že jsme trochu netradičně letěli do Londýna, ne do Edinburghu, případně do jiného skotského města. Pravda, cestu jsme trochu překombinovali. Nechali jsme se unést levnými letenkami do Londýna, které nakonec tak levné nebyly a zvolili jsme méně pohodlnou cestu přes Londýn. V každém případě, já, na rozdíl od ostatních, v Londýně nikdy nebyl, tak jsem vlastně byl trochu i rád.
V Edinburghu, hlavním městě Skotska, jsme si půjčili na 6 dní (neděle až pátek) auto (malý Fiat 500), se kterým jsme se vydali do hor. Půjčení auta jsme měli objednáno už z ČR přes Internet. Fiat 500 pro 3 osoby a ještě k tomu do hor je asi šílený nápad, ale nakonec se ukázalo, že je plně dostačující. O tom ještě přijde řeč v dalších dílech. V plánu jsme měli objet celou vysočinu autem a přespávat ve stanu. Skotsko je v tomhle pro podobná dobrodružství poměrně vstřícné. Přespat lze totiž za určitých pravidel v podstatě kdekoliv, i na soukromém pozemku. Případnému návštěvníkovi Skotska, která má úmysl přespávat v přírodě ve stanu, doporučuji před cestou prozkoumat aktuální podmínky pro přespávání „na divoko“ ve Skotsku. Větší problém, než kde rozložit stan, je kde přes noc nechat auto. Existují parkoviště podél cest, která jsou k tomu přímo určená. Je zde možné narazit někdy i na karavan. Naopak jsou parkoviště označená cedulí „No overnight parking“, kde to možné není. V některých horských oblastech jsou velmi úzké cesty, kde se vždy po pár stovek metrů u cesty nachází malý asfaltový výklenek. Takové místo není parkoviště a v žádném případě by se na něm nesmí parkovat. Výklenek slouží jako místo pro vyhýbání se protijedoucím autům.
Obr. 3. Tímhle žihadlem jsme profrčeli Skotskou vysočinou – foceno kousek od jezera Loch Morlich v národním parku Glenmore Forest Park.
Co vše jsme stihli, aneb o čem se v seriálu dočtete:
Obr. 4. Účastníci zájezdu (já – Radim, Milan a Honza) v jednom z typických skotských pubů v Arbroath.
Začátkem srpna roku 2016 jsme já, Milan a Honza vyrazili na Skotskou vysočinu, kterou jsme celou projeli půjčeným autem.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů