Pustevny patří mezi turisticky nejvyhledávanější místa v Beskydech. A turistů nejspíš ještě přibude, protože tu vyrostla nová atrakce. Je jí Stezka Valaška, která nabízí krásné rozhledy do široka. Právě ta byla i naším hlavním cílem jarního výletu na Pustevny, ale málem to vypadalo, že budeme mít smůlu.
Horské středisko Pustevny navštíví v létě i v zimě tisíce turistů. Občas tu tak bývá dost plno. V týdnu před Velikonocemi, kdy jsme sem vyrazili my, tu ale bylo neobvykle klidno. Zimní sezóna právě skončila, ta letní ještě nezačala, lanovka byla kvůli údržbě na několik dní mimo provoz, prostě ideální podmínky, kdy si užít Pustevny bez davů lidí. I když po cestě počasí nevypadalo tak špatně, po příjezdu na parkoviště nás překvapil silný studený vítr a hlavně mraky, které zakrývaly celé okolí. Nejspíš i to byl jeden z důvodů, proč tu v toto dopoledne bylo víc zaměstnanců místních restaurací než turistů.
Obr. 1. Altánek na cestě k Radegastovi a dole Pustevny v mracích
Viditelnost byla opravdu mizerná, na stezku nemělo smysl jít, takže jsme se rozhodli pro procházku k soše Radegasta. Ta stojí asi 1 km od Pusteven, na cestě k poutní kapli sv. Cyrila a Metoděje na vrcholu Radhoště. Právě tito misionáři podle pověsti nechali zbořit modlu Radegasta, slovanského boha hojnosti, bohaté úrody a pohostinnosti, která na Radhošti kdysi stála. Radegast se na horu vrátil v roce 1931. Autorem sochy tohoto pohanského boha byl rodák z Frenštátu pod Radhoštěm sochař Albín Polášek, který ji vytvořil v roce 1929. Bohužel ale špatně odolávala zdejšímu drsnému počasí a postupně chátrala. V roce 1998 ji tak nahradila odolnější žulová kopie z dílny akademického sochaře Miroslava Machaly a kameníka Jana Sobka. Původní socha zdobí frenštátskou radnici.
Během doby, kterou jsme strávili procházkou k Radegastovi a zpátky a poté obědem v jedné z restaurací, se počasí umoudřilo. Stezka se k mé velké radosti objevila v plné kráse a nic už nebránilo se jít pokochat slibovanými výhledy.
Obr. 2. Stezka, Himalájský chodník a vyhlídková věž
Stezka Valaška stojí asi 250 metrů od horní stanice lanovky směrem k vrcholu Tanečnice a otevřená je od začátku tohoto roku. Od vstupu po vyhlídkovou věž měří 390 metrů a stoupá od 4 do 15 metrů nad zemí, dalších 220 metrů pak měří chodník na vrchol 22 metrů vysoké věže. Z ní jsou vidět hned tři země – Česko, Slovensko a Polsko, a to až do okruhu 100 kilometrů při dobré viditelnosti.
Obr. 3. Krásný výhled do kraje
Kromě samotných nádherných výhledů na hřeben Beskyd a široké okolí je velkým lákadlem stezky 7 metrů dlouhý skleněný Skywalk. Tato prosklená vyhlídka, mimochodem nejdelší svého druhu v Evropě, je zajímavým zážitkem. Pocit prázdna pod sebou vyvolává dost věrohodně a ve výšce 30 metrů nad zemí se mohou i trochu rozklepat nohy.
Obr. 4. Prosklený Skywalk
Stejně roztřesený pocit může vyvolat i Himalájský chodník – 150 metrů dlouhý zavěšený lanový chodník zhotovený z naštípaných dubových polen. Kromě těchto atrakcí se tu v době naší návštěvy budovalo nejvýše položené trampolínové hřiště v Česku, které si u dětí bezpochyby získá oblibu. A potěší je určitě i třípatrové hřiště s prolézačkami, které bude také součástí vyhlídkové věže. Stezku doplní také odpočinkové zóny a různá zastavení se zajímavostmi o místní krajině a přírodě.
Stezka Valaška je otevřená po celý rok a je bezbariérová, může ji tak navštívit opravdu každý. Mně se moc líbila a vřele její návštěvu doporučuji.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů