Vodopády jsou krásným dílem přírody a také oblíbeným turistickým cílem. I my se k jedněm vydali během našeho jednodenního poznávacího zájezdu do Dolního Rakouska. Po pohodové návštěvě hory Hochkar, kdy nás lanovka vyvezla až téměř pod vrchol, jsme měli před sebou trošku náročnější část výletu, vodopády Wasserlochklamm. Ale veškerá námaha stála bohatě za to.
Soutěska Wasserlochklamm je jednou z nejhezčích hříček přírody v Rakousku. Leží v národním parku Gesäuse, sotva 20 minut jízdy od významného zimního střediska Hochkar a 5 minut od obce Palfau. U silnice vítají návštěvníky dvě budovy, v jedné koupíte vstupenky do soutěsky a suvenýry, v druhé se můžete občerstvit a dát si něco dobrého na zub. My ale byli celí nedočkaví, takže jsme občerstvení odložili na později a raději se vydali se vstupenkami v ruce rovnou na cestu.
Nejdříve je třeba přejít visutý most přes řeku Salzu, jednu z nejpůvabnějších horských řek, které v Alpách najdete. Lávka měří 65 metrů a je zavěšena ve výšce 21 metrů nad hladinou průzračně modrozelené řeky. Z lávky jsme chvíli pozorovali vodáky, kteří opodál tradičně na chvíli zastavují svou pouť, aby si užili skok do zurčící vody z připraveného můstku. Pak jsme už ale spěchali za svým cílem. Na cestu soutěskou tam i zpátky jsme měli vymezený čas zhruba 3,5 hodiny a nechtěli jsme se zbytečně ochudit o chvíle pozorování fascinujících vodopádů.
Obr. 1. Modrozelená voda řeky Salzy a oblíbené místo zastavení vodáků
Za lávkou následuje pěšina lesem, která nás dovedla ke stezce vinoucí se celou soutěskou. O stavbě stezky bylo rozhodnuto v roce 1985 a budována byla v letech 1986 – 1992. A určitě to nebyla lehká práce, dostat takovou spoustu materiálu potřebného na dřevěné chodníčky, schody, žebříky a lávky přes kaňony do nepřístupného terénu muselo stát hodně námahy. Veřejnosti se stezka slavnostně otevřela 14. května 1994 a od té doby ji navštěvují desetitisíce turistů ročně.
Obr. 2. Stezka soutěskou je dobře schůdná, i když poměrně náročná.
Celá stezka je dobře schůdná, ale v horším počasí mohou být některá místa poměrně kluzká a je třeba opatrnosti. A také trochu fyzické zdatnosti. Na trase dlouhé 900 metrů se totiž překonává výškový rozdíl 325 metrů. Časový odhad na zdolání trasy se udává zhruba 1,5 – 2 hodiny, a ač se to může zdát hodně, méně trénovaní jedinci jako já jsme měli co dělat, abychom až nahoru došli v rozumném čase. Každý pohled na vodopády řinoucí se z úctyhodné výšky však vynahradil veškerou námahu. V soutěsce je těchto vodopádů celkem pět, dohromady padají z výšky 152 metrů a ty nejvyšší z nich mají téměř 40 metrů.
Obr. 3. Jeden z úžasných výhledů na vodopády
Nad posledním z vodopádů cesta pokračuje dále nahoru a vede až k místu, kde voda vyvěrá ze skály. Najdete tu chatičku s informacemi o vodopádech a o malý kousek výš vyhlídku. Vodopády z ní sice neuvidíte a výhled je docela omezen okolní vegetací, ale pohled na údolí a okolní krajinu přesto stojí za to. Pak už nás čekala cesta zpět dolů, při které jsme znovu obdivovali krásu a sílu vodopádů.
Obr. 4. Voda a slunce rozehrály na mnoha místech duhové divadlo.
V soutěsce Wasserlochklamm vytvořila voda v průběhu času opravdu úžasnou scenérii. Stejně jako na hoře Hochkar, kde jsme měli díky krásnému počasí skvělou viditelnost, nám i tady příroda hrála do karet. I když byl zrovna přelom července a srpna, kdy vody nebývá mnoho, po nedávných vydatných deštích nabraly vodopády na síle a předvedly se nám v celé kráse. Návštěvu tohoto impozantního místa mohu všem vřele doporučit.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů