Ve třetím díle se Silva projede v sobím spřežení. Nebudou to falešní sobi jako v jedné naší reklamě, ale praví sobi. Jeden z nich dokonce hrál v reklamě na vodku Finlandia.
Už včera jsme viděli soby, ale až dnes se k nim pořádně přiblížíme. Máme domluvenou návštěvu sobí farmy i s jízdou. Opět je to přes jednu z místních agentur, tak nemusíme řešit žádnou dopravu, vyzvednou nás přímo v hotelu.
Po příjezdu můžeme vidět několik sobů, každý je uvázaný ke svému stromu. Dokonce dnes jsou i dva „na samotce“, oba mají krvavé šrámy od parohů toho druhého. Máme možnost vidět soba, který byl vybrán na logo vodky Finlandia pro rok 2012.
Obr. 1. Sob pro vodku Finlandia pro rok 2012
Dozvíme se toho o sobech hodně, ale nejzajímavější bylo školení ohledně jízdy na saních tažených sobem. Především to jsou hloupá a nevyzpytatelná zvířata, které nebylo snadné naučit vést sáně. A i když už se to naučili, nemusí to vždycky dopadnout podle plánu, např. jeden sob byl cestou tam tak lenivý, že nechtěl vůbec jít, tak na zpáteční cestu k němu dali starší paní a s tou naopak uháněl tak, že ho málem nezastavili. Dále taky následují bezpečnostní pokyny pro nás, tedy kdyby začal uhánět mimo trasu, hlavně nemluvit nebo nekřičet, to by ho pohánělo ještě více nebo kdyby nás náhodou někde v lese vyklopil, tak se schovat za strom, ať nás nevidí, být potichu a čekat až si nás paní najde atd. Bylo to vtipné, ale doufala jsem, že nás nic takového nečeká.
Přes všechno, co jsem slyšela, jsem usedla natěšená do saní a vyjeli jsme. Cesta probíhala v poklidu, jen jsme měli pár zpomalení, ale jakmile sob zjistil, že se mu druhý vzdálil, tak začal uhánět.
Obr. 2. Sobí spřežení
U jezera jsme dostali vrták na provrtání asi 30cm vrstvy ledu a pruty o velikosti asi 25 cm. Sice toho asi moc nevydrží, ale v místních zimních podmínkách je třeba volit praktické věci, které se snadno a rychle ovládají.
Dostat se přes led k vodě bylo pro mě trochu náročné, ale povedlo se. Usedám na židličku a čekám na svůj první úlovek. Když nic nebere, zkoušíme vrtat další díry. Když už nic, tak je to dobré na zahřátí v té zimě. Stále ale nic nebere, tak si půjčíme sněžnice a jdeme se projít, třeba se mezi tím nějaká chytne. Bohužel ani to nepomohlo, ale naštěstí náš oběd nebyl závislý na úlovku, a tak jsme i přes nezdar dostali lososovou polévku opět tradičně u ohně v týpí.
Obr. 3. Rybaření na zamrzlém jezeře
Pak už následovala jen cesta zpět na farmu, kde nám dovolili jít do ohrady a pohladit si soba. Ale protože se docela oháněl parohy, tak jsme tam moc času raději netrávili.
Silva s Martinem se roku 2012 vydali na sever Finska do Laponska.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů